Pátek 7. března 2003
(Schůze zahájena ve 14.03 hodin.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Vážené paní senátorky, vážené paní poslankyně, vážení páni senátoři, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji čtvrtou společnou schůzi obou komor Parlamentu zde ve Vladislavském sále Pražského hradu a všechny vás vítám.
Dovolte mi, abych mezi námi uvítal nově zvoleného prezidenta České republiky pana Václava Klause. (Potlesk. Prezident Václav Klaus povstává a uklání se.)
Vítám zástupce diplomatického sboru akreditované v České republice a všechny hosty, kteří přijali naše pozvání.
Vážení přítomní, na třetí společné schůzi obou komor Parlamentu České republiky 28. února 2003 jsme zvolili prezidentem republiky pana Václava Klause. Na dnešní společné schůzi složí prezident republiky ústavou předepsaný slib. Slib prezidenta republiky je jediným bodem pořadu této schůze.
Podle článku 59 ústavy složí prezident republiky slib do rukou předsedy Poslanecké sněmovny na společné schůzi obou komor. V souladu s článkem 55 ústavy se tímto ústavním aktem prezident republiky ujímá úřadu a začíná jeho pětileté volební období.
Vážený pane prezidente, dnes složíte do mých rukou ústavou předepsaný slib. Prosím proto, abyste přistoupil ke stolku, na němž leží Ústava České republiky, položil na ni ruku, přečetl slib prezidenta republiky a poté podáním ruky a následným podpisem tento slib potvrdil.
(Prezident Václav Klaus přichází ke stolku s ústavou.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Prosím, abyste povstali. (Všichni přítomní povstávají, ke stolku s ústavou přistupuje také předseda Poslanecké sněmovny.)
Nyní předávám slovo prezidentovi republiky.
Prezident republiky Václav Klaus (Prezident pokládá ruku na ústavu.)
Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. (Usedá a podepisuje až vlastním perem, neboť pero na stolku nepsalo, text slibu.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Nyní předávám slovo prezidentovi republiky.
Prezident republiky Václav Klaus Dámy a pánové, vážení vzácní hosté z domova i ciziny, pane prezidente Václave Havle - říkám záměrně pane prezidente, protože si myslím, že to tak lidé budou říkat vždy a měli by - dovolte mi, abych i dnes, v této slavnostní chvíli, řekl pár slov. Tato má slova nebudou ani opravou, ani zásadním doplňkem mých slov z minulých projevů. Chci své postoje pouze shrnout a zrekapitulovat. Chci současně přislíbit, že to, co jsem říkal ve svých projevech předvolebních, platí i dnes. A že bude platit i zítra a pozítří.
Začnu poděkováním oběma komorám Parlamentu za důvěru, kterou mi vyjádřily. Neříkám to jako pouhou zdvořilost. V Parlamentu a s Parlamentem jsem v posledních letech žil tak těsně a tak důvěrně, že umím docenit význam toho, že jsem získal hlasy napříč celým politickým spektrem, čehož si opravdu velmi vážím. Je to dobrým závdavkem do budoucna.
Chci poděkovat i občanům České republiky, kteří mi před volbou i po ní v tak velkém počtu vyjádřili svou podporu. Jsem přesvědčen, že jejich názor poslanci a senátoři, kteří mě volili, vyslyšeli.
V posledních týdnech jsem před Vás předstoupil třikrát a jako prezidentský kandidát jsem přednesl tři projevy. Říkává se, že jednou věcí je předvolební rétorika, druhou povolební realita. Chci Vás ujistit, že něco takového je mi cizí, že se dnes veřejně a nahlas přihlašuji ke každému slovu, které jsem před Vámi pronesl. Přesto bych se rád stručně vrátil k několika myšlenkám, které naznačují obraz toho, co bych - s jistou nadsázkou - označil za svůj "prezidentský program".
Chci být prezidentem aktivním, ale nebudu prezidentem aktivistickým. Chci přispět k větší důvěře občanů v naši politickou scénu, v naše demokratické instituce a v naše politické strany. Naši spoluobčané musí mít jistotu, že jejich zájmy reprezentují pro ně viditelní, jimi zvolení politikové a že se nerozhoduje v žádných tajemných seskupeních, která neprošla volebním ohněm. Z mé strany je to výraz hluboké důvěry v parlamentní systém.
Rozhodně nemíním stát stranou politického života. Ambice být hybatelem politické scény však nemám. Politické procesy chci ovlivňovat jen nepřímo. Chci být uvážlivým svorníkem na vrcholu pyramidy našeho ústavního systému, nikoli jeho neuralgickým bodem.
Významný prvek své práce vidím v roli reprezentanta zájmů České republiky v zahraničí. Mimořádně mi při tom půjde o posilování dobrých vztahů s našimi bezprostředními sousedy. Za další prioritu pokládám proces integrace naší země do Evropské unie, respektive obhajobu našich zájmů uvnitř tohoto seskupení. Důsledně budu vycházet z toho, že prezident musí být loajální především ke své vlastní zemi.
Je řada konkrétních úkolů, které mají své přesné časové vymezení, ale je i úkol, který všechny časové dimenze obsahuje a současně přesahuje. Je jím pozitivní změna společenského klimatu v naší zemi. Chci přispět k tomu, aby se rozjasnily tváře a aby na nich byl optimistický úsměv, se kterým jde všechno lépe. To je snadné, když se daří, když stát dobře hospodaří, když jsou zdravé veřejné rozpočty, když roste životní úroveň a když mají občané ve své zemi pocit bezpečí a jistoty. To všechno musíme společně vytvářet.
Prezident musí dodávat sebevědomí, optimismus a naději v lepší příští, i když se tolik nedaří. Rozladěně si povzdechnout a rozladěnost nechat zažrat pod kůži je snadné, ale náprava je pak dlouhá a bolestná.
Mluvil jsem i o svornosti. Při respektu k legitimnímu demokratickému soupeření politických stran a zájmů, které reprezentují, chci od první chvíle spolu s Vámi hledat nejvyšší společný zájem celé země a všech jejích občanů, neboli to, co nás přes všechny naše rozdílnosti spojuje a v jistém smyslu i přesahuje. Shodu na něm velmi potřebujeme.
Navažme na všechno pozitivní, co u nás bylo vykonáno. Já sám mám za úkol navázat na všechno dobré, co vykonal můj předchůdce.
Naši vlast čekají nelehké zkoušky. Půjdeme-li jim vstříc s dostatečným sebevědomím, s nerozhádaností, s jasným odhodláním obhájit naše nejvlastnější zájmy, ale i s patřičnou pokorou, uspějeme.
Za sebe slibuji, že o to, abychom uspěli, budu po dobu svého funkčního období veškerým svým jednáním usilovat.
Děkuji za pozornost.
(Mohutný potlesk. Prezident odchází a přistupuje k Václavu Havlovi. Po podání ruky jemu i jeho ženě usedá na své místo.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane prezidente.
Vážené paní senátorky, vážené paní poslankyně, vážení páni senátoři, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, vážení hosté, než se s vámi rozloučím, dovoluji si vám sdělit, že prezident republiky vás zve na číši vína do Španělského sálu.
A nyní čtvrtou společnou schůzi obou komor Parlamentu České republiky končím.
(Schůze skončila ve 14.17 hodin.)
***