(10.40 hodin)
(pokračuje Langer)
V rámci otevřené obecné rozpravy mám přihlášky předsedy vlády pana Miloše Zemana, pana poslance Payna, pana kolegy Svobody, pana poslance Severy. Slovo má předseda vlády pan Miloš Zeman. Prosím.
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové. Na rozdíl od svého předřečníka necítím potřebu pronášet dlouhé předvolební projevy, a abych použil jeho vlastní terminologie, necítím ani potřebu buď se udělat, nebo oddělat, jak kdysi sám o sobě prohlásil, s výsledkem B je správně. Ale koneckonců rád bych reagoval alespoň na jednu jeho poznámku, kdy pan kolega Nečas obvinil českou vládu z toho, že nepokračuje v organizování schůzek s předsedy politických stran, ať už všech, nebo jenom části, a já bych chtěl vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, sdělit kolegovi Nečasovi, že je úkolem ještě aktivních předsedů politických stran, aby se sešli, ať už na toto, nebo na jakékoliv jiné téma, a že není úkolem vlády organizovat schůzky předsedů politických stran. To snad platí ve střední Africe, ale nemám dojem, že to ústava nebo jakýkoli jiný zákon vládě České republiky ukládá.
To je snad jediná myšlenka, kterou jsem z projevu kolegy Nečase zachytil, a proto mi dovolte, abych se k ostatní části jeho vystoupení nevyjadřoval a přešel k vlastnímu sdělení.
Chtěl bych mluvit o dvou mýtech. Ten první mýtus spočívá v tom, že zde rozhodujeme, téměř definitivně, třebaže zákon je v prvním čtení, a já bych chtěl ujistit na základě argumentů, které hned přednesu, kolegy poslance, že je důvod propustit tento zákon do druhého čtení, a to i těm, kdo mohou mít jiné stanovisko, tj. těm, kdo se domnívají, že buď nadzvukové stíhačky nepotřebujeme vůbec, anebo že je potřebujeme až po uplynutí celé řady let.
Druhý mýtus pak podle mého názoru spočívá v tom, že se jedná pouze o nadzvukové stíhačky, resp. o jejich souvislost v celkové zbrojní koncepci, zatímco ve skutečnosti problém, který řešíme, zahrnuje některé další aspekty, na něž bych rád stručně upozornil.
Dovolte mi, abych vyšel z faktu, který většina Poslanecké sněmovny bohužel nezná - možná proto, že neprošel našimi všeznajícími médii. Tímto faktem je skutečnost, že v rámci zadávacích podmínek nabídka konsorcia British Aerospace, ať už ji přijmeme, nebo ať už ji odmítneme, platí v obou případech pouze do 30. 6. tohoto roku. Tento fakt je zapotřebí vzít na vědomí a je třeba ujistit se, že rozhodneme-li se později, pak budeme muset začít vyjednávat znovu, patrně s jiným konsorciem a zcela určitě s jinou nabídkou. Vezměte to, prosím vás, jako fakt, o němž Jára da Cimrman říká, že proti němu můžeme protestovat, můžeme s ním nesouhlasit, ale to je tak všechno, co s tím můžeme dělat.
Za druhé, aby bylo možné připravit kontrakt, který podle slov ministra obrany má být připraven, ale znovu zdůrazňuji připraven, nikoliv podepsán, k 15. 4. tohoto roku, tak samozřejmě náš partner musí mít určitou naději, že do doby, než tento kontrakt bude připraven a předložen právě tomuto parlamentu, je český stát a český parlament vůbec ochoten diskutovat o financování tohoto kontraktu. Dokázali byste si snad, kolegyně a kolegové, představit jakéhokoliv příčetného obchodního partnera, který by sjednával velmi náročný kontrakt a přitom nevěděl, zda má naději, že za něj dostane peníze, nebo naopak věděl s jistotou, že žádné peníze nedostane?
Chtěl bych tedy potvrdit slova ministra obrany, že vláda České republiky vůbec nemusí této sněmovně doporučit - podle toho, jak bude návrh smlouvy vypadat - aby tuto smlouvu schválila. Chtěl bych pouze upozornit, že jednání o této smlouvě nemohou probíhat, jestliže se rozhodneme, že o tuto smlouvu zájem vůbec nemáme.
A tím přecházím k onomu druhému mýtu, který se týká patrně i těch, kteří se s jednáním neseznámili, představy, že vůbec rozhodujeme pouze o stíhačkách. Já se teď nechci pouštět do sporu, zda vlády členských zemí NATO, a to i vlády relativně chudých zemí NATO, které mají nadzvukové letectvo a považují ho za symbol své suverenity, jsou nebo nejsou rozumné. Nechci ani zástupcům té politické strany, která nám dojemně vyhrožovala, že spolupráce s Evropskou unií povede k tomu, že se tu objeví německý policista s nabitou pistolí a bude zatýkat české občany - což mimochodem platí, a to recipročně, podle bilaterální dohody již dnes - nechci tedy zástupcům této nejmenované strany připomínat, že přijetí jejich řešení by znamenalo přirozenou ochranu českého vzdušného prostoru německou Luftwaffe. Já dost dobře nechápu tu politickou stranu, která se bojí německého policisty a nebojí se německé Luftwaffe. Buďme konzistentní - buď se bojíme v obou případech, nebo se nebojíme v žádném případě. Ale jak už jsem řekl, nechci se pouštět příliš podrobně do těchto diskusí.
Chci vám sdělit, že kontrakt, o němž nyní vyjednáváme, a první náměstek ministra financí Štefan Füle je vládním zmocněncem pro toto jednání, zahrnuje mimo jiné i otázky závazku British Aerospace vstoupit do Aero Vodochody a zajistit jeho obchodní síť u toho nezdařeného projektu L-159. Projektu, který byl započat v době, kdy sociální demokracie, pokud mě paměť neklame, nebyla vládní stranou. A v každém případě Aero Vodochody svým osudem, ať chceme nebo nechceme, do značné míry závisí na tom, zda tento investor do tohoto podniku vstoupí a zajistí mu odbyt.
Nejen to, kolegyně a kolegové. Předmětem tohoto kontraktu má být rovněž dohoda o tzv. offsetových programech. To je o programech, které ve výši 150 % kupní ceny mají být ze 70 % alokovány do nejvíce postižených regionů, tj. severní Moravy a severozápadních Čech, kam bohužel nemůžeme, z řady důvodů, dostatečně přitáhnout standardní zahraniční strategické investory. A samozřejmě, že subdodavatelské firmy multiplikačním efektem mohou z těchto offsetových programů čerpat.
Součástí kontraktu má být mimo jiné i systém sankcí a penále za nedodržení těchto offsetových programů, aby nebyly prázdným slibem. A konečně součástí tohoto kontraktu má být také rozhodnutí o tom, že těch původních 72 bitevníků L-159 nemusí česká armáda v plné míře použít a že budou právě tímto konsorciem převzaty a prodány, čímž napravujeme vskutku ošuntělý oděv chlapce, který byl zbaven bot, rukavic a kulicha ve dvacetistupňovém mrazu právě těmi, kdo nám teď tady vykládají, jak má Armáda České republiky vypadat.
***