(17.50 hodin)
(pokračuje Fischerová)
Chtěla bych se zmínit, že v pracovních skupinách poslanců, odborných lékařů a zástupce předkladatele se mezi prvním a druhým čtením projednávaného zákona dospělo ke stavu, kdy byla diskutována také otázka předpokládaného nebo informovaného souhlasu ve vztahu k účelu, pro který je odběr tkání a orgánů prováděn. V případě transplantací, to jest procesu směřujícího především k rychlému přenosu odebraného orgánu s ohledem na bezprostřední záchranu života, je v předloženém návrhu zákona o transplantacích zvolen princip předpokládaného souhlasu, jak již zde bylo několikrát opakováno. Tedy transplantační zákon nebude mít ani psychologické riziko, že by tento předpokládaný souhlas byl pominut.
Pravidla pro další použití těla zemřelého pro lékařské účely, to je mimo rámec transplantace orgánů, jsou v předložených pozměňovacích návrzích vymezena samostatně formou novely zákona č. 20 z roku 1966 Sb. Pro použití těla zemřelého pro vědu, výzkum, zdravotnickou výrobu a výrobu bioimplantátů se navrhuje podmínka prokazatelného souhlasu zemřelého ještě za jeho života. Tělo zemřelého nelze za takové podmínky pro lékařské potřeby použít, nezjistí-li zdravotnické zařízení vyslovení souhlasu zemřelé osoby nebo blízkého zemřelému. Takto je dosaženo vyváženého stavu ochrany práv lidské osobnosti stejně jako u osobnosti živé. Přípustnost odběru tkání a orgánů od žijícího dárce je totiž samozřejmě možná pouze za podmínky, že dárce prokazatelným způsobem výslovně projevil vůli darovat část svého těla potřebnému příjemci, případně k tomu jinému využití.
Důvodem pro takto navrženou samostatnou úpravu jasně vymezených podmínek pro tkáně jsou skutečnosti zjištěné v ČR v několika posledních letech. V posledních letech totiž v ČR na 12 až 40 pitevnách jsou odebírány zemřelým tkáně bez jejich souhlasu a bez vědomí pozůstalých pro obchodní společnost, pro firmu Medal, která existuje v Praze a která tyto tkáně dodává za úplatu jako surovinu do zahraničí pro další zpracování bez jakékoliv návratnosti pro naši republiku. Podle právního rozkladu charakteru činnosti obchodní společnosti Medal jde v těchto souvislostech o podnikání, to je o činnost, která je v rozporu s Úmluvou na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny, námi ratifikovaná úmluva se zkráceným názvem Úmluva o lidských právech a biomedicíně.
Podnikatelská činnost s tkáněmi zemřelých zašla v ČR až příliš daleko, a proto je nutné na tak závažný společenský problém přiměřeně reagovat. Tento krok má výrazný význam také pro samotnou transplantační medicínu, neboť v celé této oblasti je zapotřebí v naší společnosti zachovat a trvale udržet před veřejností důvěru formou jasného sdělení zákonodárce. Případnou negaci, podle mého názoru negaci tohoto zákonodárného kroku v oblasti odběru tkání, a naopak snahu o uplatnění principu předpokládaného souhlasu také pro tuto oblast, jednoznačně poznamenanou tvorbou zisku, pokládám za krok, který by ponechal před naší veřejností ne zcela jasný a oddělený právní rámec, který může založit stín etických pochybností na samotnou transplantační medicínu, a to i když je eticky i svým významem záchrany života jedince ve zcela odlišné rovině.
V návrhu stanoviska vědecké rady Ministerstva zdravotnictví ze dne 28. února tohoto roku k tomuto problému se uvádí - dovolte citát: "Tělo zemřelého není majetkem zdravotnického zařízení ani patologa. Není přípustné, aby nemocnice tělo nebo jeho části někomu prodala nebo darovala za úhradu manipulačních nákladů. Je pouze přípustné, aby orgány nebo tkáně byly předány specializovanému zdravotnickému zařízení, např. tkáňové bance, které s nimi bude nakládat podle zákonem stanovených pravidel." Konec citátu z vědecké rady Ministerstva zdravotnictví.
Navíc v souvislosti s článkem 12 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně vyvstává také riziko manipulace s genetickou informací, která by mohla být zneužita mimo rámec zdravotních účelů nebo vědeckého výzkumu. Je nutné si uvědomit, že jde vlastně o zcela unikátní a vůbec nejcennější informaci, která existuje v každé buňce, a zatím jsme jí věnovali mnohem méně zájmu než ochraně osobních dat podle zákona 101/2000 Sb., který je nám všem obecně znám.
V případě odběru tkáně a orgánu pro účely transplantace na straně jedné a odběru tkání pro účely následného obchodování s biologickým materiálem i finálními výrobky jde o dvě zcela zásadně odlišné věci. Navrhovaná právní úprava otevírá příznivější podmínky pro transplantační medicínu v důsledku větší transparence. Podstata pozměňovacího návrhu, který byl přijat ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, reaguje na problém podnikání s tkáněmi a vytváří tak lépe vymezený právní rámec pro tuto eticky náročnou oblast.
Jinou důležitou oblastí - teď už hovořím pouze o transplantační medicíně - konečně jak se zmínil i pan ministr, je správa registrů, spravovaných koordinačním centrem transplantací. Tato činnost je v zahraničních právních úpravách a v jejich praktické realizaci řešena vždycky na principu nezávislosti ve vztahu k transplantačním centrům, a to i pokud jde o mezinárodní organizace. Požadavky na personální a prostorovou autonomii koordinačního centra transplantací jsou na základě tohoto vývoje a získaných zkušeností plně oprávněné.
Dámy a pánové, obracím se na vás s prosbou, s prosbou o podporu usnesení s připomínkami přijatými výborem pro sociální politiku a zdravotnictví. Jsou totiž výsledkem šest měsíců trvajících diskusí poslanců s představiteli příslušných odborných společností a se zástupci předkladatelů.
Dovolte mi, abych vám poděkovala za vaši pozornost, pochopení a za vaši podporu.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Hlásí se dále někdo do obecné rozpravy? Pakliže tomu tak není, končím obecnou rozpravu.
Vzhledem k tomu, že v rozpravě nepadl žádný návrh, o kterém bychom nyní hlasovali, zahajuji rozpravu podrobnou, do které se jako první přihlásila paní poslankyně Milada Emmerová. Připraví se paní poslankyně Emmerová. Dále je přihlášen pan poslanec Marek Benda.
***