(11.20 hodin)
(pokračuje Nečas)
Myslím, že tento přístup nelze akceptovat, a návrh výboru pro obranu a bezpečnost na zamítnutí tohoto návrhu zákona je oprávněný a sněmovna by ho měla podpořit. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? (Nikdo se nehlásil.) Pokud se nikdo nehlásí, obecnou rozpravu končím.
Před hlasováním, jehož návrh předložil zpravodaj výboru, a to na zamítnutí tohoto návrhu zákona, požádal o závěrečné slovo pan ministr Stanislav Gross.
Ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážený pane místopředsedo, paní poslankyně, páni poslanci, musím na začátek říci, že se docela zlobím na vyznění rozpravy. Vystoupení jak pana místopředsedy Langera, tak pana předsedy Nečase bylo neseno v duchu udělat si alibi za krok, o kterém oni sami vědí, že je špatný, za krok, o kterém i oni sami jsou přesvědčeni, že není v souladu s tím, jaké jsou potřeby tohoto státu, a proto vymýšlejí a dokola omílají argumenty, které nemají ani hlavu, ani patu.
Začnu od vystoupení pana místopředsedy Langera. Pan místopředseda Langer přednesl ve svém projevu, že má sto výhrad. Já bych je rád slyšel. Zde na plénu Poslanecké sněmovny nezazněly v rámci prvního čtení, zde na plénu Poslanecké sněmovny nezazněly v rámci druhého čtení, ve výboru pro obranu a bezpečnost nezazněly, protože se tam pan místopředseda Langer ani neobtěžoval přijít. Tak kde je těch sto výhrad? Neviděl jsem je a podle mne tedy neexistují. To je první věc.
Druhá věc k vystoupení pana místopředsedy Langera. Když zde hovořil o čtyřech pilířích, na kterých by podle něj měl stát služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů, hovořil o tom, že má být zajištěn kariérní řád. Ano, já s tím souhlasím, ale musí mi někdo říci, v čem není tento třetí pilíř představy pana místopředsedy Langera v tomto zákoně naplněn. Tento zákon obsahuje uzavřený kariérní model, tento zákon umožňuje ony boční vstupy, o kterých jsem hovořil v průběhu úvodního slova. Tento uzavřený kariérní model umožňuje onen akcelerovaný postup pro ty příslušníky bezpečnostních sborů, kteří mají vysokoškolské vzdělání. V čem to odporuje představě místopředsedy Langera? Alespoň z té představy, která zazněla zde, ten rozpor nevidím.
Ano, souhlasím s poznámkou ke čtvrtému pilíři představy pana místopředsedy Langera, k sociálnímu programu, že vojáci z povolání odcházejí do důchodu s dvojnásobnými příjmy než policisté a ostatní příslušníci bezpečnostních sborů. Ano, s tímto souhlasím, ale řekněte mi, prosím vás, v čem je tento argument proti tomuto zákonu? Vždyť je to přesně argument pro tento zákon. Já nechci, aby příslušníci bezpečnostních sborů na tom byli, jak řekl pan místopředseda Langer, o polovinu hůře než příslušníci jiného ozbrojeného sboru, vojáci z povolání. Takže tomu argumentu nerozumím.
V závěru svého vystoupení pan místopředseda Langer řekl, že nechce, aby zamítnutí tohoto návrhu bylo signálem, že sněmovna tento problém nechce řešit. Řekněte mi, prosím vás, jakým signálem to bude? Jakým signálem bude, když ten zákon zamítneme? Není pravda, že zákon se připravuje několik měsíců. Byl to požadavek ne Ministerstva vnitra, ale logický požadavek i zde ve sněmovně, že nejprve musejí být rozhodnuty koncepční záležitosti ohledně civilního zákona o služebním poměru, a hned na to může navazovat zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. V Legislativní radě vlády jsme tento zákon pozdržovali x měsíců kvůli tomu, že Poslanecká sněmovna nebyla schopna se dohodnout na základních principech k civilnímu služebnímu poměru, ze kterých logicky vyplývají některé instituty z tohoto služebního poměru. Této argumentaci nerozumím.
Nyní přejdu k vystoupení pana předsedy Nečase. Tomu už jsem nerozuměl vůbec.
