(11.00 hodin)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Táži se, kdo se dále hlásí do rozpravy. Pokud se nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám.
Pan poslanec Gongol předložil návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí místopředsedy vlády a ministra práce a sociálních věcí Vladimíra Špidly na písemnou interpelaci Jaroslava Gongola podle sněmovního tisku 1259."
Na žádost z pléna vás všechny odhlašuji a žádám vás o novou registraci.
Budeme hlasovat o nesouhlasném stanovisku Poslanecké sněmovny.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 291 z přítomných 68 poslanců pro 14, proti 39. Návrh nebyl přijat.
Končím tím tedy odpověď na písemnou interpelaci poslance Jaroslava Gongola.
Jedno technické sdělení. Dodatečně dnes, 21. 3., od 15 hodin se omlouvá i ministr obchodu a průmyslu Miroslav Grégr z důvodu přijetí oficiální zahraniční delegace.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Další písemnou interpelací v pořadí je interpelace, kterou se obrátil pan poslanec Karel Vymětal na ministra zemědělství Jana Fencla, a ten mu na ni odpověděl. Byla to interpelace ve věci vydávání pozemků příslušníkům bývalých šlechtických rodů. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 1276.
Otevírám rozpravu. Slovo má pan kolega Karel Vymětal.
Poslanec Karel Vymětal: Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, vím, že pan minstr zemědělství Fencl, je nepřítomen, omluven, i mně se omlouval. Když jsme diskutovali o tom, zda má smysl, aby se tato interpelace projednávala, i když zde nebude přítomen, tak jsem dospěl k názoru, že ano, protože pan ministr mi řekl ústně, že stejně by mi víc neřekl než to, co napsal v odpovědi, kterou mu připravili právníci Ministerstva zemědělství. Takže si myslím, že nic nebrání tomu, abychom tuto písemnou interpelaci projednali.
Obrátil jsem se na pana ministra s takovou otázkou, jak je možné, že Pozemkový úřad ČR provádí a legalizuje převody pozemků na příslušníky bývalých šlechtických rodů ve výměře větší, než jakou mohly mít podle dosud platného zákona č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového. Pan ministr ve své odpovědi jednak zopakoval to, co jsem uváděl v interpelaci, tzn. historii od roku 1919, informoval mě o tom, že po skončení druhé světové války se na území naší republiky přistoupilo k některým dalším opatřením při řešení vlastnictví půdy. Uvádí zde i revizi první pozemkové reformy, která byla provedena zákonem č. 142/1947 a následně druhou pozemkovou reformou, tzn. zákon č. 46/1948.
Nepochopil jsem, proč pan ministr ve své odpovědi mi sděluje, že podle zákona z roku 1947 tento zákon umožňoval výkup půdy i pod 150 ha. Na to jsem se ho neptal. Dokonce i uvádí, že tento zákon byl po únoru 1948 zneužíván, že docházelo k vyvlastňování půdy menší než 50 ha, na to jsem se ho taky neptal. Ptal jsem se ho na výměry půdy nad 150, eventuálně 250 či 500 ha půdy. Nechápu, proč pan minstr si v této interpelaci možná začal hrát nějakou vlastní hru.
Také uvádí, proč vlastně dnes neaplikuje Pozemkový úřad zákon z roku 1919. Píše mi, že všechny tyto věci, tzn. zákon z roku 1947 i 1948, se staly restitučním titulem podle zákona č. 229/1991, že vydání nemovitostí podle uvedeného právního důvodu bylo původně omezeno kvantitativně na 150 ha zemědělské půdy nebo 250 ha půdy vůbec, že ustanovením odstavce 2 tohoto restitučního zákona se určila maximální výměra půdy, kterou bylo možno vydat, ale nestanovila se však maximální výměra půdy, kterou může jednotlivec vlastnit. Dále dodává, že i tato limitace výměry vydávané půdy byla zrušena v důsledku zrušení jistého odstavce paragrafu zákonem z roku 1992. Odvolává se na platný § 32 zákona z roku 1991, který platí dosud, kde se uvádí, že zákony o pozemkových reformách číslo 215/1919 Sb., číslo 142/1947 a číslo 46/1948 sice nebyly zrušeny, ale ode dne 24. června 1991, tedy ode dne účinnosti zákona o půdě, se do budoucna nepoužijí. Takže z toho vyvozuje, že žádný právní předpis, který je součástí našeho právního řádu, dnes nestanoví horní hranici pozemkového vlastnictví, není v současné době rozsah pozemkového vlastnictví omezen. A také říká, že za současné právní situace je platnost zákona z roku 1919 bezpředmětná a nerealizovatelná.
Já se, dámy a pánové, domnívám, že to jsou velice, velice zajímavé vývody a výklady právníků Ministerstva zemědělství. Koneckonců na základě toho potom postupuje, zdá se, i velký Pozemkový úřad.
Já jsem se neptal pana ministra na to, jestli se mají dnes ještě zabírat majetky nad 150 nebo 250 ha půdy, ale ptal jsem se pana ministra, jak je možné, že jsou vydávány rozměry pozemků, které v době, na kterou se odvolávají tyto restituce, držely jejich vlastníci nezákonně. Z toho totiž jasně vyplývá, že tímto výkladem Ministerstvo zemědělství a Pozemkový úřad prolamují nikoliv jen hranici 1948 nebo 1947, 1945 nebo 1938, ale prolamují hranici roku 1919. A tak bych mohl klást otázku - tak se vraťme k Bílé hoře a vraťme pozemky českým pánům. To přece není možné takovýmto způsobem se vyjadřovat! Pokud ovšem pan ministr zemědělství, třeba von Fencl, má k tomu nějaké důvody, které ho vedou k takovéto konstrukci, aby porušoval platné zákony, které platily v minulosti, a odvolává se na to, že dnes už je nemůžeme dodržovat.
Výsledkem toho je, že se dočítá člověk v posledních dnech z tisku, že šlechtickému rodu Colloredo-Mansfeld vydal rychnovský pozemkový úřad k 8. březnu v rámci restituce už téměř 3000 ha zemědělské a lesní půdy a že snad identifikace sice není ještě dokončena, ale že to snad bude přes 5000 ha, a dokonce se dovídáme z tisku, že dědička paní Kristýna Colloredo-Mansfeld se netají tím, že je ochotna hájit své zájmy až u Evropského soudu ve Štrasburku.
***