(17.00 hodin)
(pokračuje Gross)
Ale základní zadání naplněno jest. A myslím si, že to, že Poslanecká sněmovna myslela zcela vážně to, že bude oddělený model, dokumentuje i zápas, který zde sváděl můj předchůdce Václav Grulich v době, kdy jsem se reformě veřejné správy tolik nevěnoval. To institut zmocněnce vlády v krajích. Vždyť to byl přece jakýsi poslední úd státu, který mohl ještě nějaké věci korigovat. Ale i toto Poslanecká sněmovna jednoznačně odmítla a musím říci, že i u nás v klubu byla řada lidí, kteří to odmítali.
Já tím chci jenom zdůraznit, že rozhodnutí sněmovny o tom, že má být oddělený model nebylo nahodilé a bylo kontinuální a pokračovalo i v době, kdy se projednávaly zákony o krajích, což bylo někdy na jaře roku 2000. Myslím si, že není možné, abychom u takto zásadní věci najednou zapomínali, co kdo z nás před nějakým časem učinil.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Faktická poznámka pan poslanec Beneš.
Poslanec Miroslav Beneš: Paní předsedající, dámy a pánové, možná že kladení slov, skládání vět je u pana ministra velmi dobré. Spíše to svědčí o tom, že volební období pro poslance by nemělo být delší než dva roky nebo dvě období maximálně. On zde mnohokrát hovořil o lži, hovořil o odhadech. Odhady nemohou býti nikdy označeny za lež.
A dovolte, abych hovořil o faktech. První etapa reformy veřejné správy byla deklarována, že bude znamenat snížení úředníků na centrální úrovni, a toto snížení bylo o necelých 300 lidí. Na krajské úrovni vzniklo přes tři tisíce nových pracovních míst. S plnou zodpovědností říkám, že mé odhady jsou velmi blízko těm, které pan ministr odhaduje za lživé, ale zda jsou lživé, nebo pravdivé, o tom si budeme moci popovídat nejdříve za dva nebo za tři roky. Tak bych byl rád, abychom se vzájemně nemátli.
Na závěr dovolte, abych pana ministra prostřednictvím paní předsedající obohatil o to, že odhad ministra práce -
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Pane poslanče, musím vás upozornit, že jste už před nějakou chvílí vyčerpal dobu pro faktickou poznámku. Přihlaste se prosím k řádnému diskusnímu příspěvku.
Slovo má pan poslanec Zdeněk Jičínský, připraví se paní poslankyně Rujbrová.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, kolegové a kolegyně, chci tu jako již přede mnou kolega Grulich a potom po něm poslanec Kvapil připomenout, že to byla Poslanecká sněmovna, která většinově rozhodla pro to, jakou koncepci reforma veřejné správy má mít. Nemyslím si, že to byl nějaký alibismus ze strany vlády. Reforma veřejné správy se nedělá pro jedno volební období. Dělá se pro delší dobu. V jistém směru samozřejmě je ireverzibilní. Ne že by se s ní nedalo nic dělat, ale pro delší dobu je to něco, co se stane skutečností. A proto vláda, a nejenom proto, že to byla menšinová vláda, ale z těchto zásadních důvodů, protože reforma veřejné správy - o tom teď hovořil ministr vnitra - se musí realizovat prostřednictvím zákonů, potřebovala většinové stanovisko sněmovny a sněmovna to stanovisko dala. Neměli bychom na to zapomínat a myslím, že to, že to byl většinový souhlas, je pozitivem, k němuž by se sněmovna měla hlásit, a ne teď z různých předvolebních důvodů od toho dávat ruce pryč.
Pokud bych si sám něco vyčítal, pak je to to, že tehdy, když se rozhodovalo o tom, zda ten zdvojený, nebo oddělený model, že jsem ani já nemluvil dost o nevýhodách tohoto zdvojeného modelu, že jsme tyto aspekty ne dost seriózně, všestranně rozebrali. Ale říkám to s vědomím relativity toho, že každý model má svá pozitiva i svá negativa. Žádný model není toho druhu, aby byl přijat jednoznačně, aby působil jenom pozitivně, a v tomto směru bylo tedy většinové stanovisko takové, které vyjádřili 176 hlasy poslanci. To bychom neměli ztrácet ze zřetele.
