(12.00 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)
Oba náklady je třeba vedle sebe položit, abychom věděli, co nás čeká v budoucnosti, abychom věděli, co nás to bude stát. To je první jasný dotaz, který tady kladu, a myslím, že tady musí zaznít naprosto jasně, kolik bude v pevných cenách stát reforma. To je první požadavek.
Druhý požadavek je, že není změněna v žádném případě bezpečnostní doktrína české armády, ba dokonce - když si to čteme v časové souvislosti - v době, kdy už vláda schválila dokument Reforma Armády České republiky, se v úvodní části dokumentu píše o chybných strategických rozhodnutích, jako je modernizace tanku T72 a výroba L-159, a zároveň v návrhu státního rozpočtu se pokračuje s modernizací toho tanku dále. Je tu vnitřní rozpor v tom, co Ministerstvo obrany předkládá, ačkoliv to v časové souvislosti muselo být jasné, že jestliže se rozhodne pro něco, musí v tom případě v tomto rozhodnutí sledovat jednu jasnou linii. Jestliže něco kritizuje v dokumentu "reforma ozbrojených sil", tak je třeba, aby se to promítlo v návrhu státního rozpočtu, ale to se nestalo.
Chybí strategická úvaha o tom, odkud a jaká nebezpečí nám hrozí. To je také otázka politická, protože 11. září loňského roku ukázalo, že zřejmě budeme čelit novému typu ohrožení. Nový typ ohrožení už nebude ohrožením, na které jsme se připravovali do této doby. Nový typ ohrožení bude po nás vyžadovat nový typ způsobu obrany a plnění aliančních závazků. Já si dokonce myslím, že i to je jeden z hlavních důvodů, proč stíhačky koupit, ale k tomu, abychom rozhodli odpovědně, je třeba, abychom znali přesně to, co je sdělitelné - myslím, že je toho hodně, co je možné sdělit politicky -, jaká nebezpečí očekáváme, jaký typ konfliktů může nastat, protože to se v obecné rovině dá sdělit, a z toho musí vzejít jasný politický závazek, kterým směrem má jít naše obrana.
Druhá věc, která je velmi důležitá, je, abychom věděli, co oba dva projekty budou stát, protože my jsme také řekli ano profesionalizaci armády a budeme nyní projednávat otázku nákupu nadzvukových stíhaček, takže v obou případech je třeba dát účet, abychom řekli společnosti, co tyto projekty, pokud je oba podporujeme,budou v konečné fází stát. To je cena, která se musí sdělit.
Jedna poznámka procedurální. Já velmi nesouhlasím s postupem jednání Ministerstva obrany s námi poslanci. Podle mého názoru to není otázka odborná a politická, a už vůbec nerozumím postupu, že někde v nějaké místnosti jsou tajné dokumenty, které si mohou poslanci číst. Vůbec nerozumím technologii a procesu, proč to takto děláme, protože my o tom nemůžeme mluvit. K čemu mi je čtení tajného dokumentu, když o něm nemohu tady diskutovat, nemohu polemizovat, jestli s tím či oním souhlasím, nebo nesouhlasím. Dokumenty, které jsou plné technických údajů, nejsou dokumenty pro politické rozhodnutí. Já si myslím, že to je zaklínadlo, říkat, že někde jsou nějaké dokumenty, ať si je tam všichni jdeme číst, když stejně o nich nemůžeme debatovat.
Myslím, že je úkolem ministra obrany věci popsat v politické rovině tak, aby neohrozil žádnou tajnou skutečnost. Ministr obrany by nám měl jasně říci, jaký typ ohrožení hrozí, jak vidí směřování bezpečnostní doktríny české armády a co oba projekty budou stát.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Severa.
Poslanec Pavel Severa: Vážené dámy, vážení pánové, velmi pozorně poslouchám celou debatu. Můj příspěvek bude patřit k těm kratším.
