(14.20 hodin)
(pokračuje M. Zeman)
Bylo by sice zajímavé, kdybych například začal svou zprávu tím, že počet rozkvetlých konvalinek - abych si vybral zvlášť bizarní příklad - se za dobu činnosti této vlády zvýšil o 25 %, a argumentoval tím jako velkým úspěchem této vlády. Ve skutečnosti by bylo jen dvojí možné vysvětlení takového postupu: buď že premiér miluje konvalinky, což by bylo ještě vysvětlení lidské, nebo že vláda neměla žádné jiné úspěchy, a proto se musí odvolávat na konvalinky.
Dovolte mi, abych řekl, jakými standardními kritérii se budu řídit.
Každá vláda v každé době je hodnocena podle toho, zda za dobu této vlády vzrostla, nebo naopak klesla ekonomická výkonnost země měřená hrubým domácím produktem. Každá vláda je hodnocena podle toho, jak se za dobu této vlády vyvíjela životní úroveň měřená úrovní reálných mezd, případně kupní silou starobních důchodů. Každá vláda je hodnocena podle míry sociálních jistot, které se mimo jiné - a věřím, že i pan poslanec Zaorálek se mnou bude souhlasit - dají měřit i mírou nezaměstnanosti. A konečně každá vláda je hodnocena podle toho, jak prospěla nebo neprospěla bezpečnosti občanů, to znamená, jak se jí dařilo přispět ke snižování míry kriminality.
Na rozdíl od lidí, za nimiž není žádná skutečná práce a kteří se proto vyžívají v kritice práce druhých, vám slibuji, že ve svém vystoupení ani jednou nenapadnu opozici, naopak, v závěru svého vystoupení jí chci poděkovat za čtyřletou spolupráci. Mé poděkování je dáno tím, že tato vláda předložila do sněmovny v rámci tzv. legislativní smršti 567 zákonů a dosáhla více než 80% úspěšnosti při schvalování těchto zákonů. Předložili jsme tedy zhruba dvakrát více zákonů než vláda minulá, a to především proto, protože jsme potřebovali harmonizovat naše právo s právem EU. A protože nepochybuji o tom, že každý z poslanců v této ctihodné sněmovně alespoň jednou hlasoval pro některý z vládních zákonů, mám povinnost a čest poděkovat těmto poslancům za to, že přispěli k činnosti této menšinové vlády.
Dovolte mi, abych se nyní stručně zabýval prvním indikátorem. Když jsme přebírali vládu, objem hrubého domácího produktu klesal, a to jak v roce 1997, tak v roce 1998. V roce 1999 se nám tento pokles podařilo zastavit, v roce 2000 došlo k růstu o 2,9 % a v roce 2001 k růstu o 3,6 %. Je zajímavé, že ač každá vláda je hodnocena především podle tohoto ukazatele, opozice má občas tendenci tvrdit, že za pokles HDP může vláda a za růst HDP mohou naopak ekonomické cifry. Je to zajímavá teorie, která neříká nic jiného, než že růst je způsoben předchozím pádem.
Domnívám se, že existuje jistá zprostředkovaná závislost mezi oběma těmito veličinami, protože pokud předchozí vládní hospodářská politika vede k poklesu ekonomické výkonnosti, je v demokratické společnosti obvyklým důsledkem výměna vlády, nová hospodářská politika, a je-li úspěšná, tedy hospodářský růst.
Chtěl bych konstatovat, že mezi zeměmi OECD je z hlediska dynamiky růstu, nikoli z hlediska absolutní úrovně, Česká republika na 5. místě na světě. Chtěl bych konstatovat, že podle před týdnem publikovaného průzkumu švýcarského manažerského institutu jsme se opět asi o 15 příček posunuli nahoru i v konkurenceschopnosti české ekonomiky, a dokonce jsme možná vzhledem k stavu této země předstihli Japonsko. Právě toto jsou konkrétní výsledky, které samozřejmě zdaleka nejsou závislé na činnosti vlády. Na druhé straně se ale vláda snažila během čtyř let své existence vytvářet příznivé prostředí pro rozvoj podnikatelských aktivit a na rozdíl od předchozí vlády, která končila zmíněným ekonomickým poklesem, také - soudě podle těchto výsledků - toto prostředí skutečně vytvořila.
Chtěl bych konstatovat, že náš ekonomický růst není bublina, že je to dlouhodobě stabilní růst, především z toho důvodu, že růst produktivity práce je výrazně rychlejší než růst reálných mezd a růst investic je výrazně rychlejší než růst spotřeby.
***