(17.40 hodin)
(pokračuje Fišer)
Cílem předkládaného návrhu zákona je zejména posílit právní záruky správného postupu při odběrech a transplantacích tkání a orgánů, zajistit ochranu práv žijících a zemřelých dárců tkání a orgánů pacientů, kterým jsou tkáně nebo orgány transplantovány. Koncepce zákona o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a jeho konkrétní ustanovení byla zvolena tak, aby byla srovnatelná s obdobnými úpravami evropských zemí, zejména v zemích Evropské unie, aby respektovala Úmluvu na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny, publikovanou ve Sbírce mezinárodních smluv, sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 96 z roku 2001.
Vládní návrh zákona vychází z těchto základních principů, kterými jsou zejména předpokládaný souhlas zemřelého s posmrtným odběrem tkání a orgánů, spravedlnost při alokaci tkání a orgánů, povinná registrace osob čekajících na transplantaci, dárců a příjemců tkání a orgánů, vznik nezávislého koordinačního střediska transplantací, zřízení registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů.
Součástí návrhu zákona je i novela zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, jejímž účelem je vymezit skutkové podstaty nových trestných činů na úseku nedovoleného nakládání s tkáněmi a orgány, které dosud z důvodu nedostatečné právní úpravy transplantací nemohly být v trestním zákoně vymezeny.
Dalšími novelami navazujícími na transplantační zákon je novela zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zpřesňující hrazení dopravy dárců tkání a orgánů a dopravy tkání a orgánů z veřejného zdravotního pojištění, a dále novela zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, v níž jsou vymezeny skutkové podstaty přestupků navazujících na transplantační zákon.
Považuji za potřebné se blíže zmínit o jednom ze základních principů transplantačního zákona, a to o principu předpokládaného souhlasu s odběrem tkání a orgánů. Oblast dárcovství tkání a orgánů po smrti případného dárce je upravena v zahraničí různě. Proto ani dodatkový protokol úmluvy, ze kterého jsme při úpravě posmrtného odběru tkání a orgánů vycházeli, neobsahuje jednoznačně vymezené požadavky příslušné právní úpravy. Do zákona byl tedy zvolen princip předpokládaného souhlasu, který též vychází ze současného právního vztahu. Odběr tkání a orgánů od zemřelé osoby může být v souladu s vymezením principu předpokládaného souhlasu proveden pouze tehdy, pokud s tím zemřelý za svého života nevyjádřil způsobem v zákoně stanoveným prokazatelně nesouhlas. Pro zvýšení právní jistoty osob nesouhlasících s posmrtným odběrem se zavádí vedle možnosti vyjádření prokazatelného nesouhlasu přímo ve zdravotnickém zařízení národní registr osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů.
Vážená paní místopředsedkyně, vážení přítomní, měl jsem možnost seznámit se s pozměňovacími návrhy k vládnímu návrhu transplantačního zákona, které jsou obsahem usnesení výboru pro sociální politiku a zdravotnictví ze dne 10. 4. 2002. S těmito pozměňovacími návrhy souhlasím. Jsem si vědom toho, že vládní návrh transplantačního zákona ještě může být předmětem diskuse, a doufám, že budou nalezena taková řešení, která umožní, aby byl návrh zákona schválen a tato citlivá oblast nezůstala nadále bez právní úpravy.
Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Návrh jsme v prvém čtení přikázali k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Usnesení výboru bylo rozdáno jako sněmovní tisk 1053/2. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj výboru pan poslanec Josef Janeček.
Poslanec Josef Janeček: Vážené kolegyně a kolegové, výbor pro sociální politiku a zdravotnictví se zabýval tímto návrhem zákona na dvou schůzích, přičemž na své 59. schůzi přijal usnesení č. 247, které zní: "Výbor pro sociální politiku a zdravotnictví za prvé doporučuje Poslanecké sněmovně, aby vyslovila souhlas s vládním návrhem zákona o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých dalších zákonů."
Já bych nechtěl opakovat slova, která tady řekl pan ministr. Jenom jako zpravodaj chci říci, že tento návrh zákona byl podpořen naprostou většinou poslanců. Všichni jsme rádi, že je zachován princip předpokládaného souhlasu, všichni jsme rádi, že konečně budeme mít jasnou právní normu, která bude výraznou oporou jak pro lékaře působících v této oblasti, tak bude dávat pacientům jistotu etického zacházení. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Zahajuji obecnou rozpravu, do které se nepřihlásil nikdo. Vidím, že přihláška pana poslance Bendy je také pouze do podrobné rozpravy. To znamená, že se v tuto chvíli táži, zda se někdo hlásí do obecné rozpravy. Pan poslanec Benda je pouze do podrobné rozpravy? Je tomu tak. Pakliže tomu tak není, končím obecnou rozpravu.
Omlouvám se. Berte to prosím tak, že jsem větu nedořekla. Neviděla jsem přihlášku paní poslankyně Fischerové. V obecné rozpravě má slovo paní poslankyně Fischerová.
Poslankyně Eva Fischerová: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážení členové vlády, dámy a pánové, já bych se chtěla zmínit o několika podstatných skutečnostech, o nichž se domnívám, že by měly být řečeny, byť již zde pan ministr svým způsobem k tomuto problému také hovořil ve své zprávě předkladatele.
Chtěla bych zdůraznit, že parlamentní tisk 1053, zákon o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů, zkráceně transplantační zákon, v době svého předložení v září roku 2001 sestával pouze ze dvou podstatných částí. Byla to součást vlastního transplantačního zákona a pouze novela trestního zákona. Za posledních šest měsíců se projednávaný tisk rozrostl o další čtyři novely. Je to novela zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, dále je to přestupkový zákon, hlavně pak novela zákona o péči o zdraví lidu, a novela zákona o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních.
Nechci zdržovat, ale hovořím o tomto problému především proto, abych zdůraznila, že vlastní zákon o transplantacích, ona první část, bude fakticky obsahovat pouze jednu formu souhlasu s odběrem, to je předpokládaný souhlas s odběrem tkání a orgánů, jejichž cílem je transplantace jako taková. Všechny ostatní novelizované zákony budou samozřejmě zcela samostatné a jejich cílem, hlavně zákona č. 20/1966 Sb., budou většinou odběry tkání a částí těla pacienta pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo výuky, dále pak pro výrobu zdravotnických prostředků a pro výrobu tzv. bioimplantátů.
Právní úprava pro oblast transplantací, darování a odběru tkání a orgánů je několik let chybějícím předpisem, který již v řadě států v průběhu posledních let reagoval na vývoj v oblasti samotné medicíny, ale reagoval také na vývoj snah, kde činnost je zaměřena na podnikatelské aktivity. Největší riziko podnikání existuje v oblasti tkání. Tyto aktivity se v současné době bohužel realizovaly a realizují také v České republice jako důsledek nedostatečné právní úpravy.
V průběhu přípravy na projednávání návrhu tohoto zákona jsem se proto věnovala otázkám, které souvisejí s problematikou odběru a s problematikou využití tkání. V této souvislosti jsem si dovolila ve VSPZ předložit některé pozměňovací návrhy, jejichž cílem je také záměr reagovat na rozvoj podnikání s tkáněmi.
***