(19.50 hodin)
(pokračuje Exner)
Zdá se, že základem pobytů vojsk, které jsou nikoliv na základě mandátu, ale pod mandátem Rady bezpečnosti, je vojensko-technická dohoda, která byla 4. ledna 2002 v Kábulu podepsána mezi ministrem vnitra prozatímní afghánské vlády a velitelem Mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil. Tato vojensko-technická dohoda pravděpodobně zajišťuje něco, o čem bychom mohli říci, že afghánská vláda pozvala tyto Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly do Afghánistánu. Myslím si, že by bylo velmi správné v podkladovém materiálu také uvést, co pro naše vojáky z této vojensko-technické dohody vyplývá, v jakém rozsahu se na ně vztahuje. A možná že by to přivedlo k odpovědím na některé otázky, které zde vznesl pan předseda výboru Nečas.
Otázka toho, že prozatímní afghánská administrativa žádá rozšíření mise těchto bezpečnostních podpůrných sil na další oblasti Afghánistánu, i mimo Kábul a jeho nejbližší okolí, charakterizuje situaci asi tak, že cílem těchto bezpečnostních podpůrných sil v Afghánistánu v dané chvíli je držet vládu v Kábulu u moci. A už není schopna zajistit činnost tohoto režimu v rámci celého Afghánistánu.
Vláda, která je držena v Kábulu, jak už zde bylo připomenuto, je vládou, která vychází vstříc takzvanému světovému společenství vedenému Spojenými státy americkými a fakticky vznikla pod jejich patronátem. Jde skutečně o to, že také naši vojáci budou v Afghánistánu podporovat tedy tuto vládu, která s jejich pomocí bude ovládat Kábul a jeho okolí?
Nakonec bych se ještě zeptal na rozdíl mezi vystoupením pana ministra, který v určité situaci hovořil o posílení 34. polní nemocnice ozbrojených sil Velké Británie, zatímco materiál hovoří o jejím nahrazení. Jaký je tedy skutečný stav?
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Kdo se dále hlásí do všeobecné rozpravy? Pokud se nikdo nehlásí, všeobecnou rozpravu končím.
Táži se pana ministra, zda hodlá vystoupit se závěrečným slovem, protože žádné návrhy nezazněly. Poté bude pokračovat podrobná rozprava.
Prosím, pane ministře.
Ministr obrany ČR Jaroslav Tvrdík: Děkuji. Pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, já se jenom velice krátce vrátím k některým vystoupením. Nepovažuji za nutné komentovat celý rozsah debaty v Poslanecké sněmovně, protože se domnívám, že předložené materiály - ať už vládní, nebo doplňující ministra obrany - na řadu otázek odpověděly.
Za prvé chci poděkovat za vystoupení panu poslanci Výbornému, který skutečně vystihl podstatu věci - jak vážnost rozhodnutí o vyslání našich vojáků, tak podstatu toho, co tam skutečně posíláme. Posíláme tam 6. polní nemocnici s úkoly nejen vojenskými, ale i humanitárními. A já mu za jeho vystoupení chci poděkovat.
Co se týká vystoupení pana předsedy výboru pro obranu a bezpečnost Petra Nečase. Já osobně se nedomnívám, že v tomto případě Ministerstvo obrany nebo vláda České republiky postupovaly nezodpovědně. Myslím si, že postoj vlády k boji proti mezinárodnímu terorismu po 11. září je jednoznačně znám. Vláda k němu schválila celou řadu materiálů, veřejně deklarovala jednotky, které je připravena našim spojencům nabídnout. Tyto jednotky byly konzultovány s opozicí. A já jsem z úst pana předsedy v minulosti slyšel plnou podporu pro případné vyslání našich jednotek našim aliančním spojencům a partnerům.
Také platí, že Poslaneckou sněmovnou i Senátem prošel souhlas, souhlas těchto komor, s vysláním jednotky speciálních sil v síle do 200 osob do Afghánistánu. A já jsem se domníval, že v případě obecného souhlasu s vysláním kontingentů Armády České republiky do této mise, v situaci, kdy dochází pouze ke změně struktury - to znamená z jednotky sil speciálních, to znamená plně bojových, na jednotku zdravotnickou -, ten mandát ministr obrany při případném projednávání naší účasti od politických stran a této sněmovny má.
Pan poslanec hovořil o úloze České republiky v alianci, o případných přehnaných zahraničněpolitických ambicích. Já zde musím zase velice krátce reagovat. Myslím si, že není možné vycházet pouze ze zapojení jednotlivých aliančních států do operace ISAF, ale je potřeba porovnávat celkové počty účastnických vojáků v operacích dalších, to znamená v operaci Enduring Freedom, ale také v operacích SFOR nebo KFOR.
