(10.20 hodin)
(pokračuje Nečas)
Opět dostáváme velmi úzký limit pro investiční výdaje. Je tedy podobně finančně náročný a dlouhodobý projekt ohrožením reformy Armády České republiky a je ohrožením projektu profesionalizace. Prostá čísla, prosté zkušenosti našich aliančních partnerů to jednoznačně ukazují.
Navíc se ukazuje také to, že se ozývá i z Ministerstva obrany, že naplněnost této profesionální armády má být v roce 2007 70 až 80 %, jinými slovy, že 20 až 30 % postů, 20 až 30 % tabulek této profesionální armády může zůstat prázdných, může zůstat neobsazených. I tyto informace, byť neformálními kanály, přicházejí z Ministerstva obrany.
Dámy a pánové, jestliže budeme mít v roce 2007 plně profesionální armádu obsazenou pouze ze 70 % nebo 80 %, tak já to nenazývám reformou Armády České republiky, já to nazývám kolapsem, krachem, konkursem Armády České republiky, nazývám to zmrzačením Armády České republiky. A této cestě se musíme za každou cenu vyhnout a musíme všechno podřídit projektu profesionalizace ozbrojených sil Armády České republiky, a ne řešení problému několika desítek nebo stovek lidí, kteří by v armádě podle mne samozřejmě měli zůstat.
Je třeba říci, že toto 70 až 80% naplnění profesionální armády znamená následující. Bezesporu budou prakticky naplněna všechna místa důstojníků. Bezesporu totéž se bude opakovat u praporčických tabulek, bezesporu naplníme všechny štábní funkce. Zkušenosti profesionalizovaných jednotek Armády České republiky ukazují, že bezesporu bez problémů naplníme zabezpečovací a logistické jednotky. Tam, kde bude problém s naplněním, to budou především bojové jednotky pozemních sil, čili to samotné jádro naší armády. Jestliže v průměru Armáda České republiky jako celek bude mít 80% naplněnost, tak to znamená, že u bojových jednotek pozemních sil dosáhneme naplněnosti sotva 50%, protože nenaplněnost, jak jsem již řekl, se nebude týkat důstojníků, praporčíků, štábních funkcí, zabezpečovacích a logistických jednotek, ale těch nejřadovějších rotmistrovských funkcí především v bojových jednotkách pozemních sil. A já bych se nerad dožil situace, kdy typizovaná mechanizovaná brigáda Armády České republiky bude mít místo 12 bojových tankových a mechanizovaných rot 4 nebo 6 těchto rot. To bych opravdu považoval za totální kolaps, za totální selhání, za totální zmrzačení.
Je třeba také konstatovat, že tento projekt, který je předložen v podobě návrhu zákona a příslušných doprovodných dokumentů, obsahuje celou řadu velmi výrazných rizik. I samotné materiály konstatují např. finanční rizika. Celkový náklad pořízení, který přesahuje 100 miliard, neobsahuje náklady na modernizaci tohoto letounu. Platí jednoznačně, a jsou s tím zkušenosti, že po 15 letech od zavedení jakéhokoliv zbrojního systému tento systém přestává vyhovovat aktuálním požadavkům vojenství a armády, že tento systém morálně zastará a je třeba ho modernizovat. A my v době, kdy pravděpodobně budeme ještě tento systém splácet, ho již budeme nuceni modernizovat, protože v tu dobu, kdy ho ještě budeme splácet, bude se značnou dávkou pravděpodobnosti již morálně zastaralý a nevyhovující aktuálním požadavkům.
