(14.50 hodin)
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, pane předsedající, musím říci, že ministerský předseda mě nikterak nezklamal. Předvedl přednes Eduarda Vojana, a jestliže jsem tady kdysi v době, kdy dnešní předseda sněmovny byl předsedou české vlády, mluvil o tom, že jeho vláda se chová jako Goethova matka, která chce slyšet pouze dobré zprávy, myslím si, že vláda ministerského předsedy Zemana pokročila ještě dále, protože si tato fakta, dobrá fakta, vytváří a upravuje. Myslím, že každý z argumentů, který tady zazněl, se dá otočit jinak.
Například "legislativní smršť": 587 zákonů. Můžeme říci, že důležitá je kvalita těch zákonů, a mohl bych například tady odcitovat myšlenku Tacitovu, že čím zkorumpovanější stát, tím více zákonů.
Mluvil o spotřebě rodin - a opomněl rostoucí podíl půjček na této spotřebě, dnes asi 25%, a každý rok vlastně se toto procento zvyšuje.
Mluvil o tom, že vláda předala kompetence směrem dolů. Při správní reformě se mění 117 zákonů a jenom v 18 případech vlastně jde o předání kompetencí směrem k obcím.
Mluvil i o dalších věcech, jako je ekonomický růst, aniž by se skutečně detailně podíval na to, čím je tento růst tažen, a zjistil by, že tento údajný růst je kryt z valné části nárůstem veřejného dluhu.
Musím se rovněž zastavit u tvrzení, že jsme v mezinárodních analýzách charakterizováni jako fungují tržní ekonomika. Samozřejmě fungující, ale otázka je jak. Zeptejte se podnikatelů, kteří se jen obtížně dostávají k úvěrům, bez ohledu na to, jaký je jejich podnikatelský záměr.
Myslím si tedy, že je velice důležité se podívat na fakta, která obsahuje zpráva vlády o její činnosti i samotný výklad ministerského předsedy, blíž.
Já jsem čekal, že tedy bude psána s vlajícími sociálně demokratickými prapory, jiné pojetí se nedalo očekávat, ale přece jenom by mohla v té zprávě být větší míra sebekritičnosti, i když samozřejmě ministerský předseda se určitě řídil zásadou, že je třeba sebe sama pochválit, protože nikdo jiný v této sněmovně to za něj neudělá.
Vláda zdůrazňuje oživení ekonomiky a obnovu jejího růstu. Problém je v tom, že statistickým úřadem publikované údaje o vývoji hrubého domácího produktu za loňský rok vzbuzují v odborné veřejnosti určité pochybnosti. Především jde o precedentní změnu stavu zásob o cca 50 mld. korun, přičemž tato změna stavu zásob je využívána při bilancování zdrojů a užití hrubého domácího produktu. Zdá se, že vývoj zásob je uměle nadsazen, což zvyšuje dynamiku hrubého domácího produktu. Mám určité pochybnosti - a zdůrazňuji, že nejenom já - o věrohodnosti takovýchto dat, kterými nás vládní instituce krmí. Uvidíme, jak dopadne jejich již dnes připravovaná revize a zejména potom revize této revize. Jsem přesvědčen, že skutečný ekonomický růst byl výrazně nižší. Vedou mě k tomu některé propočty ukazující, že pokud by se zásoby vyvíjely v obvyklých rozměrech jako v minulosti, potom by skutečný ekonomický růst byl podstatně slabší. Možná dokonce o několik procentních bodů, takže tak halasně vyhlašovaných 3,6 % může být ve skutečnosti třeba 1 - 2 %. Kde je ona v roce 1998 při nástupu této vlády tak proklamovaná a vyhlašovaná teze, že nebude věci lakovat na růžovo a budovat Potěmkinovy vesnice?
