(11.00 hodin)
(pokračuje Klaus)
Mám radost z nerezignovaných pracovitých lidí, kteří uchopili své osudy do vlastních rukou a začali vytvářet bohatství své opětovně svobodné země. Tento typ lidí v naší zemi převažuje. A jsem hrdý na to, že jsem tuto unikátní epochu obnovy mohl s nimi spoluvytvářet.
S patřičným sebevědomím bychom měli našim občanům i v zahraničí zdůrazňovat světlé stránky naší současnosti a v generacích, které již totalitu nezažily, pěstovat víru ve vlastní síly, schopnosti a talent, jimiž jsou naši občané tradičně nadáni.
Nejednou jsem v minulosti říkával, ať už to mnozí chtěli, či nechtěli slyšet, a ať už má slova interpretovali přesně, či účelově zkresleně, že pro naši zemi nemá přistoupení k Evropské unii alternativu. Byl jsem to ostatně já a mnou vedená koaliční vláda, kdo do Evropské unie podal přihlášku. Ve shodě s mnoha politickými proudy v Evropě jsem však po celou dobu dával zřetelně najevo, že nám nemůže být jedno, do jaké Unie vstupujeme, a že ji nesmíme vidět jako idylický svět, v němž jedni chtějí pouze dobro těch druhých, zatímco zájmy svých národů a státních celků velkoryse přehlížejí. Tento realistický postoj způsobil, že ti naši spoluobčané, kteří toto pochopili, vstup do Evropské unie výrazně většinově podporují.
Ozývají-li se ještě dnes zjednodušené úvahy na otevřenou bránu ke vstupu do Evropské unie a tváříme-li se, jako by šlo o jednostrannou velkou výhodu, prokazujeme tím občanům pro jejich rozhodování v jarním referendu medvědí službu. Správnější by bylo co nejotevřeněji hovořit jak o pozitivech, tak o těžkostech, které nás po vstupu čekají, a hlavně o tom, jak konkrétně budeme zájmy naší země v současné Evropě hájit. Právě na tom by se měla shodnout celá naše politická reprezentace.
Považuji za mimořádně důležité, aby vznikl konsensus na co největším možném společném jmenovateli zájmů občanů České republiky. Jedním z výrazů či předpokladů tohoto konsensu by mělo být alespoň částečně vyvážené rozložení politických sil. Pro budoucnost by bylo nebezpečné, kdyby měl v této přelomové době při levicovém Parlamentu a vládě přijít i do prezidentské funkce kandidát levice či levého středu. Jsem přesvědčen, že by to vedlo k další polarizaci veřejnosti a že by to výsledek referenda mohlo ohrozit.
Pár slov bych chtěl říci i k postavení a roli prezidenta v našem ústavním systému. Je nerozumné chtít prezidenta tzv. nadstranického. Nikdy tomu tak nebylo a být nemůže. Prezident vždy vychází z nějakého politického prostředí, a kdyby vstupoval do politického života jako úplný novic, bylo by to ještě horší. Jen o něco méně špatné by bylo, kdyby prezident přicházel z netransparentního politického zázemí. Podléhal by pokušení vytvářet kolem sebe nejasně definovanou mocenskou strukturu a začít s ní hrát preferenční hry s některými stranami proti stranám jiným. To by bylo pro zdravý politický život země značně erozivní.
Prezident, jehož politické ukotvení je naproti tomu jasné a známé, je v opačné situaci. Každý jeho krok je veřejností posuzován daleko pozorněji a jeho povinnost zachovávat vůči všem politickým silám v zemi respekt a objektivitu je snadněji kontrolovatelná.
Těžiště prezidentské funkce nespočívá podle mého názoru ve vnitropolitické oblasti a prezident nesmí vytvářet protiváhu výkonné či legislativní moci. Od toho je tu vláda a Parlament, od toho jsou tu voliči, kteří svým rozhodnutím vytvářejí tu či onu politickou situaci. Jen oni ji také mohou korigovat.
Systém ústavních pojistek je u nás dostatečný. Právě proto, že nemáme ani prezidentský, ani poloprezidentský ústavní systém, bylo by nešťastné, kdyby autorita prezidentského úřadu vstupovala do oblastí, které ji z definice nepříslušejí a v níž by prezident permanentně soupeřil s vládou nebo Parlamentem. Jednání prezidenta musí být činorodé a aktivní, nikoliv však aktivistické. Prezident nesmí být hybatelem politické scény, ale nenápadnou autoritou schopnou nepřímo ovlivňovat politické procesy. Přímo má prezident v legislativním procesu vystupovat jen výjimečně, podobně je tomu i s tolik diskutovanými milostmi, amnestiemi, i s nimi je třeba šetřit.
Role prezidenta na domácí scéně je tedy především symbolická a její zvláštní okamžiky přicházejí v komplikovaných či osudových chvílích, jako byly například loňské povodně. V těchto chvílích musí být spolu s postiženými spoluobčany, musí jim svou autoritou a zkušenostmi dodávat odvahu a naději a svým úřadem pro ně musí organizovat tu pomoc, kterou další státní orgány a instituce z různých příčin vykonávat nemohou či neumějí.
Prezident musí občanům dodávat nejen optimismus a důvěru ve vlastní síly a schopnosti, ale i hrdost na příslušnost ke státnímu a kulturními celku, z něhož pocházejí.
V zahraničí by měl být prezident známý, věrohodný a respektovaný. V tomto ohledu byla pozice dosavadního prezidenta natolik mimořádná, že ji sotva může někdo zopakovat. I proto, že v dohlédnutelné budoucnosti pravděpodobně nenastanou tak dramatické okamžiky, jaké před třinácti lety přivedly do prezidentské funkce Václava Havla a získaly mu v zahraničí takový věhlas.
Kdyby však měla role českého prezidenta v zahraničí upadnout do opačného extrému, do úplného bezvýznamna, pozici České republiky by to výrazně uškodilo.
V tomto kontextu mi proto dovolte, abych odcházejícímu prezidentovi i z tohoto místa poděkoval za všechny významné pozitivní věci, které pro naši republiku právě v zahraničněpolitické oblasti udělal. I když na širší zhodnocení jeho přínosu pro věc České republiky, jak on ostatně sám dnes poznamenal, není ještě ta nejvhodnější doba - tu přinese až klidnější a objektivnější historický odstup - jsem přesvědčen, že v jeho hodnocení bude převažovat znaménko plus. Odcházející politik si sotva může přát více.
Na všechny tyto věci jsem myslel v okamžiku, kdy jsem přijal kandidaturu poslanců a senátorů Občanské demokratické strany na funkci prezidenta republiky.
Prezident musí mít od výkonu praktické politiky dostatečný odstup, a proto jsem se rozhodl z čela této politické strany odejít. Chtěl bych své síly, znalosti a zkušenosti dát ve prospěch všech občanů České republiky. Svou liberálně konzervativní orientací se netajím, ale nevnímám ji úzce stranicky a při výkonu prezidentské funkce bych žádné politické nebo zájmové uskupení nepreferoval.
***