(16.50 hodin)
(pokračuje Klaus)
Nyní bychom mohli projednávat bod 116, ale vzhledem k tomu, že jeho projednávání bylo stanoveno na 17. hodinu, ministr dopravy Schling není zatím přítomen. Souhlasila by sněmovna, abychom přikročili nejprve k bodu 118? Dám o tomto návrhu hlasovat.
Kdo je pro, abychom nejprve projednali bod č. 118, ať stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
V hlasování pořadové číslo 565 z přítomných 105 poslanců 66 pro, 12 proti. Návrh byl přijat.
Přistupujeme k bodu
118.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu
Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 118 o rovnosti nakládání s cizinci
a vlastními státními příslušníky v sociálním zabezpečení ze dne 28. června 1962
/sněmovní tisk 1187/ - prvé čtení
Vládní návrh uvede místopředseda vlády Vladimír Špidla.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení poslanci, k předloženému návrhu na vyslovení souhlasu s Úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 118 o rovnosti nakládání s cizinci a vlastními státními příslušníky v sociálním zabezpečení lze uvést následující informace. Úmluva o rovnosti nakládání s cizinci a vlastními státními příslušníky v sociálním zabezpečení byla přijata generální konferencí Mezinárodní organizace práce dne 28. března 1962 a v současné době je jí vázáno 36 států, z evropských např. Německo, Francie, Norsko, Finsko, Švédsko a Turecko, z mimoevropských např. Izrael nebo Venezuela.
Úmluva zakotvuje především první ze čtyř základních smluvních principů v sociálním zabezpečení, to je rovnost nakládání, který vylučuje diskriminaci při poskytování dávek z důvodu občanství. Obdobný princip již zakotvují evropské prozatímní dohody, které Česká republika ratifikovala v roce 2000 jako druhá ze zemí střední a východní Evropy po Litvě.
Vedle obecného principu o rovnosti nakládání s občany smluvních stran obsahuje úmluva také ustanovení o exportu některých dávek sociálního zabezpečení. Pokud jsou některé dávky vypláceny na základě národních právních předpisů vlastním občanům bydlícím v cizině, pak závazek o rovnosti nakládání vyjádřený v prvním odstavci článku čtyři ukládá povinnost vyplácet tyto dávky i občanům ostatních smluvních států bydlícím v cizině.
Pokud jde o okruh osob, na které se úmluva vztahuje, jde v prvé řadě o občany všech smluvních států. Pokud jde o dávky pozůstalým, je třeba je poskytovat bez ohledu na občanství pozůstalých, jestliže byl zemřelý státním příslušníkem některé ze smluvních stran.
České zákonodárství z principu občanství nevychází a při stanovení nároků na dávky státní příslušnost určených osob v úvahu nebere. Proto je navrženo, aby byly přijaty ve všech odvětvích sociálního zabezpečení pokrytých úmluvou.
Tento krok pro Českou republiku nebude znamenat nárůst nároků na státní rozpočet ani nutnost budoucích legislativních změn.
Význam ratifikace úmluvy lze spatřovat ve dvou oblastech. V oblasti věcné bude českým občanům zajištěno rovné nakládání v ostatních smluvních státech při aplikaci jejich sociálních zákonů a vedle kladného věcného dopadu bude mít ratifikace i nezanedbatelný zahraničněpolitický význam, neboť Česká republika se tímto krokem jako první ze zemí střední a východní Evropy začlení do koordinovaného systému sociálního zabezpečení v rámci členských států Mezinárodní organizace práce, ve kterém jsou v současné době zastoupeny nejen státy evropské, ale státy celého světa.
V současné době jsou již posuzovány možnosti ratifikace dalších, komplexnějších úmluv, které by v budoucnosti měly navázat na základní stupeň koordinace obsažený v předložené smlouvě.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Pane místopředsedo, vy jste mluvil tak potichu, že většina z nás nepostřehla, že už jste skončil. Omlouvám se. Čekal jsem nějakou pointu, nějaké dramatické zaznění hlasu. V každém případě děkuji.
Prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro první čtení, paní poslankyně Páralová.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo. Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych přednesla zpravodajskou zprávu ke sněmovnímu tisku č. 1187. Tento tisk se týká Úmluvy Mezinárodní organizace práce č. 118 o rovnosti nakládání s cizinci a vlastními státními příslušníky v sociálním zabezpečení.
V předkládací zprávě vláda akcentuje potřebu akceptace úmluvy v plném rozsahu a upozorňuje na nezanedbatelný zahraničněpolitický význam takového kroku. Z hlediska věcného se v důvodové zprávě výslovně uvádí, že přistoupení k úmluvě nebude pro Českou republiku znamenat žádné nové závazky ani nutnost budoucích legislativních změn a že stávající vnitrostátní právní úprava sociálního zabezpečení není požadavky úmluvy dotčena. Předkládací zpráva se pak v obecné rovině blíže zabývá některými instituty, jako je zásada rovnosti, export dávek, osobní a věcný rozsah. Dále charakterizuje obsah jednotlivých článků podle odvětví sociálního zabezpečení a porovnává právní úpravu obsaženou v úmluvě s vnitrostátními předpisy.
V příloze předkládací zprávy je uveden seznam smluvních stran Úmluvy č. 118. Z tohoto seznamu lze zjistit, že úmluva byla ratifikována celkem 38 státy. V předkládací zprávě se akcentuje, že z významných západoevropských zemí úmluvu ratifikovaly: Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Německo, Nizozemí, Norsko a Švédsko.
Z připojené přílohy vyplývá, že z vyjmenovaných států přijaly úmluvu bez jakéhokoliv omezení jen státy dva, a to Itálie a Nizozemí. Všechny ostatní státy se připojily jen k některým odvětvím sociálního zabezpečení, s výjimkou Norska akceptovaly závazky vyplývající z odvětví léčebné péče a dávek v nemoci, zatímco nejčastější výluky z ratifikace směřovaly k dávkám ve stáří, invaliditě a pozůstalým, dále k dávkám při pracovních úrazech a dávkám v nezaměstnanosti.
Z významných evropských států nebyla úmluva podle předložené tabulky zatím ratifikována např. Spojeným královstvím, Španělskem, Portugalskem a Belgií, ze zemí mimo evropský kontinent úmluvu nepřijaly např. USA a významné země Commonwealthu, např. Austrálie a Kanada.
***