(11.30 hodin)
(pokračuje Gross)
Úmluva měla k 25. lednu t. r. 54 smluvních stran. Byla to naprostá většina členských zemí Evropské unie s výjimkou Portugalska a Rakouska. Přístup České republiky k zmíněné úmluvě je plně v souladu se zahraničněpolitickými zájmy České republiky.
Hlavním důvodem pro přístup České republiky a vůbec k tomu, proč tato úmluva byla sjednána, je snaha zlepšit postavení osob bez státní příslušnosti a zapojit se tak do úsilí mezinárodního společenství o to, aby došlo k odstranění některých negativních důsledků apatridity. Cílem úmluvy je potřeba upravit právní postavení a garantovat určitá základní práva osobám, které sice nejsou uprchlíky podle příslušné úmluvy z roku 1951, ale současně jim není poskytována právní ochrana na základě státního občanství k některému konkrétnímu státu.
Úmluva přiznává zmíněným osobám poměrně rozsáhlý soubor práv. Jde o práva v oblasti osobního statusu, to znamená přiznává jim určitou náboženskou svobodu, svobodu sdružovací, uplatňuje se na tyto osoby přístup k soudům, dále stanoví podmínky pro nabývání majetku, pro výkon výdělečné činnosti, řeší také otázky bydlení, vzdělávání a sociálního zabezpečení. Dále se tato úmluva dotýká práv těchto osob v oblasti svobody pohybu, dále v oblasti vydávání průkazů totožnosti a cestovních dokladů.
Pro provádění úmluvy je důležitý způsob zacházení se zmíněnými osobami, tedy osobami bez státní příslušnosti, kde na základě smlouvy musejí jednotlivé smluvní státy s osobami bez státní příslušnosti zacházet minimálně stejně příznivě jako podle jejich platného právního řádu zacházejí s cizinci a nijak je nediskriminovat. Tady je dobré podotknout, že u tohoto souboru práv, kde jim má být zaručeno stejné právo jako cizincům, máme v České republice toto řešeno naším zákonem o pobytu cizinců, kde se obecně hovoří o cizincích, což je širší pojem, a zahrnují se tedy i tyto osoby.
Dále v některých konkrétních právech, která jsou ve smlouvě vyjmenována, úmluva ukládá smluvním státům, aby zabezpečily těmto osobám minimálně stejná práva jako svým občanům. Tady se to týká především oblasti náboženské svobody, ochrany autorských práv, základního vzdělání, veřejné podpory, pracovněprávní oblasti, oblasti sociálního zabezpečení a oblasti poplatků a daní.
Co se týče jednotlivých požadavků této úmluvy, lze říci, že v naprosté většině jsou tyto požadavky již zakomponovány do našeho právního řádu, to znamená, že aplikace příslušné úmluvy nám nebude činit nějaké zásadní problémy.
V této souvislosti je nutno zmínit, že se navrhuje, aby Česká republika učinila k některým bodům této smlouvy interpretační prohlášení. Jde např. výčtově o článek 24 odst. 1 b) úmluvy, kde se smluvním státům ukládá povinnost poskytovat zmíněným osobám stejné zacházení jako vlastním občanům v oblasti sociálního zabezpečení, a jde o článek 23 úmluvy, který ne zcela jasně hovoří o pojmu poskytování veřejné podpory a pomoci, kde my děláme interpretační prohlášení, že budou tyto aplikovány v tom rozsahu, v jakém to umožňují české vnitrostátní právní předpisy.
Pokud jde o článek 28 úmluvy, kde také navrhujeme učinit interpretační prohlášení, tak tento článek se týká vydávání cestovních dokladů. My navrhujeme, aby toto se vztahovalo na ty osoby, kterých se tato úmluva týká, ale jen ty, které mají na území České republiky trvalý pobyt, a u těch osob, které jsou v České republice např. na základě víza, tak chceme naplnit tuto úmluvu tím, že jim bude vydáván v souladu s našimi vnitrostátními předpisy tzv. cizinecký pas.