Poslancům ODS chci říci jednu věc. Samozřejmě, že reforma veřejné správy je obtížná věc. A čím déle se oddaluje, tím je to složitější. Kdyby dřívější vlády v tomto směru něco dělaly, mohli jsme samozřejmě už být dneska jinde. Připomínám poslancům ODS jejich návrhy na krajské zřízení - asi 37 krajů, potom 17. Myslím, že to byly návrhy, které snad ani nemysleli vážně. Bylo to jenom něco, co svědčilo o jejich poměru k reformě veřejné správy. Tyto historické věci bychom neměli zcela zapomínat.
Kolega Ransdorf zmiňoval reformu z roku 1960. Samozřejmě každá reforma veřejné správy, která se týká celého státu, je záležitostí složitou. Každá takováto reforma je proces, který nekončí tím, že se přijmou zákony, ale musí se to v praxi zkoušet, zavádět a v praxi potom samozřejmě i korigovat.
Chtěl bych vám připomenout, že nejsme jedinou zemí, která reformu veřejné správy provádí. Připomeňme si a jednali jsme tady svého času s delegací polského Senátu o problémech, které měli v Polsku s reformou krajského zřízení. Dokonce tam původní reformu zrušili, zavedli potom novou. Vzpomeňme na problémy na Slovensku. Ale abychom necitovali jenom země, které nemusí být pro nás vzorem, připomínám tady složitý proces reformy veřejné správy ve Francii, který začal v polovině 80. let, a řadu věcí dělají ještě dneska. Reforma veřejné správy v tomto směru samozřejmě je proces, který bude pokračovat i v příštím období, protože se budou zjišťovat věci, které se neosvědčily, a budou se korigovat. To patří k takovémuto velkému dílu. Spíš by nás ale měly zajímat některé jiné otázky, které jsme si v souvislosti se zřízením krajů a s krajskými volbami kladli málo. Mám dojem, že ani dnes si je jako politické strany před volbami dost neklademe. Co způsobuje to, že občané nemají zájem o samosprávu, že občané nemají zájem o to, co se jich bytostně týká, o to, kde by se zejména jejich kvalita, tedy jako občanů, měla nejvíce projevit? To jsou myslím i otázky, které bychom si měli před volbami klást, a ne se jenom hádat o to, co teď z toho složitého procesu před volbami vytěžíme.
Odpovědnost za reformu je odpovědností společnou a nezbavíme se jí.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má paní poslankyně Rujbrová.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Kolegyně a kolegové, začnu tím, čím pan kolega Jičínský skončil. Odpovědnost za reformu máme všichni a nezbavíme se jí. Já si to uvědomuji, ale nejsem si jistá, že se to týká skutečně všech poslanců, kteří sedí v této sněmovně. Pan ministr Gross nám připomněl, že před několika málo lety jsme většinovým názorem této sněmovny dali souhlas koncepci, z níž reforma v podobě návrhů zákonů, které předložil, vychází. Není to pravda. My jsme názor nezměnili. Jiná je reforma, která nenaplňuje ty cíle, které vláda před dvěma, resp. třemi roky slibovala. Já je připomenu.
Reforma veřejné správy měla spočívat v zefektivnění státní správy, v přiblížení státní správy občanovi, v posílení pravomocí samospráv. Namísto toho se dočkáváme zvýšení počtu úředníků, skutečnosti, že občan si možná pro jedno - zdůrazňuji, pouze pro jedno - z razítek dojede o několik kilometrů blíže. Možná bude na méně kvalifikovaném papíru, rozhodně však za více peněz z peněz daňových poplatníků, z nichž do budoucna budeme platit úředníků na více stupních daleko více. Ale ráda bych připomněla i osud prvé části reformy veřejné správy. Všichni vidíme současnou bezmoc krajských zastupitelstev, která nehospodaří s odpovídajícími finančními rozpočty, ale současně také vidíme narůstající počet úředníků krajských úřadů bez alikvotního snížení aparátu jednotlivých ministerstev.
Pokud pan ministr Gross poukazuje na společnou snahu ODS a KSČM smést tuto reformu ze stolu, snaha je možná společná, ale nepochybně vychází z jiných motivů. Rozumím tomu, že ODS, která se pasuje na vítěze budoucích voleb, nechce hospodařit s dluhem, který jí reforma veřejné správy přinese.
***