(18.10 hodin)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane ministře. S předností vystoupení se přihlásila paní místopředsedkyně Petra Buzková, poté bude hovořit pan kolega Miloslav Kučera starší.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážený pane předsedající, členové vlády, dámy a pánové, předložený tisk na mě zapůsobil trochu zvláštním dojmem. Důvodová zpráva, stejně jako většina z četných veřejných vystoupení pana poslance Matějů, který je jedním z předkladatelů, slibuje něco, co sám návrh zákona nepřináší. Slibuje totiž zlepšení financování vysokých škol, a dokonce pan poslanec Matějů opakovaně v souvislosti s tímto návrhem zákona hovořil o zvýšení šancí dětí ze sociálně slabších rodin, aby se dostaly na vysokou školu. Jenže zákon sám bohužel přináší naprostý opak. Do tří let by podle něj mohlo školné dosáhnout až 50 % neinvestičních nákladů na studenta, dostupnost případných půjček či odkladu by přitom byla značně obtížná. Systém sám by pak přinášel zbytečné administrativní nároky jak na samotné vysoké školy, tak na státní správu.
Pan poslanec Matějů ve svém úvodním slově spojil - přiznám se, že pro mě poněkud překvapivě - tento návrh zákona s vyrovnáním s minulostí. Obávám se, že i zde stojí věc přesně obráceně. Tento zákon by se v prvé řadě vyrovnával s budoucností, přesněji řečeno, zatínala by se pěkně hluboko do této budoucnosti sekyra. Budoucí zadlužení studentů vysokých škol je možná málo odstrašující pro ty, kdo si z domova navykli nepovažovat 100 000 Kč za významnou částku. Tentýž dluh, který by si např. budoucí učitel měl uvazovat na krk, bude ale naprosto odstrašující pro člověka, který pochází z rodiny, jež je navyklá obyčejným občanským smyslem, jako je nemít dluhy a snažit se žít z té práce, pro kterou člověk pracně získal kvalifikaci a kterou umí dělat.
Nicméně nejedná se jen o tuto nepřímou zábranu. Přijetí návrhu by spustilo finanční systém, který postrádá jakékoli záruky rovnováhy. Správa odloženého školného by byla zvláštní institucí s naprosto nejasnými a nepředvídatelnými příjmy. Od bank se očekává, že budou poskytovat půjčky lidem, jejichž kariérový vývoj a s tím související schopnost tyto půjčky splácet je naprosto nejasný.
Pročetla jsem v průběhu více než rok trvajících diskusí o návrzích pana poslance Matějů několik poctivě zpracovaných návrhů, jak zajistit, aby financování vysokých škol nebylo jednostranně závislé na státním rozpočtu, a tedy více či méně osvícených rozhodnutích politické reprezentace, a mnohé z těchto návrhů považuji za velmi zajímavé. Bohužel složitý, nepřehledný a nevyvážený systém, který s použitím pouze menší částky těchto návrhů nabízí dnes projednávaný návrh zákona, připomíná poněkud zlomyslnou karikaturu takovéhoto chvályhodného záměru, karikaturu, která by ve svých důsledcích vedla k jednomu jedinému, a to k odříznutí možnosti studia pro potenciální studenty z nejchudších sociálních vrstev a k poměrně tvrdému a špatně dlouhodobě únosnému zatížení zdrojových rodin z nižší části středních příjmových vrstev. To tedy pouze k dopadům asociálním.
Souhlasím s autory návrhu, že potřebujeme zvýšit šance všech mladých lidí dosáhnout vzdělání, které odpovídá jejich nadání a schopnostem. Souhlasím s nimi i ve velmi kritickém hodnocení současného stavu, ale právě proto, aby se současný stav ještě nezhoršoval, se připojuji k těm, kteří navrhli zamítnutí tohoto návrhu.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, paní místopředsedkyně. Hovořit bude pan poslanec Miloslav Kučera starší, připraví se paní poslankyně Alena Svobodová.
Poslanec Miloslav Kučera st.: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, já jsem ve své zpravodajské zprávě nechtěl polemizovat s některými argumenty kolegy Matějů, aby mně nemohl vytknout, že jsem šel nad rámec povinné objektivnosti zpravodaje. Nicméně musím s některými věcmi polemizovat jako řekněme řadový poslanec.
