(11.10 hodin)
(pokračuje Nečas)
Drtivá většina ustanovení týkajících se služebních poměrů příslušníků bezpečnostních sborů, to znamená jak policistů, příslušníků zpravodajských služeb až po ty příslušníky Hasičského záchranného sboru, pochází z polistopadového období. Ten časový tlak přes mnohé nedostatky této legislativy nebyl tak silný jako u vojáků z povolání, jejichž služební poměr - znovu opakuji - se řídil na základě zákona z 50. let minulého století.
Není úplně možné bagatelizovat otázku provázání těchto služebních poměrů. Nikdo tady nechce diskutovat a vracet debatu zpět k úvahám o tom, zda mají být bezpečnostní sbory vojensky organizovanými sbory, zda se Policie České republiky, zpravodajské služby apod. mají stát jakousi další analogií Armády ČR. Takto problém nestojí. Problém stojí úplně jinak, problém stojí tak, že chceme, aby byla dobře propracována možnost přechodu jednotlivých příslušníků jednotlivých státních institucí, např. armády, např. zpravodajských služeb, např. policie, např. Hasičského záchranného sboru, mezi sebou s přenesením vzájemných závazků, s jasně definovanými povinnostmi a jasně definovanými kvalifikačními kritérii, přechody hodností apod. Tato věc musí být precizována velmi podrobně, protože mimo jiné tato země má před sebou hlubokou reformu zpravodajských služeb a tato reforma podle některých názorů, názorů některých z nás, má spočívat mimo jiné v tom, že se sníží počet zpravodajských služeb, že dojde k fúzím, ke sloučení několika z nich, dvou do jedné služby, že vlastně tady bude nižší počet zpravodajských služeb. A my musíme tímto zákonem mít upraven služební poměr a přechod tohoto služebního poměru poměrně precizně. Abych tady zmínil konkrétní příklad, konkrétní variantu, jedna z diskutovaných variant je, že Úřad pro zahraniční styky a informace by se sloučil s Vojenskou zpravodajskou službou. To znamená, že příslušníci, kteří by byli členy Úřadu pro zahraniční styky a informace, by působili podle tohoto návrhu zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Po přechodu do Vojenské zpravodajské služby by se stali příslušníky Armády ČR zařazenými ke službě u Vojenské zpravodajské služby. My musíme mít jednoznačně a precizně stanovenou provázanost služebního poměru podle zákona o příslušnících bezpečnostních sborů a zákona o služebním poměru vojáků z povolání.
Další návrh, který je diskutovaný, je návrh, podle kterého by část, nebo možná výrazná část dnešního Vojenského obranného zpravodajství, kde slouží příslušníci Armády ČR, naopak fúzí těchto dvou institucí, tzn. Vojenského obranného zpravodajství a Bezpečnostní informační služby, přešli do BIS. Opět lidé řešení dnes podle zákona o služebním poměru vojáků z povolání by přešli pod služební poměr řešený podle tohoto návrhu, tzn. podle návrhu zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.
To přece nejsou jednoduché otázky, to nejsou jednoduché problémy. Tyto věci musejí být vyřešeny velmi precizně, protože se jedná o stovky a tisíce vysoce kvalifikovaných a fundovaných odborníků. Nemůžeme riskovat, že o tyto odborníky, kteří jsou vychováváni a připravováni dlouhá léta pro své funkce, přijdeme jen proto, že provedeme reorganizaci zpravodajských služeb a že změníme jejich služební poměr a změníme zákonnou normu, podle které je řízen jejich služební poměr.
Vedle toho tady samozřejmě existuje celá řada dalších ustanovení. Po plné profesionalizaci armády je podle mého názoru nezbytné zamyslet se nad možností profesionálních vojáků, kteří ukončí službu vojáka z povolání a budou se ucházet o službu v Policii ČR. Musíme se zamyslet, zda i po plné profesionalizaci armády budeme požadovat vykonání vojenské služby jako takové po příslušnících Policie ČR. Budeme se muset zamyslet nad tím, zda započteme závazky a určité benefity získané službou v armádě po přechodu těchto příslušníků do řad Policie ČR. Mimochodem to může fungovat i opačně. Dovedu si představit, že kvalitní příslušník Policie ČR projeví např. díky zahraničním misím zájem o službu ve Vojenské policii Armády ČR, čili by opět přešel pod zákon o služebním poměru vojáků z povolání. Těch možností přechodu je tady x a nejde to bagatelizovat tak, jak to učinil pan ministr vnitra. Už vůbec nemluvě o tom, že i uvnitř tohoto zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů si opět lze představit celou řadu přechodů např. mezi příslušníky Policie ČR zařazenými mezi určité vysoce kvalifikované složky, řešící závažné problémy kriminality, pracující s operativní technikou, pracující často s použitím zpravodajských metod apod., k např. některé zpravodajské službě, např. BIS. Takže toto jsou věci, které vůbec nejde bagatelizovat.
