(10.50 hodin)
(pokračuje Exner)
A tady bylo poukázáno na jeden problém, kde tato zásada není dostatečně uplatněna. Nakonec ve svém vystoupení sám řekl, že se postupně vláda snaží při valorizacích podobné disproporce řešit. Ale přijmout jako zásadu, že budeme trpět takovéto neodůvodněné rozdíly v rámci toho systému, je - domnívám se - věc, která by neměla z úst člověka odpovědného za celý systém být vypuštěna.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Reagovat bude místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Patří, myslím si, k dobré řečnické technice napadat nebo resp. polemizovat s věcmi, které buď nebyly vyřčeny, nebo se tvářit, že nebyly vyřčeny.
Chtěl bych upozornit na to, že jsem konstatoval, že v době zrušení kategorií Klausova vláda předpokládala určité kompenzace a tyto kompenzace se neuskutečnily. To je prostě pravda a tyto kompenzace měly být především vyřešeny v systému zaměstnaneckého připojištění. Myslím si, že na tuto první otázku jsem již odpověděl a je zbytečné ji dále rozvádět.
Upozornil jsem také na to, jakkoliv chápu, že ta věc je poměrně sporná, ale při podrobné a pečlivé citaci zjistíte, že jsem sdělil, že se tím problémem budu zabývat, že budu hledat jeho řešení, pokud možno mimo základní důchodový systém, a že jednou z možností - a tady se musím upřesnit: zejména do budoucna - vidím zavedení zaměstnaneckých důchodových systémů, protože ty jediné mohou pružně reagovat na zvláštnosti určitých způsobů obživy, určitých oborů. Ani v tomto okamžiku jsem neodmítl základní úvahu znovu přehodnotit systém jako takový.
Upozornil jsem ovšem na to, že zdánlivě jednoduchá řešení a zdánlivě řešení, o kterých není pochyb, ohrožují systém jako takový a jsou schopna postupně vyvolat eskalaci různých vyrovnávacích nároků, na jejichž konci bude zánik systému jako takového, což by totálně narušilo životní jistotu milionů lidí a bylo by vrcholně nespravedlivé. Ano, je velmi obtížné a velmi složité hledat v důchodových systémech skutečnou spravedlnost a dokonale vyvážený systém. Každý zásah na jedné straně věc částečně řeší, na druhé straně vyvolává nové problémy. Upozornil jsem na to, že v zákoně č. 188/1999, nemýlím-li se, jsme se pokusili tento problém vyřešit a vyřešili jsme jej pro největší skupinu lidí, kteří s tím měli problémy a nejvážnější problémy. Další situace je třeba řešit velmi důsledně a velmi citlivě. Neopomněl jsem, a musím to zdůraznit, že jsem připraven individuální problémy, které vznikají tímto způsobem, řešit v rámci pravomoci, která je mi dána, totiž zmírnění tvrdosti zákona. K tomu jsem připraven a také v odůvodněných případech tímto způsobem postupujeme.
Dámy a pánové, nepřijímám koncepci, že je oprávněno, aby důchodový systém byl nespravedlivý. Je samozřejmě jasné, že je velmi složité nalézt shodu na tom, co považujeme za skutečnou spravedlnost. Můžeme vést velmi složitou debatu o tom, že náhradový poměr, který je v současném důchodovém systému, není spravedlivý. Můžeme vést debatu o tom, že v našem systému při detailních studiích existují ještě i jiné skupiny, které pravděpodobně by s jistou oprávněností mohly vznášet nárok na odškodnění a na vyrovnávání. Ano, to všechno musíme zkoumat a musíme brát v úvahu. Přesto však říkám, že při řešení tohoto problému, vědomi si jeho závažnosti a vědomi si vlivu na jednotlivé lidské osudy, budeme postupovat vždy tak, aby systém základní zůstal nedotčen a aby se v něm neotevřela Pandořina skříňka - eskalace nároků, které by pod větším či menším zdůvodněním z hlediska obecné spravedlnosti systém zasáhly tak, že by byl ohrožen. To je základní povinnost a z této základní povinnosti nelze slevit.
Dovolte mi tedy, abych ukončil své vystoupení. Problém nechám znovu zkoumat, jakkoliv jsme se jím zabývali velmi intenzivně, a budeme hledat další řešení, především soustředěni se mimo základní důchodový systém. A dále, jak už jsem sdělil, jsme připraveni pro tyto případy v odůvodněných situacích využívat té pravomoci, která je mi dána, to je zmírnění tvrdosti zákona.
Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane místopředsedo. Dále se do rozpravy hlásí pan poslanec Jaroslav Gongol.
Poslanec Jaroslav Gongol: Pane předsedající, dámy a pánové, jsem samozřejmě rád, že byl přijat zákon č. 188, kterého jsem rovněž signatářem a který měl snahu vyřešit disproporce, které v zákoně existovaly. Ale musím říci, že jsme vyřešili menší množství problémů, které jsme si dali, než jsme původně předpokládali. Podle mého odhadu jsme vyřešili možná něco více než dva a půl tisíce lidí, ale každým rokem, který prostě postupuje od roku 1995 dále, se budou tyto disproporce zvětšovat a bude se zvětšovat i počet lidí takto postižených.
Myslím si, že jestliže jsme dokázali v tomto případě při zákonu č. 188 najít shodu, že by mohla být shoda i v tom, abychom řešili i následně problémy, které i pan místopředseda Špidla vidí.
Vzhledem k tomu, že jsem vyčerpal možnosti a nechci dále zdržovat tuto sněmovnu a vyčerpal jsem i možnosti, které mi jako poslanci umožňuje zákon, a protože jsem skálopevně přesvědčen, že mám pravdu, nezbývá mi, než požádat sněmovnu o schválení usnesení, které zní: Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí pana místopředsedy a ministra práce a sociálních věcí Vladimíra Špidly na interpelaci poslance Jaroslava Gongola uvedenou v tisku 1259.
Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Přednesl jste návrh na usnesení, přestože jsem ještě neukončil rozpravu. Hlásí se pan poslanec Jiří Hofman.
Poslanec Jiří Hofman: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, protože jsem byl předkladatel zákona č.188/2000 Sb., musím konstatovat, že tady tento zákon fakticky řešil úzkou skupinu lidí, která byla postižena úplně, jak bych to řekl, nevinně a nemohla v době, kdy se rozhodlo o tom, že využije vládní nařízení č. 557/1990 Sb., vědět, že bude nový zákon č. 155/1995 Sb.
Po roce 1995 se mimo tuto skupinu podmínky pro odchod do důchodu pro ostatní skupiny spíše zlepšily, ale tato skupina lidí postižených byla znevýhodněna. Právě proto Poslanecká sněmovna a následně Senát zákon č. 188/2000 Sb. přijal. Ale bylo to řešení výjimečné, protože vládní nařízení č. 557 řešilo výjimečnou situaci v uhelném a rudném hornictví.
***