(10.10 hodin)
(pokračuje Nečas)
Doufám, že platí aspoň tyto podpisy, že zůstávají aspoň ty na svém místě. To znamená druhá diametrální změna o 180 stupňů v průběhu několika týdnů, to znamená změna způsobu financování.
A jako třetí charakteristickou skutečnost bych připomenul zmatky, které doprovázejí projednávání tohoto bodu v Poslanecké sněmovně. Chtěl bych Poslanecké sněmovně připomenout, že v průběhu prvého čtení v polovině února si napřed vláda prosadila zkrácení lhůty projednávání tohoto zákona na 30 dnů, aby vzápětí ta samá vláda požádala výbory Poslanecké sněmovny, aby projednávání odložily a přesunulo se projednávání druhého a třetího čtení na poslední řádnou schůzi Poslanecké sněmovny před volbami, aby vzápětí opět byl proveden obrat o 180 stupňů a my jsme zjistili, že na poslední mimořádné plénum 9. dubna byl tento bod zařazen do programu tohoto pléna, abychom několik sekund po zahájení tohoto bodu na mimořádném plénu 9. dubna se dozvěděli, že tento bod je opět přesouván zpět na řádné plénum, to znamená na poslední projednávání v rámci řádného pléna před volbami. Znamená to tedy, že je to třetí obrat o 180 stupňů během několika dní. Myslím, že je to věc, která je velmi charakteristická pro způsob, jakým vláda zachází s takovou maličkostí, jako je zhruba 60 mld. z peněz daňových poplatníků, bez ohledu na to, jestli budou z dluhopisů, nebo jestli budou z výnosů privatizace, protože v každém případě se jedná o peníze daňových poplatníků, nikoliv o peníze této či jakékoliv jiné vlády.
Snad jen jako poslední perlička o tom, v jaké konzistentnosti, solidnosti a pracovitosti je projednáván a prosazován tento návrh zákona, je, že vlastní poslanecký klub informoval pana ministra obrany chybně o tom, kdy tento návrh zákona bude projednáván, a pan ministr obrany očekával, že bude projednáván po druhé hodině, zatímco správná informace byla, že bude projednáván jako druhý bod. Myslím, že je to spíš jen perlička, která dokresluje, jak solidně vláda tento návrh zákona míní a jak solidně ho odpracovává.
Zkrátka na těchto čtyřech skutečnostech je zjevné, že příliš často při prosazování tohoto záměru vláda mění své názory o 180 stupňů, skutečně příliš často levá ruka neví, co dělá ruka pravá. Jsem přesvědčen, že bychom vůbec nebyly překvapeni, kdyby jako výsledek tohoto jednání bylo to, že po několikaměsíčním jednání o dodávkách nadzvukových letounů Gripen by na letecké základně nedaleko Čáslavi přistály celokovové vzducholodi Zepelin.
Velice pozoruhodná je samozřejmě i velká vehemence, se kterou vláda chce v každém případě tento návrh zákona prosadit. Nechci teď komentovat, že podobná vehemence tady zdaleka nebyla, když vláda chtěla prosadit, pokud vůbec prosazovala, některé své tzv. programové priority, jako byly sliby v oblasti zdravotnictví, školství či v oblasti penzijního systému. V každém případě ale platí, že vehemence, se kterou vláda prosazuje tento nákup, rozhodně předčila vehemenci a nasazení, se kterým vláda prosazovala takové hity svého programu, jako byly plošné přídavky na děti, jako byla majetková přiznání, registrační pokladny apod. Je velmi pozoruhodné, že míra vehemence, míra nasazení, míra řekl bych i určité politické agresivity zdaleka u problémů nákupu nadzvukových letounů přesáhla tyto tzv. programové hity sociální demokracie.
Myslím, že v každém případě stojí za to zopakovat fakt, který zazněl mnohokrát při projednávání tohoto bodu, a to je skutečnost, že nebylo dosaženo širší politické shody a že o tuto širší politickou shodu nebylo ani usilováno. Je tady prostě snaha prosadit bez ohledu na to, s jakou podporou, tento dlouhodobý záměr, který bude zavazovat několik dalších vlád nejen z hlediska financování, ale v každém případě z hlediska řešení tohoto problému, protože zahájení tak velkého, tak gigantického zbrojního projektu je v každém případě minimálně z organizačního hlediska, z hlediska lidských zdrojů, věcí, která bude zaměstnávat několik následujících vlád.