Jistě že tady existuje obrovský problém komplikovanosti této normy. Znovu chci předeslat, že ještě než - a zopakuji to tady - ještě než začal být tento návrh zákona projednáván ve výboru pro obranu a bezpečnost, měl jsem indikováno 100 pozměňovacích návrhů. Podáno by jich bylo více, bylo by jich někde kolem 130, možná 150 bez druhého čtení tady ve sněmovně. Je vidět, že ta norma je nesmírně komplikovaná, a musí jí být věnována velká pozornost.
To, co tady pan ministr jen tak letmo zmínil, že to obsahuje některé chyby nebo chybičky, na některé z nich upozornil pan kolega Langer, že jsou to chyby zásadního významu, že je to otázka možná i rozdílného pohledu na tuto normu a na fungování některých bezpečnostních sborů, hlavně Policie ČR, ale také že jsou tam chyby, které jsou pro mě nepochopitelné, jak mohly odejít z vlády, odejít z Ministerstva vnitra. Všichni víme, jak dlouhodobě jsme jako ústavní činitelé kritizováni právě za problém, který tady zmínil pan ministr vnitra i pan zpravodaj, tzn. možnost získání výsluhových náležitostí policistů, kteří odejdou z policie po spáchání úmyslného trestného činu. Přesto tato věc nebyla v této normě řešena a pan ministr to jen tak přejde mávnutím ruky, přestože pokud se nejčastěji běžná veřejnost stojící mimo polici, mimo bezpečnostní otázky dostane do kontaktu se zákonem o služebním poměru příslušníků Policie ČR, je to prostřednictvím médií v souvislosti právě s tímto konkrétním, velmi palčivým, velmi bolestivým, velmi citlivým problémem, který pan ministr vnitra, Ministerstvo vnitra jako takové i vláda jako taková naprosto hodili za hlavu. Takových věcí dokážeme při delší rozpravě analyzovat v tomto zákoně více. Ukazuje to, že tato norma prostě nebyla kvalitně připravena.
Musím říci, že pan ministr vnitra tady poukázal na to, že bylo zlepšeno postavení státních zaměstnanců přijetím jejich služebního zákona, že tato sněmovna zlepšila postavení vojáků z povolání přijetím nového zákona o vojácích z povolání. Ale byl tady, dámy a pánové, jeden zásadní rozdíl. Tyto normy byly projednávány dlouhodobě, velmi pečlivě, bez časového tlaku ve sněmovně a jejích orgánech. Ministerstvo obrany postupovalo dokonce tak, že ještě dříve, než zaslalo své návrhy těchto zákonů včetně zákona o služebním poměru do vlády, do meziresortního připomínkového řízení, do Legislativní rady vlády, tak probíhala podrobná rozprava ve výboru, kde jsme projednávali paragraf po paragrafu. Výsledkem bylo, že tento zákon byl nesmírně pečlivě projednán a byl přijat touto sněmovnou takřka jednomyslně. Na rozdíl od této situace, kdy sem byl vržen zákon nesmírně komplikovaný, ovlivňující budoucnost 70 tisíc lidí, s mnoha věcmi, které jsou tam zabudovány a které jsou velmi problematické, které mohou přinést v budoucnosti velké problémy celé řadě příslušníků těchto bezpečnostních sborů.
Tato vláda se zavázala, že předloží tento zákon Poslanecké sněmovně. Mám pocit, že až teď, kdy se blíží volby, kdy si dělala jakousi inventuru, zjistila, že tento zákon chybí. Tato vláda, dámy a pánové, měla tři a půl roku, aby tento návrh zákona připravila a pečlivě zpracovala. Tato vláda to neudělala. Tato vláda tento zákon pečlivě nepřipravila a chce po parlamentu, přestože sama na to měla tři a půl roku, aby tuto věc, tuto složitou komplikovanou normu, zvládl za tři a půl měsíce.
***