(10.20 hodin)
(pokračuje Martínek)
To byl a to je definitivní důsledek těchto snah.
Pokud se týče toho, co tady říkal pan poslanec Pleva. Samozřejmě můžeme každou zkoušku a každé výběrové řízení označit, jako že nebyli vždy vybráni ti nejlepší. Avšak moje zkušenost hovoří o tom, že skutečně nejlepší studenti středních škol se na vysoké školy vždy dostanou. To, o čem mluvil pan kolega Pleva, je ten průměr, který se prostě mnohdy nedostane. Záleží samozřejmě na tom, na jakou školu se hlásí. Tím samozřejmě nevylučuji určité excesy v tom smyslu slova, jako byl jistý případ podplácení, ke kterému samozřejmě dojít může. Já si ale nemyslím, že je to obecný jev našich vysokých škol, že by se přijímací pohovory vedly systémem, že někoho uplatíme, a tím se do školy dostaneme. Moje zkušenost je taková, že jestliže chlapec nebo dívka jsou skutečně dobří, tak se na školu dostanou. Ti, kteří jsou průměrní nebo podprůměrní, mají samozřejmě potíže, ale ani excesy samozřejmě nevylučuji.
Vážené dámy, vážení pánové, na závěr bych si dovolil připojit se k těm, kteří navrhují zamítnutí tohoto zákona v prvním čtení, protože si myslím, že tento systém řešení problémů našeho školství je nesmyslný. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Miloslav Kučera starší.
Poslanec Miloslav Kučera st.: Vážený pane místopředsedo, je to skutečně faktická poznámka. Říkám to nerad, ale někteří kolegové to asi nevědí - již stávající vysokoškolský zákon umožňuje sankční poplatky za nadbytečné prodlužování vysokoškolského studia. Je to jenom alibismus děkanů a rektorů vysokých škol, pokud tyto poplatky nevybírají.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Petr Šulák, po něm se připraví paní kolegyně Milada Emmerová.
Poslanec Petr Šulák: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové poslanci, musím se přiznat, že mě udivuje, s jakou zarputilostí se zde prosazuje školné na vysokých školách. Je pozoruhodné, kolik a jakých banálních až přihlouplých argumentů je zde snášeno k prosazení školného. Myslím, že je zde zcela zřetelná snaha postavit nepřekonatelnou bariéru pro vzdělávání studentů ze sociálně slabších vrstev. Je příznačné, že všichni, kteří zde tolik prosazují školné, své vysokoškolské vzdělání získali bezplatně za státní prostředky.
Domnívám se, že prosazování školného odporuje současnému trendu ve vyspělých státech, to je trendu zpřístupnit vzdělání co největšímu počtu mladých lidí. Domnívám se, že snaha prosadit školné je krajně nezodpovědná, a to z několika závažných důvodů. Uvedu jen dva nejzávažnější. Za prvé, omezení počtu vysokoškolsky vzdělaných občanů ohrožuje kulturní a hospodářský rozvoj naší společnosti a našeho státu. Za druhé - od předkladatelů je velmi neseriózní a nezodpovědné prosazování školného vůči současné mladé generaci i vůči generacím budoucím. Je přece všeobecně známo, že dosažením vysokoškolského vzdělání se mladým lidem otevírají nové životní obzory, že se jim umožňuje docílení podstatně vyšší kvality jejich života.
Z tohoto důvodu návrh tohoto zákona nepodpořím a navrhuji zamítnutí tohoto zákona. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. To jste již třetí, kdo navrhuje zamítnutí. Hovořit bude paní poslankyně Emmerová, připraví se pan poslanec Beneš.
Poslankyně Milada Emmerová: Vážený pane místopředsedo, vážení přítomní, chtěla bych zmínit ještě některé jiné aspekty, které tady moc často řečeny nebyly.
Mladý člověk, vysokoškolák, absolvent, který pro rodinu do svých 23 - 24 let nic nepřinesl, co se týká finančních prostředků, odchází do života - v případě, že by bylo zavedeno školné - s handicapem. Je zatížen břemenem dluhu. Tím může být určován jeho další osud dokonce v několika základních ohledech.
Za prvé. Zaměstnání bude volit podle výše odměny, což je podle mne, a podle vašich zkušeností jistě také, osudové rozhodnutí. V případě lékaře, který vystudoval vysokou školu, je ovšem alternativ mizivě, takže nastoupí nejspíše na místo sekundárního lékaře s celkem velice malým platem. Tím je situace ještě trýznivější.
Za druhé. Nastolíme další typ diskriminace. Odstraňujeme v současné době nepřijímání vysokoškolaček - opakuji vysokoškolaček - žen, u kterých je obava, že se brzy dostanou na mateřskou dovolenou, a tedy půjde o neproduktivního zaměstnance. Přitom se tady objevuje nový diskriminační fenomén - zadlužený partner. Žádoucí založení rodiny může být tímto určováno a opět se tedy jedná o osudovou záležitost.
Za třetí. Jestliže zadlužení postihne oba mladé lidi, kteří vstupují do manželství, pak budou odkládat narození potomků asi až po splacení onoho dluhu. Utrpí tedy růst mladé generace, což - jak víme podle jiných souvislostí řečených i na tomto zasedání sněmovny - si těžko můžeme dovolit pro budoucnost celého národa.
Současný hektický vývoj naší společnosti tedy podle mého názoru zavedení školného neunese. Představuje zcela jistě pro většinu sociální frustraci s mnohočetnými dopady na celou společnost. Připojuji se proto k zamítnutí tohoto návrhu zákona. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, paní poslankyně. Hovořit bude pan poslanec Miroslav Beneš.
Poslanec Miroslav Beneš: Vážený pane předsedající, páni ministři, dámy a pánové, říkám na rovinu, že jsem zastáncem placení školného.
Padaly zde různé argumenty. Vynechám argumenty o perpetuu mobile, protože doufám, že každý zcela jednoznačně ví, že to byla věc nesmyslná, a jestliže je něco půjčka, musí to být splaceno, a musí to být splaceno s úroky, a samozřejmě to bude splaceno z kapitálu, který ten dotyčný získá, a získá jej právě studiem. Prosil bych každého, aby se podíval na statistiky vztahu průměrné mzdy vysokoškolsky vzdělaných lidí a průměrné mzdy v populaci. Tento koeficient se od začátku devadesátých let zvýšil z 1,2 na 1,7 v současné době. Investice do vysokoškolského vzdělání je investicí pozitivní. To je snad každému jasné.
Já bych se na to chtěl podívat možná z pohledu konfliktu zájmů, který já osobně mám také coby otec vysokoškolsky studujícího syna a také coby člen správní rady jedné univerzity. Já si, vážené dámy, vážení pánové, myslím, že zavedení školného pouze zlomkově kryjícího náklady na studia také vylepší vztah mezi školou a studenty, mezi školou a veřejností. Dnes - přiznejme si, že to tak je - mnoho škol vnímá studenta jako nástroj ke státnímu příspěvku a upřímně řečeno si jej drží co nejdéle, i když už dávno vědí, že to ke zdárnému konci prostě není.
Současně se školným každý rodič i student se bude ptát, jaké že bude jeho uplatnění, jaké je uplatnění absolventů školy, do jejíhož rozpočtu přispívá buď ze svých úspor, nebo ze svého úvěru. Rčení, že bohatým je to jedno - já bych vás chtěl, vážené dámy a pánové, moc a moc poprosit, abyste si uvědomili, zda vy budete těmi, kteří svým dětem dají třeba další 2 nebo 3 tisíce měsíčně na studium a nebudete se jich ptát, co budou dělat po vysoké škole.
***