Zde jsem si nechal dnes - protože jsem předpokládal tuto debatu - vytáhnout podrobnější materiál, ve kterém je možnost hodnotit zapojení států v mírových misích podle podílu na počtu obyvatel nebo podle zapojení států v mírových misích podle podílů na počtu vojáků v ozbrojených silách. Podle podílu na počtu obyvatel je Česká republika na 12. místě z 19 aliančních států. Chci říci, že za námi jsou státy, jako je Lucembursko, Maďarsko, Polsko či Island. Před námi jsou ale státy, se kterými já mám ambici srovnávat se v Severoatlantické alianci, jako jsou Norsko, Nizozemí, Belgie či Dánsko. To samé platí potom pro přepočet na podíl vojáků podle počtu ozbrojených sil. I zde platí, že před námi jsou státy, jako je Dánsko, Belgie, Nizozemí, Norsko apod. Čili naše ambice, ambice odpovídající naší velikosti, v tuto chvíli naše rozhodnutí naplňuje. Já jsem s nimi spokojen.
Jsem rád, že z pohledu nováčků, to znamená Polska, Maďarska a České republiky, je účast našich vojáků a naší republiky, samozřejmě, mnohem lepší. Chápu to jako ocenění ozbrojených sil České republiky. A je to odpovědí kritikům naší armády, tak jak o tom hovořil pan poslanec Ransdorf.
Naše ozbrojené síly nejsou špatně připraveny, jsou schopny převzít rizika spojená s touto účastí. Jsme si vědomi toho, co tam naše vojáky čeká. A chci vás ujistit o tom, že jsme udělali všechno pro to, abychom rizika minimalizovali.
Často se zde, v Poslanecké sněmovně, hovoří o strategické přepravě, o neschopnosti naší armády takovouto přepravu zajistit. K tomu mám pouze dvě faktické poznámky.
V první řadě svoji strategickou přepravu není schopen v současné době plně zajistit žádný ze států Severoatlantické aliance. Strategickou přepravu, podobně jako Česká republika, letouny AN-24, si do operace ISAF objednávala u ukrajinských přepravců i Velká Británie, Spolková republika Německo či státy mnohem větší struktury, mnohem rozsáhlejších ozbrojených sil.
Obecně platí, že strategická přeprava je jedním ze současných problémů Severoatlantické aliance. A reforma ozbrojených sil, mimo jiné v tom jednom hlavním ze svých mot, to znamená mobilita, na tuto prioritu reaguje.
Současně také platí, že v rámci deblokace ruského dluhu, o níž jede jednat a příslušnou dohodu podepsat příští týden do Moskvy premiér České republiky, zahrnuje pro Armádu České republiky možnost získání této schopnosti. Je to otázka tří letounů AN, které by měly příslušnou strategickou přepravu pro Armádu České republiky zajistit.
Co se týká technických aspektů spojených s krizovou evakuací, nezajištění logistické podpory apod. O všem je v podpůrném materiálu napsáno, že by mělo být zajištěno. A já chci této sněmovně dát garanci, že zajištěno bude. Technická dohoda je hotova. Je odsouhlasena oběma zúčastněnými stranami a bude podepsána dne 12. dubna.
Mohl bych zde dlouze popisovat naše krizové scénáře. Jsou připraveny. Naši vojáci nepodcenili tuto situaci a tyto scénáře máme. Nejsou závislé pouze na britských ozbrojených silách, ale počítáme i s účastí našich vzdušných sil, jednotky speciálních sil či dalších organizačních celků.
Co se týká interpelace pana poslance Franka. Já se nedomnívám, že nejsme připraveni z technických či jiných důvodů. Jsme připraveni. Chci vyvrátit tyto skutečnosti.
Já jsem dnes rozdal podpůrný materiál, ve kterém jsem se snažil poskytnout maximum informací. Pravdou ale je, že s sebou mám druhý materiál, který obsahuje i podrobnou zpravodajskou situaci o Afghánistánu, který má - na straně jedné - mnohem větší vypovídací schopnost, na straně druhé říkám, že je pod příslušným stupněm utajení. A jestliže si tato Poslanecká sněmovna přeje přerušit jednání, neslyšet pouze politickou debatu, ale slyšet podrobné aspekty vojensko-odborné, technické či jiné, jsem připraven jim tento materiál poskytnout, případně ho zde nadále projednávat.
Možná, je chybou, že je tento materiál projednáván v režimu § 90, to znamená ve zrychleném čtení. Skutečně ale jsem očekával, že se jedná pouze o formální proceduru vzhledem k tomu, že tato sněmovna už účast jednoho kontingentu se stejnými problémy, se stejnými "nedostatky", o kterých zde hovoříte, již jednou schválila. A skutečně jsem to chápal pouze jako pokračující politickou podporu rozhodnutí vlády České republiky.
Co se týká pochybností obyvatel České republiky, o kterých hovořil pan poslanec Frank, jsem rád, že nejenom Ministerstvo obrany a vláda přistupují zodpovědně k plnění našich aliančních závazků, ale také k plnění normální lidské solidarity.
***