Souhlasím s tvrzením, že vláda učinila řadu kroků, které pomohly skutečně naší ekonomice k překonání hluboké recese z let 1997 - 1999 a k obnově ekonomického růstu. Bez těchto opatření by byla situace nepochybně horší. Ale byly tyto kroky dostatečné, když výsledkem je sice zpomalení našeho zaostávání, nicméně zaostáváme jako republika nadále? To je otázka, na kterou samozřejmě současná vládní administrativa neodpovídá, ale my si ji musíme položit.
Přes zdůrazňování potřeby modernizace daňové soustavy jako jedné z podmínek reformy veřejných financí je daňová politika současné vlády naprosto sterilní a de facto pokračuje v intencích předchozích pravicových vlád, vyjma nesporně objektivních kroků směřujících ke sblížení naší daňové legislativy s legislativou EU či drobnějších provedení úprav daňové soustavy. Vývoj v oblasti daňové politiky byl nakonec zcela umrtven dodatkem k opoziční smlouvě. Snad jediným pokusem o jakési kroky v daňové oblasti s cílem zvýšit fiskální příjmy státní pokladny bylo opětovné předložení zákona o registračních pokladnách, který skončil neúspěšně a možná, jak už jsem tady říkal, že je to tak dobře vzhledem k problematičnosti.
Přestože vláda ústy svých představitelů hovoří např. o potřebě změny relací mezi přímými a nepřímými daněmi, v celkovém daňovém inkasu uvažuje do budoucna naopak s opačným vývojem. Stačí jen nahlédnout do jiného materiálu, který této sněmovně vloni na jaře předložila, a to do materiálu "Předvstupní hospodářský program". Zde se lze dočíst velice zajímavé věci, např. to, že se uvažuje o razantním zvýšení tzv. snížené sazby DPH z existujících 7 % na 10 %. Zřejmě nejde jen o nějaké úvahy pro danou chvíli, vždyť tuto koncepci řešení veřejných financí vláda oficiálně předložila Evropské komisi do Bruselu.
Ano, dámy a pánové, tato sociálně demokratická vláda uvažuje kroky, které postihnou ekonomicky nejslabší vrstvy obyvatel. Hovořila o tom, že chce být vládou dolních deseti milionů. Kde je její proklamovaná sociální ohleduplnost, kterou krmí svoje stoupence? Tato vláda jde tedy i zde cestou politické pravice a cestou nejmenšího odporu. Drží se totiž zásady, kterou formuloval v 17. století proslulý vládce francouzských státních financí za Ludvíka XIV. Jean-Baptiste Colbert, když svého času prohlásil - cituji - že vymáhat daně znamená škubat husu tak, abychom získali co nejvíce peří s co nejmenším syčením.
Zdá se, že jednou z chyb, které se vláda dopouští, je to, že neuvažuje variantně. V daňové oblasti je to zcela evidentní. Dokonce mám pocit, jak už jsem říkal opětovaně, že i zde je síla státního aparátu větší než síla jeho politického vedení. A nemyslím si, že to je správné.
Nejsou zřejmé ani výsledky kroků ke zlepšení neutěšené situace v oblasti daňové správy, když daňové nedoplatky trvale a rychle rostou. Aby nedošlo k nedorozumění, celkové daňové nedoplatky sice již třetím rokem v zásadě stagnují na úrovni asi 100 - 103 mld. korun, ale pouze vzhledem k tomu, že nedoplatky z tzv. starých daní, tj. daní z daňové soustavy platné před 1. lednem 1993, se snižují v důsledku odpisů těchto nedoplatků, a to z 15,3 mld. Kč na konci roku 1999 na 7,8 mld. na konci roku 2000, respektive na 6,8 mld. korun na konci 2001. Naproti tomu nedoplatky z tzv. nových daní, tj. daní z daňové soustavy platné po 1. lednu 1993, se utěšeně zvyšují, a to z 82,6 mld. korun na konci roku 1999 na 92,6 mld. korun na konci roku 2001.
***