(17.00 hodin)
(pokračuje Páralová)
V předkládací zprávě vláda neuvádí, jakým způsobem bude reagovat na procedurální povinnosti vyplývající z čl. 2 odst. 7 a z článku 8 úmluvy. Prvně uvedené ustanovení stanoví členskému státu povinnost, aby současně s ratifikací v prohlášení uvedl, které dávky splňují podle jeho vnitřního zákonodárství podmínky zvláštního režimu. Ustanovení uvedené na druhém místě pak dává členským státům na výběr způsob naplnění závazků uvedených v čl. 5 až 7. Předkládací zpráva se také nevyjadřuje k dalším otázkám, jejichž řešení podstatně ovlivní aplikaci úmluvy, především k problematice zabránění souběhu nároků čl. 4 odst. 2 a případné retroaktivitě úmluvy čl. 12 odst. 2.
Předem jsem avizovala panu ministrovi, že v překladu smlouvy jsou závažné chyby. Tyto chyby budou pravděpodobně činit velké problémy. Zřejmě to byl důvod, proč pan ministr zařadil projednávání této smlouvy takto dopředu. Mně nezbývá pravděpodobně, než zde ocitovat všechny chyby v překladu. Jsem teď v rozpacích, zda mám těch několik stránek chyb v překladu zde číst, ale pakliže bychom tuto smlouvu přijali, mělo by s tím naše zákonodárství velké problémy.
Ráda bych se pana ministra zeptala na některé věci, položila bych mu ráda některé otázky, které zde chybějí, ale učiním tak v obecné rozpravě. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji paní zpravodajce. Otevírám obecnou rozpravu. Opět paní poslankyně Páralová.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji za slovo, vážený pane předsedo. Kolegyně a kolegové, vážený pane předsedo, ráda bych vaším prostřednictvím vzkázala panu místopředsedovi vlády a panu ministrovi, aby na mé otázky zcela výjimečně neodpovídal v závěrečném slovu, kdy já na to již nemohu reagovat, ale aby odpověděl v obecné rozpravě, abych se mu mohla postavit v rovném boji.
Jsou to čtyři otázky, které pokládám. Z věcného pohledu se táži pana ministra na tyto otázky.
Jaký obsah bude mít prohlášení, které má každý členský stát spolu s ratifikací učinit, a v jeho rámci označit dávky, které podle jeho právních předpisů mají spadat pod zvláštní režim čl. 2 odst. 6 úmluvy. Konkrétně - má být v tomto prohlášení sděleno, které dávky jsou podle právních předpisů členského státu považovány za dávky odlišné od těch, jejichž poskytnutí závisí na přímé finanční účasti chráněných osob nebo jejich zaměstnavatele nebo na určité době pracovní činnosti, nebo dávky poskytované na základě přechodných úprav? Domnívám se, že obsah tohoto sdělení by měla Poslanecká sněmovna mít k dispozici při rozhodování o ratifikaci a jejím rozsahu.
Za druhé. Jakým způsobem bude Česká republika reagovat na pravidlo obsažené v čl. 4 odst. 4 úmluvy, podle kterého opatření nezbytného pro zabránění souběhu dávek budou podle potřeby obsažena ve zvláštních ujednáních mezi zúčastněnými členskými státy? Lze předpokládat, že v řadě případů je již nyní problém vyřešen uzavřením dvoustranných smluv. To se týká především problematiky důchodového pojištění. Přesto je nutné, aby předkladatel sdělil, zda a v jakém rozsahu je v současnosti tato problematika vyřešena a jaké kroky budou učiněny v budoucnu.
Za třetí. Jakým způsobem bude Česká republika reagovat na povinnosti vyplývající z čl. 5 a 7 úmluvy, týkající se především exportu dávek, a jak tedy naplní pravidlo obsažené v čl. 8, které dává možnost volby realizovat tato ustanovení buď ratifikací úmluvy o zachování penzijních nároků migrantů z roku 1935, nebo vzájemnou dohodou o provádění ustanovení této úmluvy mezi dvěma jednotlivými členskými státy, anebo uzavřením jakékoliv mnohostranné či dvoustranné dohody realizující tyto závazky? Úmluvu o zachování penzijních nároků migrantů z roku 1935 totiž ratifikovalo jen 11 států a Česká republika mezi nimi není.
Je také zřejmé, že veškeré závazky, které vyplývají z čl. 5 až 7 úmluvy, nejsou dosud splněny ani jinými způsoby, které úmluva umožňuje. Například uzavření dvoustranných nebo vícestranných smluv. Za této situace je třeba trvat na tom, aby předkladatel sdělil svou představu o dalším postupu České republiky, kterým má dojít k naplnění zmíněných závazků, a blíže specifikoval případné dopady včetně finančních. Odpovědi na tyto závažné otázky totiž v tisku, který jsme obdrželi, nejsou. Nejsou ani v předkládací zprávě, která šla do vlády.
Za čtvrté. Ptám se, zda se předpokládá uplatnění principu třeba i jen nepravé retroaktivity podle čl. 12 odst. 2 úmluvy, když tato retroaktivita může spočívat v uplatnění pravidel obsažených v úmluvě na dávky způsobené událostmi, které nastaly před ratifikací. Zde je třeba přesně specifikovat, zda takový postup již případně umožňují některé uzavřené dvoustranné nebo vícestranné dohody. A pokud ano, v jakých odvětvích sociálního zabezpečení a s jakým dopadem. Stejně tak je třeba, aby předkladatel sdělil, jak hodlá tuto problematiku řešit v budoucnu, a zda tedy případně v rámci dvoustranných nebo vícestranných dohod připustí možnost takové retroaktivity ve vztahu k sociální události. Je naprosto nezbytné trvat na tom, aby předkladatel poskytl jednoznačné odpovědi na všechny tyto otázky. A je třeba, aby nás podrobně informoval, jinak Poslanecká sněmovna nemůže přijmout, schválit tuto úmluvu.
Například co se týká úrazového pojištění. Když jsme schvalovali před rokem evropský sociální zákoník, tak jsme si stanovili pro úrazové pojištění výjimku. V tomto případě výjimka stanovena není. Ráda bych se pana ministra zeptala, proč tomu tak je. Jsem si jista vzhledem k materiálům, které šly do vlády a které jsme obdrželi v tisku, že tyto otázky nemohou být takto zodpovězeny. Vzhledem k tomu, že v tisku je mnoho chyb v překladu, dávám návrh na zamítnutí tohoto tisku a v případě, že tento návrh nebude přijat, dávám návrh na vrácení tisku vládě k dopracování.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Ano, zamítnutí, vrácení. Kdo se další hlásí do rozpravy? Pan poslanec Kohlíček.
***