Pak máme jednu výhradu, a ta se týká článku 27, který se vztahuje k průkazu totožnosti, kde my navrhujeme učinit výhradu, která bude hovořit o tom, že průkaz totožnosti bude vydáván pouze osobám bez státní příslušnosti s povoleným trvalým pobytem na území České republiky.
Co se týče toho, jakým způsobem je nutno tuto smlouvu projednat, o tom bude hovořit pan zpravodaj, tzn. vazba na článek 10 Ústavy České republiky. Já bych snad jen dodal, že tato smlouva by měla mít přednost před zákony České republiky, a proto není nutné dělat nějaký nový zásah do vnitrostátního právního řádu.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vládní návrh projednal zahraniční výbor, jehož usnesení bylo rozdáno jako sněmovní tisk 1047/1. Prosím zpravodaje výboru pana poslance Payna, aby návrh výboru odůvodnil a vyjádřil se rovněž k rozporu mezi vládním návrhem a usnesením výboru.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, paní místopředsedkyně. Po stránce obsahové vůči smlouvě, která je nám předkládána, zahraniční výbor nemá žádné připomínky a v zásadě doporučuje sněmovně, aby tato smlouva byla přijata.
K rozhodnutí zde zůstává, zda chceme, či nechceme tuto smlouvu považovat za smlouvu podle článku 10 naší ústavy, to znamená, zda ji chceme postavit do kategorie dokumentů ústavní povahy, to znamená dát jí jakoby větší sílu.
Z hlediska právního obě varianty jsou možné a obě varianty splní cíl, to znamená bezdomovci, jak se jim říká, resp. lidé bez občanství, budou mít na našem území práva garantovaná touto smlouvou. Rozdíl bude v tom, zda v případě, že by byli nespokojeni se svým postavením, budou jako odvolací instance sloužit pouze české soudní orgány tak jako v běžném případě, nebo zda chceme, aby tak existovala možnost odvolání až k Ústavnímu soudu, to znamená, chceme jim dát privilegia, která jsou jinak rezervována pro naše občany. V této věci zahraniční výbor nepřijal žádné doporučení a ponechává na sněmovně, aby sama zvážila, jaký status chce této smlouvě udělit.
Z hlediska dalšího postupu sněmovny bychom měli rozdělit hlasování na hlasování obyčejným kvorem, ve kterém rozhodneme, zda chceme, či nechceme tuto úmluvu zařadit do kategorie smluv, které jsou podle článku 10 naší ústavy, a v případě, že rozhodneme, že ano, potom bychom o druhé části museli hlasovat ústavním kvorem, to znamená 120 hlasy.
Otázkou je, zda tady máme těch 120 poslanců.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Otevírám rozpravu a ptám se, kdo se do ní hlásí. Do rozpravy žádné přihlášky nemám, rozpravu končím.
Prosím tedy pana poslance Payna, protože se bude jednat o trochu složitější hlasování, aby nejprve navrhl první usnesení, ve kterém se rozhodneme, jakým režimem by se smlouva měla řídit. Já vás mezitím všechny odhlásím a prosím vás o novou registraci.
Poslanec Jiří Payne: První bod, o kterém bychom měli hlasovat, je bod 1 usnesení zahraničního výboru, který by zněl takto:
"Poslanecká sněmovna konstatuje, že Úmluva o právním postavení osob bez státní příslušnosti z 28. září 1954 je mezinárodní smlouvou o lidských právech a základních svobodách podle článku 10 ústavního zákona ČNR č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů."
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. O tomto návrhu rozhodneme v hlasování pořadové číslo 621, které zahajuji, a ptám se, kdo je pro tento návrh. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 621 tento návrh byl přijat, když ze 116 přítomných se 72 vyslovilo pro a 38 proti.
***