(18.10 hodin)
(pokračuje Filip)
Já chápu osobní rozpoložení pana prvního místopředsedy vlády a chápu obecné stanovisko vlády České republiky, které je zamítavé, které tady prezentoval pan ministr financí, protože na jedné straně jde o lidi a na druhé straně jde o jakýsi systémový přístup. Já bych se chtěl k tomuto systémovému přístupu vrátit.
Ano, pan ministr financí tady hovořil o retroaktivitě práva. Já nejsem vyznavačem a vykladačem nálezů našeho Ústavního soudu, dokonce jsem znám svým velmi kritickým postojem k tomu, jak náš Ústavní soud judikuje, ale musím uznat, že ono rozdělení, které provedl český Ústavní soud v oblasti teorie retroaktivity práva, kdy rozlišuje na retroaktivitu pravou a retroaktivitu nepravou, mě svým způsobem poučilo o tom, že k právu se dá přistupovat dvojím způsobem, a to účelovým, anebo také systémovým. Takže já jsem si odnesl z českého právního systému jedno poučení, navíc to, co jsem studoval na Právnické fakultě tehdy Univerzity J. E. Purkyně v Brně, že je potřeba si jednoznačně říci, že zákaz retroaktivity je pro nás účinný zásadně v trestním právu, že to je nezměnitelné, nezrušitelné a také systémově jedině možné, abychom se tam zákazem retroaktivity vždycky trvale a bez výjimky řídili.
Ale pokud jde o civilní právo, pokud jde o náhradu škody, pokud jde o to, jakým způsobem se stavíme k občanům České republiky, že retroaktivita nepravá je u nás přípustná, možná a dokonce chtěná. Vzpomeňme si na celý náš právní systém od roku 1990, na restituce, na rehabilitace a jiné právní instituty, které jsme zavedli po roce 1990. A jestli se chceme konkrétně chovat ke klientům družstevních záložen úplně jinak, než jsme se deset let chovali ke všem ostatním občanům České republiky, tak vám garantuji, že to je první případ retroaktivity nepravé, jak ji rozeznává český Ústavní soud, kdy jedněm řekneme "vy právo máte" a těm druhým asi sto dvaceti tisícům lidí řekneme "vy právo nemáte". A to je ten rozdíl, který vidím ve vystoupení pana kolegy Doktora. Já prostě s jeho názorem nesouhlasím, souhlasit nemohu a také souhlasit nebudu.
Také budu hlasovat proti přerušení tohoto bodu, protože samozřejmě je možné vysvětlit mezi druhým a třetím čtením onen rozpor, který tady pan kolega Doktor říká. Jaké vlastně bylo právní zázemí oné smlouvy mezi pojišťovnou Slávia a První družstevní záložnou, jaký je vlastně onen závazek této komerční pojišťovny vůči klientům družstevních záložen a jakým způsobem budeme řešit v oblasti civilně právní, v jaké správně právní, jestli náhodou neodebereme pojišťovací licenci pojišťovně Slávia, a jaký v trestně právní oblasti. Dokonce by mě velmi zajímalo, jakým způsobem někteří bývalí funkcionáři pojišťovny Slávia si slíbili určité věci, jakým způsobem docházelo k určitým obchodním transakcím a jaký to bude mít právní důsledek na fungování jak družstevních záložen, tak této pojišťovny.
Dovolte mi tedy říci, že nepovažuji tento zákon za retroaktivní. Považuji jej za jeden ze zákonů, které se týkají nikoliv snad napravování křivd minulosti, ale považuji jej docela jednoduše a obyčejně za zákon restituční, a to restituční ve smyslu ustanovení Ústavy České republiky, které zní, že nikdo nemůže být zbaven svého majetku bez náhrady, a vyvlastnění bez náhrady, které bylo provedeno právě za asistence státu, je podle mého soudu nepřípustné. Já vám asistenci státu jednoznačně vysvětlím.
