(15.10 hodin)
(pokračuje Zajíček)
Je tu několik obcí, které v průběhu celého projednávání, opakovaného projednávání s obcemi, byly zařazeny do tohoto seznamu. A několik měsíců před finální podobou se z něj dostaly pryč, bez jakéhokoliv zdůvodnění. Bylo tady také řečeno, že se postupovalo poměrně přísně kriteriálně. Pan ministr Gross tady zmínil, že je sice několik případů, kdy tato kritéria, především velikostní, naplněna nebyla, ale že by bylo proti smyslu reformy lpět na tom, aby byla do posledního puntíku naplněna tato početní kritéria.
Já tedy nejsem podrobně seznámen s přesným počtem obyvatel ve všech těch navrhovaných 192 obcích, ale nacházím tam nejenom ty obce, o kterých tady pan ministr mluvil, a já bych mu asi dal za pravdu, že jestli chybí nějaká stovka obyvatel do limitu, pak by bylo opravdu skutečně zbytečné na tom lpět, zvláště jestli tam není substituce nebo možný výběr v regionu - nějaký jiný. Ale víme, když se podíváme do toho návrhu, že v něm figurují na těchto místech také obce s deseti tisíci obyvateli, a to podle mne není rozdíl několika set, ale už několika tisíců proti tomu kritériu.
Poslední poznámku mi prosím dovolte, která se nevztahuje k tomu tématu, které bude jistě velmi diskutované, a to je určení sídel obcí s rozšířenou působností, ale jaksi podružného problému, a to je určení správního obvodu těch jednotlivých obcí. I v nich nalezneme, zvlášť ve svých obvodech, které dobře známe, řadu opravdu zvláštních úprav, které bezpochyby donutí občana dojíždět někdy do správního úřadu typu III, geograficky bližšího, ale za všemi ostatními službami do míst vzdálenějších, a hlavně v kombinaci vyřizování různých věcí nemohu hovořit o přiblížení výkonu té veřejné správy občanovi, když opominu to, nebo asi jsme nemluvili stejnými slovy, já prostě za přiblížením nevidím jenom přiblížení geografické při jednom typu veřejné služby a vzdálení se v té těžkosti a složitosti, kterou jsme tady nastolili.
Na mnoha místech v těchto případech najdeme nelogičnosti, kterým se ve sto procentech zabránit asi úplně nedalo, ale přece jenom tady byly fungující okresní úřady, které myslím velmi často upozorňovaly na vady, které takovéto řešení bude mít v naprosto jinak organizované infrastruktuře, především dopravní atd. Tato stanoviska, tyto připomínky pohříchu často nebyly vzaty v potaz. Teď se řeší nějakým náhradním způsobem, to znamená, že se budou z těchto malých okresů dělat detašovaná pracoviště, která na půdě této sněmovny byla tolikrát kritizována u centrálních orgánů státní správy, u ministerstev. Dnes je zavádíme jako detašovaná pracoviště u obcí, které mají deset nebo patnáct tisíc lidí.
To je v obecné rozpravě vše. Domnívám se, jak jsem tady pečlivě poslouchal své předřečníky, že všechny žádosti, které byly doručeny Ministerstvu vnitra, nebo ty, které byly doručeny na výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí a které budou načteny jako pozměňovací návrhy k tomu číslu řekněme 192 z vládního návrhu, tady budou podrobeny v Poslanecké sněmovně hlasování, protože jsem přesvědčen o tom, že každá z těch obcí má být předmětem hlasování Poslanecké sněmovny, pokud nebude přijat nějaký návrh en bloc, řekněme ten vládní, typu 192.
Uvědomuji si nebezpečí, které takové hlasování ve sněmovně má. Jsem si ho velmi dobře vědom. Proto jsme také celou dobu přípravy této druhé fáze říkali, že jediné řešení, které bude zcela racionální, je to, jestliže dojde k nejširšímu konsensu nad přípravou této normy, protože ideální a racionální stav by mohl být jenom ten, že by se Poslanecká sněmovna vyjádřila k návrhu komplexnímu, protože každá vytrženost z toho může způsobit komplikace a nefunkčnost. To si zcela samozřejmě uvědomuji.