Myslím, že naprosto charakteristické i pro projednávání je to, že dva z hlediska tohoto problému naprosto klíčové výbory, to znamená výbor pro obranu a bezpečnost a výbor zahraniční, nenašly shodu nad usnesením, jinými slovy nepodpořily, nedoporučily Poslanecké sněmovně, aby podpořila tento návrh zákona. Myslím si, že to samo o sobě svědčí o tom, jak je tato věc rozporuplná, jak málo byla politicky vypracována, jak malá byla snaha nalézat politický konsensus, jak se nechala Česká republika zahnat pod časový tlak, jak v mnoha ohledech to byla ona, která tahala za kratší konec provazu, a jak to vypadá, že v mnoha ohledech to dokonce leckomu vyhovovalo, že jsme pod tímto tlakem byli. Myslím si, že je také velmi charakteristické, že vedle toho, že dva klíčové výbory, to znamená výbor pro obranu a bezpečnost a zahraniční výbor, nepřijaly žádné řešení k tomuto důležitému tématu prostě proto, že záměr nakoupit nadzvukové letouny nezískal většinu v těchto výborech, tak zrovna tak charakteristické je, že další klíčový výbor, rozpočtový výbor, sice přijal doporučující usnesení, ale, dámy a pánové, k úplně jinému návrhu zákona, k návrhu zákona, který s tím, který bude ve skutečnosti projednáván v této sněmovně, má shodný, jak jsem už řekl, pouze název, nadpis a podpis předsedy vlády a ministra obrany. Jinak ten zákon je diametrálně jiný a je otázka, zda vůbec brát vážně usnesení rozpočtového výboru, které - znovu opakuji - se vůbec netýká merita věci, které budeme dnes projednávat ve druhém a ve třetím čtení. Kdo pozorně jako já vyslechl vystoupení pana ministra financí, ví, že ve skutečnosti jednáme o úplně jiném zákoně, byť je formálně označen stejným sněmovním tiskem, byť je formálně označen stejným sněmovním číslem, ale de facto jednáme pouze o tomto prázdném papíru, který tvoří obálku tohoto sněmovního tisku. Opět další věc, nad kterou za normálních okolností zůstává rozum stát, a mě udivuje u kolegů poslanců, kteří případně chtějí tento návrh zákona podpořit, že jim to vůbec nevadí, protože něco podobného jsme v této sněmovně nezažili a rozhodně jsme to nezažili u takové "maličkosti", jako je výdaj daňových poplatníků ve výši 60 mld. Kč.
Jsem přesvědčen, že je třeba v této chvíli naprosto otevřeně zmínit i záležitost, která byla také částečně diskutována v průběhu prvého čtení, a sice že osud tohoto kontraktu, osud nákupu nových nadzvukových letounů bezprostředně souvisí s osudem letounu L-159, letounu vyráběného českou firmou Aero Vodochody, letounu vyráběného firmou, která je ve většinovém vlastnictví státu, českých právnických subjektů vlastněných vládou, ať je to už Česká konsolidační agentura, nebo akciová společnost Letka. V této souvislosti bývá - a musím říci podle mého názoru poněkud velmi zjednodušeně - poukazováno na to, že jedním z důvodů nákupu nových nadzvukových letounů Gripen je tzv. neúspěšnost projektu L-159. Já tady v žádném případě nechci prohlašovat tento projekt za superúspěšný, v žádném případě nechci hodnotit práci toho či onoho vysokého činitele té nebo oné společnosti, která zajišťuje dodávky pro L-159, ani Aero Vodochody jako takové, ale v každém případě chci upozornit Poslaneckou sněmovnu, že časové termíny, ve kterých je dodáván letoun L-159, množství letounů, které jsou dodávány v těchto časových termínech, jsou naprosto standardními hodnotami, naprosto srovnatelnými s kterýmkoliv jiným bojovým letounem kdekoliv ve světě včetně těch nejvyspělejších států.
Abych jen tak neplácal a neříkal obecná tvrzení, dovolím si to dokumentovat na třech konkrétních zbrojních projektech.
V současné době ozbrojené síly Francouzské republiky zavádějí do své výzbroje nový bojový letoun Rafale. Ano, někdo může oprávněně namítnout, že se jedná o nadzvukový letoun, kdežto u L-159 se jedná o podzvukový letoun.
***