Především bych rád hovořil o tom, o čem se tady kolega Matějů zmínil, to je o peticích, které přišly do Poslanecké sněmovny. On hovořil o petici mladých sociálních demokratů a o petici SOS student. Já vím také ještě o petici studentů brněnských vysokých škol a vím potom o celé řadě mailových peticí, které přinášely na naše adresy do našich počítačů. On argumentuje…
Pane předsedající, pokud by chtěl pan ministr školství, kterého si vaším prostřednictvím dovolím oslovit… Pardon, pan ministr kultury, velmi se omlouvám.
y
Místopředseda PSP František Brožík: Pane ministře, pan kolega Kučera vás prosí, abyste nehovořil.
Poslanec Miloslav Kučera st.: O nic nejde, ale ten telefon je slyšet i v tom mikrofonu. Děkuji.
Chci říci, že jestliže zhruba ne dnes už 12, ale cca 15 tisíc petentů se ozvalo proti placení školného, a kolega Matějů říká, že zhruba 120 tisíc se neozvalo, pak musím říci, že se domnívám, že je to možná i z toho prostého důvodu, jak znám i z jiných situací - ten, kdo je spokojen, se neozývá. Těch 120 tisíc patří nepochybně mezi ty studenty, kteří vědí, že i kdyby byl návrh zákona kolegy Matějů přijat, na ně nedopadne, to kolega Matějů potvrdil, a z toho důvodu není potřeba se bát, a protože co tě nepálí, nehas a z cizího krev neteče, proč by měli protestovat? Nejjednodušší je mlčet, myslet si svoje a případně nad tím mávnout rukou. I tak by se dal vysvětlit statistický údaj, se kterým tady bylo před chvílí operováno.
Považuji ale za svoji povinnost polemizovat s kolegou Matějů ještě v jedné věci. On tady uvedl, že konference rektorů poprvé a možná také naposledy razantně změnila své stanovisko a je pro zavedení školného. Domnívám se, že tomu tak zcela není. Měl jsem možnost sledovat celou řadu diskusí, i osobně se jich zúčastnit, s představiteli vysokých škol. Vím, že mezi rektory a představiteli vysokých škol jsou v podstatě tři kategorie. Ta první jsou rektoři, kteří jsou jednoznačně pro zavedení školného a vidí v něm spásu svých vysokých škol. Abych nejmenoval, ale musím přece jen alespoň jednoho - je to především rektor Masarykovy univerzity v Brně pan profesor Zlatuška. Jsou ale také rektoři, a mohl bych je též jmenovat, kteří zůstali na svém stanovisku a stavějí se k zavedení školného velmi záporně. Těch je ale také menšina. A pak je nejsilnější středová vrstva, která říká podobně jako ministr školství před chvílí, že by sice bylo eventuálně možné o školném uvažovat, ale kdyby..., avšak tento způsob není zrovna ten z těch nejvhodnějších..., a my bychom si představovali, že by školné mohlo, ale nemělo by být jediným zdrojem, atd. atd. atd. Čili po mém soudu není to razantní změna politického názoru představitelů vysokých škol, ale pouze úvaha o tom, že samozřejmě každý příspěvek, který by zvyšoval financování vysokých škol, by byl nepochybně dobrý, že by i tento mohl, ale přesto přese všechno si nejsou jisti, zda cesta vede tudy, zvláště když vím - a tady si myslím, že neprozradím žádné státní tajemství - že proti odstranění dotací na koleje a menzy je v tuto chvíli valná většina nejen ředitelů správy kolejí a menz, tam by to bylo logické, ale i představitelů oněch zmíněných vysokých škol. Takže to je argument druhý, který jsem cítil za svoji povinnost v této zprávě říci.
A konečně argument třetí a poslední. Kolega Matějů tvrdí, že zákon, který navrhuje, je jednoznačně zaměřen tak, že nesmí ochudit vysoké školy ani o jednu korunu z jejich dosavadních dotací a státních příspěvků a že samozřejmě v žádném případě nebude s touto eventualitou počítat, nebo ji dokonce podporovat. Chci se jen kolegy Matějů vaším prostřednictvím, pane předsedající, zeptat, kde bere tu jistotu, že kterákoli, ať už současná, nebo příští vláda, že kterékoli, ať už současné, nebo příští Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nevymyslí systém, jak v návaznosti na školné obrátit jinak normativ na vysoké školy tak, aby o to, co vyberou vysoké školy na školném, přičemž podotýkám, že jim z toho školného fakticky zbude poměrně málo, když odpočítáme stipendijní fond, když odpočítáme nedobytné částky atd., tedy jak o tu zbývající část vysoké školy - promiňte mi ten lidový výraz - obrat, aby nakonec zůstalo opět všechno při starém.
***