Zatím vám děkuji za pozornost. (Slabý potlesk z pravé části sněmovny.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo pan poslanec Miroslav Beneš, připraví se pan kolega Jiří Hofman.
Poslanec Miroslav Beneš: Pane předsedající, páni ministři, dámy a pánové, když jsme v prvním čtení probírali zákony související s tzv. druhou etapou veřejné správy, tak jsem panu ministrovi blahopřál. Blahopřeji mu i dnes. Ne snad proto, že v pořadí podruhé zakynul na galerii, ale blahopřeji mu proto, že se mu samozřejmě podařilo odpoutat nejen pozornost naší společnosti od toho tématu, ale že se mu podařilo odpoutat pozornost médií od tohoto tématu, a co bohužel, podařilo se mu i odpoutat pozornost politiků v Poslanecké sněmovně od tohoto tématu. Blahopřeji mu ještě jednou a dovolím si to dokladovat na jednom svém kolegovi.
I v Poslaneckém klubu ODS máme starostu, starostu obce budoucí, obce s rozšířenou působností. A tento starosta mi říká: "Proč by Lysáci měli být nadále pod Nymburčáky?" Ano, a na tuto jeho otázku se mi velmi těžko odpovídá. Před chvilkou mi ale dal za pravdu. On se totiž podíval na sněmovní tisk, kterým tato ctihodná Poslanecká sněmovna bez projednání v příslušných výborech se bude zabývat příští úterý v odpoledních hodinách, tedy na zákon o změně zákonů, a zjistil, o čemže zde jednáme. My zde, vážení páni starostové, nejednáme totiž o tom, jakáže bude ta síť pověřených obecních úřadů, ale my zde jednáme o tom, které kompetence okresních úřadů budou převedeny na obce. Jaké finanční prostředky získají, zde říkal již pan poslanec Martínek a pan ministr, tuším, že to také uváděl. Jaké provozní prostředky budou, o tom budeme hovořit příští týden, až budeme projednávat zákon o obcích. A dámy a pánové, my jsme soustředěni do toho, že dostáváme dopisy, dostáváme dopisy od těch já teď řeknu 192 starostů těšících se, že budou mezi těmi, kteří budou pověřenými obcemi s rozšířenou působností. Dostáváme dopisy i od jiných, kteří nám píší také něco jiného. A jsme jakoby těmi, kteří jsou zlí. Dostanu dopis od stále ještě starosty, v budoucnu primátora Karviné, který se mě ptá, kteréže věci, které počítačové vybavení dostane z okresního úřadu, kterouže to budovu dostane z okresního úřadu, kteréže ty úředníky dostane. My to nevíme. Já mu neumím odpovědět, i kdybych chtěl. Možná že to je tím, že předseda výboru se této problematice málo věnoval. Možná že tuto odpověď nezná ani sám pan ministr, což by také bylo pochopitelné, protože ne vždy ministr ví, co jeho lidé činí. Možná že to nevědí ani jeho úředníci. A to si myslím, že je daleko více na pováženou.
Vážené dámy, vážení pánové, reforma veřejné správy v českých zemích proběhla poprvé za Rakousko-Uherska, kdy léta páně 1848 byla obnovena obecní zřízení. Následně roku 1854 byly zřízeny okresy, v jejichž čele stál hejtman, který měl dohled nad samosprávou. Kromě těchto okresů byly ještě soudní okresy. Soudních okresů bylo zhruba třikrát tolik co okresů. Tato struktura v podstatě zůstala zachována, protože krajské zřízení, jak jistě víte, za první republiky naplněno nebylo, a zůstala zachována až do roku 1946. V roce 1946 došlo k první komunistické reformě.
***