(14.30 hodin)
(pokračuje M. Zeman)
Rád bych v závěru této části věnované prvnímu ze čtyř indikátorů společenského vývoje upozornil ctihodnou sněmovnu, že vládní spotřeba, která je jinak komponentou hrubého domácího produktu, setrvale v reálných veličinách klesá. To znamená, že by zlomyslníci mohli dokonce tvrdit, že vláda brzdí růst hrubého domácího produktu. V každém případě je to v jistém rozporu s obvyklým tvrzením, podle něhož je tato vláda plýtvavá a rozhazovačná. Doporučuji vám, kolegyně a kolegové, přečíst si konečně statistiky nezávislého Českého statistického úřadu, abyste zjistili, že růst HDP není tažen spotřebou vlády, která naopak relativně klesá, ale že je tažen do značné míry investicemi a v rozumné míře i spotřebou rodin, resp. domácností. Tolik k prvnímu ukazateli.
Nyní mi dovolte, abych přešel k ukazateli druhému. Tím je životní úroveň. Když jsme přebírali vládu, reálné mzdy klesaly zhruba o dvě procenta. V současné době zaznamenáváme stabilní růst reálných mezd přibližně o 3,5 %. Přitom se vláda snažila udržet jistou rovnováhu mezi mzdami v privátním sektoru, které mohla ovlivňovat pouze velmi zprostředkovaně, a mzdami ve veřejném sektoru, které mohla ovlivňovat téměř bezprostředně.
Domnívám se, že důležitou komponentou životní úrovně je i míra inflace, kterou se podařilo snížit z 10 % před čtyřmi lety na necelá 4 % v současné době. Tato suchá, šedivá a nudná čísla, kolegyně a kolegové, jsou pro mě daleko důležitější než verbální cvičení těch, kdo místo konkrétní a konstruktivní kritiky se snaží mluvit v neuchopitelných frázích, cvičení elegantních žvanilů, kteří v životě nikdy nic užitečného neudělali, a právě proto se pouze snaží kritizovat práci druhých.
Pokud jde o třetí oblast, chtěl bych jasně konstatovat, že s jejími výsledky nejsem zcela spokojen. Podařilo se nám sice zastavit růst nezaměstnanosti, ale nepodařilo se nám ho bohužel výrazněji snížit. Je to úkol pro budoucí vládu a bylo by ode mne velmi nepoctivé, kdybych současnou úroveň nezaměstnanosti vydával nekriticky za úspěch této vlády. Ano, lze argumentovat tím, že v Německu je nezaměstnanost přes 10 %, v Polsku a na Slovensku zhruba 20 %. Mohl bych argumentovat tím, že podle předběžných údajů se podařilo opět stlačit míru nezaměstnanosti u nás pod 9 %, ale domnívám se, že je to málo, že tady máme dluh a že tento dluh musíme určitým způsobem splatit.
Došlo k výrazné restrukturalizaci našich podniků, ale i bankovního sektoru, který po privatizaci propustil několik tisíc zaměstnanců, a došlo k tomu, že při zvyšování konkurenceschopnosti jednotlivé podniky zeštíhlovaly. Příliv zahraničních, ale do značné míry i domácích investic vytvářejících nová pracovní místa stačil pouze kompenzovat tyto ztráty dosavadních pracovních míst, ale až dosud je nepřevýšil. Přispělo k tomu i to, že se vláda rozhodla poněkud omezit podmínky pro předčasný odchod do důchodu, zpřísnit tyto podmínky a v důsledku toho nyní méně lidi nyní odchází do předčasného důchodu. I toto může být jedním z faktorů.
Nicméně budeme-li si přát seriózní diskusi na toto téma, jsem k ní - stejně jako další - připraven.
Sociální jistoty se ovšem nevyčerpávají pouze indikátory míry nezaměstnanosti. Mohu s radostí konstatovat, že v uplynulých čtyř letech nedošlo v České republice k významnějším stávkám. Snad s jedinou výjimkou, kterou byla 15minutová stávka železničářů. Ovšem cestující veřejnost ji pojala jako běžnou součást fungování Českých drah, a tedy ani nezaregistrovala, že to stávka ve skutečnosti byla. Je to určitý kontrast se šestidenní stávkou železničářů za období minulých vlád a ponechávám na vás a na vašich komentářích, abychom tento kontrast zaregistrovali.
Domnívám se, že rozumný tripartitní dialog mezi vládou, zaměstnanci a zaměstnavateli výrazně přispěl ke zklidnění atmosféry, tedy i k tomu, že se tato situace sociálního smíru po čtyři roky úspěšně reprodukovala.
Dovolte mi, abych nyní přešel k poslednímu, to znamená čtvrtému indikátoru vývoje společnosti - tím je vývoj kriminality. Byl u nás ministr vnitra, a není tomu zase tak dávno, abychom si to nepamatovali, který prohlašoval, že růst kriminality je daní za demokracii. My jsme tehdy - ještě jako politická opozice - tvrdili, že růst kriminality je daní za neschopnost ministra vnitra. Byli jsme ovšem povinni prokázat, že tomu tak skutečně je, a toto prokázání se objevilo právě v okamžiku našeho příchodu do vlády.
Jsem rád, že vám mohu oznámit, že za poslední tři roky kriminalita v České republice klesla o 15 %, výrazně se zvýšila objasněnost trestných činů, a co je velmi důležité, podařilo se, přes neustálé posměšky, které slyšíme o "akci čisté ruce", výrazně zvýšit i stíhání ekonomických trestných činů. Dovolte mi, abych to dokázal alespoň jedinou dvojicí suchých statistických čísel. V roce 2000 bylo za ekonomické trestné činy stíháno 4000 osob. V roce 2001 to bylo 22 500 osob. Nikdo netvrdí, že mezi těmito dvěma lety se ekonomická kriminalita zpětinásobila. Pouze došlo k důslednějšímu stíhání těch, kdo byli dříve tolerováni jako údajní kapitáni průmyslu, ale ve skutečnosti spíše lidé, kteří našemu průmyslu jevem zvaným tunelování škodili.
Když jsem vyjmenoval čtyři základní indikátory domácí politiky, dovolte mi zcela závěrem přejít k politice zahraniční. I zde se držím svého šedivého a nudného hesla mluvit o kvantifikovaných ukazatelích, a nikoliv o vznešených, leč nepolapitelných hodnotách.
Dovolte mi tedy konstatovat, že v době této vlády se podařilo výrazně zrychlit naše přibližování se Evropské unii. V současné době máme uzavřeno 25 z 30 kapitol. Přitom v hodnotících zprávách Evropské komise se hodnocení České republiky postupně zlepšovalo. Ještě před dvěma lety byla například v této hodnotící zprávě použita formulace, že Česká republika může být považována za fungující tržní ekonomiku, zatímco před rokem se tam již objevila jasná formulace, že Česká republika je fungující tržní ekonomikou.
***