(11.50 hodin)
Předseda PSP Václav Klaus: Táži se, kdo se další hlásí do rozpravy. Znovu pan ministr Bureš.
Ministr spravedlnosti ČR Jaroslav Bureš: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci. Já jsem opomenul na závěr svých slov podat tu konkrétní informaci.
Spisy byly vráceny Ministerstvu spravedlnosti. Já jsem je poslal ihned předsedovi krajského soudu. Před osmi dny byly vráceny, ale bez rozhodnutí o návrhu na udělenou milost podaném před třemi lety.
Předseda PSP Václav Klaus: Táži se, kdo se další hlásí do rozpravy. Nehlásí-li se nikdo… Paní poslankyně Dundáčková.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedo, dámy a pánové. To, co jsme slyšeli na závěr, bylo snad ještě více alarmující než to, co bylo původním předmětem interpelace jako takové.
Já po nahlédnutí do jednacího řádu plně souhlasím s panem místopředsedou Langerem v jeho názoru, že my jistě můžeme jednat a můžeme vyslovit nesouhlas s odpovědí na písemnou interpelaci, aniž bychom tím říkali, že se nám nelíbí přímo odpověď jako taková, že jsme nespokojeni s tím, že by pan ministr nenaplnil literu zákona, nicméně jsme jistě nespokojeni s praxí, která, jak jsme zjistili, bohužel není ojedinělá, ale je dokonce běžná.
A to, co jsme zaslechli nakonec, tedy že pan prezident po třech letech průtahů řízení se rozhodl, že se touto žádostí o milost nadále nebude zabývat, to znamená, že nevysloví ani souhlas, ani nesouhlas, je podle mého názoru tak alarmující, že je naší povinností jako politiků, abychom s touto praxí vyjádřili nesouhlas.
My jsme učinili zákonodárnou iniciativu a snažili jsme se upozornit na skutečnost, že považujeme za nesprávnou samotnou možnost, aby prezident republiky obecně zasahoval do trestního řízení v jeho průběhu. A to sice z toho důvodu, že tím pádem brání možnosti postavit zločince obecně před soud, resp. osobu jako takovou. Nicméně to jsme ještě netušili, že je také možné, aby tímto způsobem prezident republiky tři roky způsoboval průtahy v řízení.
V tuto chvíli se prosím zamysleme nad tím, abychom v rámci hlasování a odpovědi na interpelaci Ivana Langera vyjádřili s tímto politováníhodným jednáním nesouhlas. Děkuji vám.
Předseda PSP Václav Klaus: Ještě někdo se hlásí do rozpravy? Dobře, rozpravu končím, budeme hlasovat. Já se pokusím přilákat větší počet poslanců. Odhlásím vás, prosím, abyste se přihlásili. Je vás málo, omlouvám se. Ano, už máme potřebné kvorum.
Čili budeme hlasovat o vyjádření nesouhlasu sněmovny s odpovědí ministra Bureše.
Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
V hlasování pořadové číslo 293 z přítomných 80 poslanců 50 pro, 16 proti. Návrh byl přijat.
Děkuji. Tím jsme ukončili projednávání odpovědí členů vlády České republiky na interpelace a budeme se věnovat dalšímu bodu.
Mimochodem sděluji, že poslankyně Dundáčková má náhradní kartu č. 24.
A dalším bodem je bod číslo
47.
Vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony
v souvislosti s přijetím správního řádu
/sněmovní tisk 1142/ - druhé čtení
Prosím pana ministra Grosse, aby uvedl tento návrh zákona.
Ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážený pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci. Já mám poměrně obtížnou úlohu, protože předkládám právní úpravu, která vzhledem ke svému procesu, v jakém je předkládána, není obvyklá.
Vy si všichni jistě pamatujete, že na minulé schůzi Poslanecké sněmovny jsme projednávali nový správní řád, který prošel prvním, druhým i třetím čtením na minulé schůzi Poslanecké sněmovny. Nicméně v konečném hlasování nebyl tento návrh schválen. Zákon, ke kterému se dostáváme, je zákon, který měl provádět změny, které by souvisely s přijetím tohoto správního řádu a měly znamenat změny tuším zhruba ve 33 jiných právních předpisech.
Důvod, proč se vracím k této události na minulé schůzi sněmovny, je vcelku jednoznačný, protože text zákona, tak jak je v tuto chvíli předkládán, by bylo nelogické projednávat, pokud by měl navazovat na tu normu, která nebyla schválena, a nedošlo k dalšímu jednání, které dává v tuto chvíli možnost, aby Poslanecká sněmovna ještě jednou zvážila ty argumenty, které podle názoru vlády jsou velmi vážné a které by měly vést k tomu, že by se Poslanecká sněmovna ještě jednou vrátila k tomu, co v konečném hlasování na minulé schůzi Poslanecké sněmovny schváleno nebylo.
Co se týče správního řádu, který byl na minulé schůzi Poslanecké sněmovny neschválen, tak tento správní řád podle našeho názoru je velmi důležitý z několika důvodů, které se pokusím za krátkou chvíli uvést. Ale ještě předtím bych měl asi říci, že při projednávání v ústavně právním výboru byla vedena poměrně rozsáhlá diskuse na téma, zde je možno takovýto postup, který nakonec byl mírnou většinou v ústavně právním výboru schválen, zvolit.
Já bych chtěl poděkovat ústavně právnímu výboru, že připustil možnost diskuse na toto téma a v konečném hlasování že ústavně právní výbor svou mírnou, ale přesto určitou většinou dal možnost Poslanecké sněmovně, aby ještě jednou se zabývala celým novým správním řádem, který vložila jako komplexní pozměňovací návrh do zákona, který měl souviset s přijetím správního řádu.
Nutno k tomu dodat, že to, co předložil resp. schválil ústavně právní výbor jako komplexní pozměňovací návrh, který ve své podstatě znovu oživuje návrh nového správního řádu, tak je to to znění, které bylo Poslaneckou sněmovnou odhlasováno v rámci třetího čtení s některými drobnými odchylkami, které by spíše měly vést ke zvýšení podpory tohoto konečného textu zde v Poslanecké sněmovně nežli k nějakým problémům.
A teď mi dovolte, abych se vyjádřil k tomu, co vidím jako nutné sdělit v rámci odůvodnění tohoto návrhu. První asi vážný argument, který bych chtěl položit na stůl ve vztahu k tomu, proč je zapotřebí nový správní řád, se týká probíhající reformy veřejné správy.
Tedy nový správní řád, tak jak jej vláda navrhovala, řešil nejenom otázku veřejnoprávních smluv, se kterými se v rámci koncepce reformy veřejné správy v území počítá, a to nejenom z hlediska jejich prosté existence, ale z hlediska jejich procesu, z hlediska jejich uzavírání, z hlediska řešení sporů, ale řešil i otázku koncepční, protože stávající právní úprava stávajícího správního řádu je ve své podstatě díky době, ve které vznikla, přestože to byla poměrně moderní právní norma, konstruována v hierarchické orgány státní správy, tak jak byly národní výbory nad sebou hierarchicky řazeny, a nepočítají (-á?) s tím, co Poslanecká sněmovna schválila v rámci reformy územní veřejné správy.
***