Je třeba říci, že tato částka nezahrnuje náklady na výzbroj na celou dobu životnosti, že jsou tady i další finanční rizika, jako že částka obsahuje pouze tzv. základní cenu a tato cena vůbec není konečná. Bude totiž záviset na konkrétní konfiguraci výzbroje a systémových opatření, která k tomuto letounu pořídíme. Je třeba říci, že je tady riziko valorizace inflace, která okamžitě může zvednout náklady tohoto úvěru, který nám v podobě zákona byl předložen, ze zhruba 77 miliard až na 85 miliard korun, že je tady riziko kursovních výchylek, tak dobře známé z projektu L-159, že je tady otázka nákladů na nákupy licencí pro výzbroj, že je tady otázka nákladů na integraci systému pro interoperabilitu NATO, jako je rozlišování vlastní a cizí IFF nebo datalink, čili zařízení pro přenos informací. Bezesporu jsou tady vedle těchto finančních rizik i rizika manažerská.
Dámy a pánové, v uplynulých letech realizovala Armáda České republiky celou řadu velkých a finančně drahých projektů. Zmínil bych jenom tři nejznámější z nich: informační systémy, projekt tanku T72 a L-159. To jsou nejznámější. Velmi bych prosil, aby kdokoliv, kdo bude hlasovat pro tento zákon, jmenoval tady od tohoto pultu alespoň jeden jediný velký modernizační projekt Armády České republiky, u kterého nedošlo k zásadním manažerským chybám od počátku zadání definice požadavku až po praktické provedení a plné zavedení do výzbroje Armády České republiky.
Je to určitá bohorovnost a ignorance, se kterou přistupujeme k těmto projektům. Je to stejná bohorovnost a ignorance, se kterou byly objednány informační systémy, které nebyly schopny spolu vzájemně komunikovat, je to stejná bohorovnost a ignorance, se kterou byly objednány tyto informační systémy, aniž byly interoperabilní s NATO. Je to stejná bohorovnost a ignorance, která vedla k zavedení některých komunikačních systémů, které nebyly schopny velkokapacitních datových přenosů, je to stejná bohorovnost a ignorance, kterou bychom mohli jmenovat na desítkách příkladů při modernizaci tanku T 72 a podobně, jak to tady řekl už pan ministr, u projektu L-159. Znovu opakuji - každý velký projekt znamenal v Armádě České republiky a Ministerstvu obrany velký průšvih.
Nyní před sebou máme supervelký projekt. Dámy a pánové, bojím se, že to bude supervelký průšvih, a musím říci, že nevidím nic zásadního, co by se v Ministerstvu obrany v posledním období změnilo, abych měl naději na to, že manažerské zvládnutí tohoto supervelkého projektu bude lepší a kvalitnější než manažerské zvládnutí těch předcházejících projektů. Už vůbec nemluvě o tom, že se prokázalo, že ministerstvo dnes a denně, i v tuto sekundu, v tuto minutu, v tento den, neumí řídit velký projekt, jako je projekt L-159. A dá se to dokumentovat na konkrétních věcech, při přejímkách, při povolávání továrních pilotů na vojenské cvičení, aby vůbec mohly být letouny převzaty do Armády České republiky apod.
Vedle toho se pouštíme na supertenký manažerský led, protože v dějinách NATO neexistuje jedna jediná země, jedno jediné letectvo, které by si dovolilo zavádět prakticky současně dva nové komplexní zbraňové systémy typu bojových letadel. U nás je to L-159, který je zaváděn a ještě řadu let s velkými problémy zaváděn bude, a vedle toho má být zaváděn Gripen. Ani ta největší a nejkvalitnější letectva s vysokou úrovní a kvalitou managementu si podobný hazardní krok nikdy nedovolila. Ale my směle, s bradou sebevědomě vystrčenou dopředu a s hrdým čelem tento manažerský krok uděláme.
Vedle finančních a manažerských rizik bezesporu existují i rizika technická. Je třeba konstatovat a říci to tady naplno, že letoun nabízený Armádě České republiky není plně interoperabilní se standardy Severoatlantické aliance. Je interoperabilní pouze na papíře. Čeští vojenští odborníci neměli možnost otestovat reálný, skutečný letoun, který by byl interoperabilní s NATO. Ano, může zaznít námitka, že v letectvech Aliance je řada letounů, ne-li dokonce drtivá většina, které nejsou plně interoperabilní.
***