Musím říci, že od roku 1992 velmi pozorně sleduji, co se děje s naší armádou, a snažím se vždy hledat co nejvíce informací o tom, abychom rozhodovali ve prospěch armády a České republiky. Zdá se mi ale, že dnešní debatu si naše armáda nezaslouží. Mám tím na mysli, že od roku 1992, kdy jsem přítomen v této sněmovně, byla česká armáda trochu na periferii zájmu. Nejdříve to bylo proto, že chyběly finanční prostředky, byly jiné priority, pak to bylo také proto, že se dělila federace, takže byly jiné priority pro Armádu České republiky, dále jsme čekali, jestli vstoupíme do NATO, takže jsme nemohli říci, jaké budou priority naší armády, potom jsme vstoupili do NATO, a najednou místo toho, abychom se bavili o tom, jak zajistit modernizaci, jak zajistit profesionalizaci armády, tak tady oddělujeme dvě věci - jestli budeme skutečně profesionalizovat armádu a jestli ji skutečně chceme dostat na světovou, moderní nebo dostatečnou úroveň, která bude potřebná v našem regionu.
Já si neumím představit, že jedno lze oddělit od druhého. Jak můžeme říkat, že snížíme počty vojáků v armádě, aniž bychom jim dali lepší podmínky, lepší prostředky, lepší výzbroj, sofistikované systémy? Přece nemůžeme snížit počty české armády na 30 tisíc a nechat je běhat s kalašnikovy. Já se domnívám, že tu diskusi prostě nelze oddělit.
Já jsem ještě před měsícem a půl neměl dostatek informací, do jaké míry je propojen celkový projekt L-159, profesionalizace armády a modernizace našeho letectva s projektem nákupu stíhaček typu, o kterém se tady bavíme, a jak tu bylo řečeno, řešíme spíše úvěr, než jaké letadlo koupíme. Musím říci, že během posledních dvou měsíců jsem si prostudoval mnoho materiálů, zúčastnil jsem se také zasedání výboru pro obranu a bezpečnost, na kterém byl zmiňovaný materiál, který je dostupný, tak jak říkal kolega Cyril Svoboda, některým poslancům pouze k přečtení v místnosti, která je k tomu určena. Já doporučuji všem, než budeme diskutovat podrobně, aby si tento dokument přečetli. Jestli to bude formou, kterou tady kritizoval kolega Svoboda, nebo jestli to bude zpřístupněno v nějaké jiné formě, to už nechávám na ministrovi obrany.
Každopádně si neumím představit, že bych v tuto chvíli nechal armádu opět v nějakém tápání a že bych řekl - nechci se zabývat budoucností armády, nechci řešit profesionalizaci armády, nechci řešit vybavení armády. Z mnoha důvodů tady nebudu vyprávět o tom, co si myslím o technických podmínkách, nebudu rozebírat, jestli je letadlo lepší v zatáčkách na letišti nebo ve vzduchu, nebudu řešit to, jestli má být ten či onen zbraňový systém nakoupen, ale domnívám se, že pokud bychom přerušili diskusi v tuto chvíli, tak tato armáda v agónii, ve které je již několikátý rok, nebude mít možnost situaci řešit.
Já vím, že od roku 1992 to měli všichni ministři a všechny vlády velmi složité na rozhodování, co s koncepcí armády, kam nasměrovat českou armádu a jakým způsobem řešit naši obranyschopnost. Největším kritikem jsem byl v době, kdy byl ministrem obrany předchůdce pana ministra Tvrdíka pan Vetchý, kdy se na armádě zanedbalo mnoho věcí. V tuto chvíli však musím ocenit snahu české armády a ministerstva, že přicházejí s něčím odpovědným, co bychom měli zvážit, s něčím, co skutečně může přinést řešení.
Jestli pro to budu hlasovat do budoucna jako pro konečné řešení, to ještě úplně nevím, ale chci o tom diskutovat a zdá se mi nezodpovědné říkat tady jenom laciné řeči o tom, že to bude stát 80 miliard. Velmi mě to zaráží od poslanců, kteří jsou účastníky opoziční smlouvy, protože musejí vědět, že současné zadlužení je jejich dílem. Nesvádějme to pouze na zadlužování a na úvěry, ale řekněme si, že je to odpovědnost nás všech, a takto se k tomu postavme.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Miloš Titz, připraví se pan poslanec Šulák.
Poslanec Miloš Titz: Vážený pane předsedající, páni ministři, milé kolegyně a vážení kolegové, já bych nechtěl rozšířit řadu lidí, kteří tady budou stát dlouhé minuty a budou se velmi jednostranně dívat na tento problém.
Dosti mě překvapuje, že v těchto lavicích sedí několik ministrů obrany, náměstků, členů výboru pro obranu a bezpečnost, a někteří z nich mě překvapují tím, že ztratili paměť.
***