První konstatování pana předsedy Nečase znělo takto: "Výbor pro obranu a bezpečnost věnoval tomuto zákonu velkou pozornost." To prostě není pravda. Výbor pro obranu a bezpečnost se tomuto zákonu věnoval hodinu, možná hodinu a půl, nepřipustil vůbec podrobnou rozpravu, zazněl návrh na zamítnutí a více se neargumentovalo, více se nediskutovalo. Toto tvrzení není pravdivé. Je na to mnoho svědků, kteří při jednání ve výboru pro obranu a bezpečnost byli.
Nepolemizuji s tím, že pan předseda Nečas měl avizováno sto pozměňovacích návrhů. Já to také ve sněmovně slyšel, ale musím konstatovat, že do výboru pro obranu a bezpečnost nedorazily. Nevím, kde se sto pozměňovacích návrhů zadrhlo. Možná že budou, o tom nepolemizuji, ale říkám, že mohly v klidu zaznít na výboru pro obranu a bezpečnost. Tam se mohly projednat, tak jak se projednávaly u jiných složitých návrhů.
Připomínám, že jsme tady měli např. zákon energetický, ke kterému bylo 2000 pozměňovacích návrhů, a nebránilo to Poslanecké sněmovně, aby tento energetický zákon projednala a aby ho schválila.
Pak zde byla argumentace od pana předsedy Nečase, že musí být provázanost se zákonem o státní službě. Ano, o tom jsem již hovořil. Ano, legislativní proces k zákonu o civilní státní službě není ukončen, v tom je tato argumentace pravdivá. Jasně jsem zde řekl, že jsme schopni reagovat na obě varianty. Jsme schopni reagovat na variantu, že bude zákon o civilní státní službě schválen, a jsme schopni reagovat na variantu, že tento zákon nebude schválen. Stejně tak jako nemá doběhnutý legislativní proces zákon o civilní státní službě, bude ho mít dobíhající i tento zákon a vždycky bude o krok vzadu za civilním. To znamená, že vždycky lze reagovat na změny, které by v něm případně nastaly po projednání v druhé komoře Parlamentu.
Dále jsem si z vystoupení pana předsedy Nečase poznamenal to, že tento zákon vyžaduje dlouhodobou debatu. To vyžaduje. Já jsem ten zákon do sněmovny předkládal někdy v listopadu loňského roku a máme polovinu března. Nevím, jestli je to málo času.
Je argumentace, že vojáci z povolání měli zákon z 50. let - ano, já se přiznám, že příliš neznám zákon o vojácích z povolání z 50. let, ale vím, že zákon o služebním poměru příslušníků policie, který vznikal poměrně brzy po roce 1990, vznikal za úplně jiných společenských podmínek, než jaké jsou v současné době. Vždyť to přece byla doba, kdy se volalo - a po právu - po obměně policejního sboru, volalo se, aby se policejní sbor zcivilnil, resp. aby byla policie civilní v tom slova smyslu služby občanovi, volalo se po tom, aby policie ČR zvýšila svoji efektivitu a výkonnost. A v jaké jsme dnes situaci? Policie dosahuje nejlepších výsledků od roku 1990. Co se týče služby veřejnosti, dnes je Policie ČR na takovém stupni důvěry, na jakém nebyla nikdy od roku 1990. Co se týče obměny policejního sboru, přes 70 % příslušníků policejního sboru v tuto chvíli jsou policisté, kteří přišli po roce 1989. Jakou větší obměnu lze udělat za deset let? Nedovedu si představit, jak toho lze učinit více.
Argumentace, že budeme dělat reorganizaci zpravodajských služeb, to už mi připadá úplně legrační. Zazněla-li věta z úst pana předsedy Nečase, že u stovek až tisíců příslušníků těchto služeb nelze riskovat jejich odchod, tak já se ptám, zda lze riskovat odchod desetitisíců příslušníků policie, kterým právě v tuto chvíli dobíhá ta desetiletá lhůta, kdy nabyli největší zkušenosti ze své práce. Protože nebudou vědět, jaká bude právní úprava jejich dalšího služebního poměru, budou stát před rozhodnutím, zda prodlužovat nejistotu, anebo vzít to jisté, co podle dnes platného zákona mají, tzn. výsluhové nároky, ke kterým po deseti letech přicházejí, a my přijdeme o tu generaci policistů, která po roce 1989 do sboru přišla, získala zkušenosti, a v nadcházejících letech by na ní práce policejního sboru měla stát.
***