Řekne tady někdo nahlas, jak dlouho ministr financí České republiky Ivan Kočárník nejmenoval ředitele úřadu pro dohled, zdůvodní někdo klientům družstevních záložen, proč nefungoval více než jeden rok tento úřad, zdůvodní někdo klientům družstevních záložen a vůbec systém družstevního peněžnictví, proč stát neorganizoval žádnou kontrolu, proč nekontroloval výroky auditorů, které se prokázaly jako lživé, byl potrestán jeden jediný auditor za svou auditorskou zprávu, kterou podal První družstevní záložně, Rodinné záložně, případně První francouzské záložně? Ne, to zatím nevíme ani po třech veřejných slyšeních, potom, co jsme si vyslechli vágní zprávu nejvyšší státní zástupkyně, která raději organizuje politické procesy, než by se starala o fungování práva v České republice, a po docela slušné zprávě, a tady bych chtěl poděkovat panu ministru financí a policejnímu prezidentovi za to, že byl ochoten říci, jaké problémy má s vyšetřováním konkrétních trestných činů v družstevních záložnách.
Prosím vás, zachovejte se k těm lidem zcela jednoduše podle principů Ústavy České republiky, že nikdo nemůže být zbaven svého majetku bez náhrady.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Prosím.
Poslanec Michal Doktor: Držíme pořadí přihlášených. Já se budu snažit velmi krátce reagovat na některé části z vystoupení pana poslance Filipa. Musím říci, že dopis, který tady citoval, znám. Považoval jsem za nekorektní vzhledem k tomu, že jeho autor, resp. ten, jehož jménem byl zúřadován, zde není, nemůže reagovat, tak jsem ho neuvedl jako corpus delicti toho, jak je kauza kampeliček a konečné řešení této věci zneužíváno právě ve prospěch volebního výsledku. A trvám na tom a nebudu se k tomu dále přihlašovat a dál o tom mluvit.
K vystoupení pana ministra financí uvedu jedno jediné číslo, které tady neřekl. Průměrná výše vkladu člena družstevních záložen ad celý sektor nikoliv výčtem nebo nějakým jiným výběrem 83 tisíc 860 korun. Oněch 73 %, o nichž tady mluvil pan ministr financí, je právě tato skupina lidí, která zcela vědomě kalkulovala s účinnosti zákona 87/1995. I někteří z těch lidiček sedících na galerii od začátku vědí, že takto zákon vypadal, zcela vědomě vnášeli do družstevních záložen právě tolik peněz, kolik tam přinášeli, a všichni, kteří učinili své vlastní svobodné rozhodnutí a vnesli tam peněz více, podstupovali vědomé riziko, vědomou spekulaci. Spekulace není nic nemravného, nic nekalého. Nemravným se stává ve chvíli, kdy proděláte a chcete, aby váš prodělek zaplatil někdo jiný. A protože ona spekulace nedošla svého účinku nebo svého účelu, pro něž byla uskutečněna, tedy míry zhodnocení až 25 %, ve výši, kdy lidé vnášeli více než 400 tisíc, o nichž tady mluvíme, i částky ve výši 4 miliony korun, nemůžeme přece debatovat o tom, jestli je to spekulace, či nikoliv, jestli to bylo vědomé riziko, či nebylo vědomé riziko.
Teď se zeptám pana poslance Filipa prostřednictvím paní předsedající, o jakých členech v družstevní záložně to vlastně mluvíme. Používáme tady výraz "kampeličkáři" jako terminus technicus. A právě teď se nacházíme ve vzácné situaci, ve vzácné chvíli, kdy sněmovna jedná o jedněch členech družstevních záložen, kteří říkají: Poslanecká sněmovno, ministři financí, neměňte zákon, protože my jsme ti hodní kampeličkáři, ti slušní kampeličkáři - a to slovo já podtrhuji sám za sebe - kteří dokázali v rámci zákona 87/1995 reálně skutečně podnikat, tvořit zisk.
***