(10.30 hodin)
(pokračuje Bartoš)
Zde musím věcně připomenout, že se jedná nikoli o banalitu, ale o projekt za několik miliard. Avšak současně o projekt, který je od samého počátku provázen řadou koncepčních chyb, neveřejným nakládáním s veřejnými prostředky, podezřením z plýtvání nebo možná i vydáváním prostředků v rozporu s platnými právními předpisy. V důsledku se jedná o projekt, jehož charakter nejspíše vystihují výroky o záměrné monopolizaci a soukromém podnikání na státní útraty.
A tak jediný konkrétní výrok a textem programového prohlášení konkrétně vyslovený slib je v důsledku oznámením, že nehledě na pověst vláda onen špatně založený a špatně realizovaný projekt dokončí.
Co tedy z výše uvedeného, dámy a pánové, vyplývá?
Na příkladu kapitoly o vzdělávání lze dovodit druhý obecný rys celého programového prohlášení, a to, že kromě na první pohled líbivých frází vlastně neříká vůbec nic. A vláda, která nic konkrétně závazného neříká, k žádnému reálně existujícímu problému nezaujímá konkrétní stanovisko, vláda, která ani nenaznačuje, jak a jakým způsobem hodlá své obecné sliby plnit, vláda, která ani náznakem neříká, co to nakonec bude stát a kdo to zaplatí, takové vládě nemohu s dobrým svědomím říci "ano". Vláda, která svým programovým prohlášením vsadila na politiku populismu, vysokého rozpočtového deficitu, vláda, která vědomě blokuje zdroje budoucí prosperity, taková vláda je vládou nezodpovědnou. A nezodpovědné vládě vyslovit důvěru nemohu a nechci.
Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu poslanci Bartošovi. Nyní má slovo kolega David Šeich, připraví se pan poslanec Miloslav Ransdorf.
Poslanec David Šeich: Vážený pane předsedající, vážená Poslanecká sněmovno, vážená vládo. Vládní prohlášení sociální demokracie, KDU-ČSL a Unie svobody-DEU je očekávaným negativním důsledkem výsledku posledních voleb. Vládní prohlášení je smutným, ale pravdivým obrazem volebního výsledku jednotlivých stran volební koalice. Text vládního prohlášení v sobě slučuje neurčité sliby, věci, které bychom si přáli, ale nemáme na ně peníze, a očekávání, která velmi pravděpodobně nemohou nikdy nastat.
Cesta k prosperitě vstříc šťastným zítřkům v Evropské unii a stabilnímu hospodářskému růstu se může změnit v cestu k chudobě, k nebývalé zadluženosti a deziluzi občanů z předčasného a uspěchaného vstupu do Evropské unie. Mírně potěšeni bychom mohli být, kdyby někdo z nás byl organizován v kolektivních organizacích, neboť zaměstnanci, kolektivně organizovaní zaměstnanci jsou v tomto vládním prohlášení několikrát postaveni nad ostatní občany. Takových občanů však není většina a ti ostatní by raději přivítali své vlastní prostředky, své vlastní peníze ve svých peněženkách, ne jako sociální transfery přes řadu veřejně právních korporací.
Bez ohledu na výše zmíněná fakta volební výsledek napovídá tomu, že toto vládní prohlášení bude v této sněmovně v tomto složení podpořeno.
Také procedura veřejné volby o podpoře vlády nasvědčuje tomu, že nebude možný tzv. Zaorálkův test pevnosti koalice 101 hlasů a že ani test posledních zbytků pravicovosti některých našich kolegů v tomto veřejném hlasování nebude možný a překvapení v tomto směru nelze očekávat.
Nezbývá, než doufat, že pojmy z vládního prohlášení této vlády jako "národní akční plán boje s chudobou" zůstanou v našich podmínkách spíše exotickými pojmy s nádechem latinskoamerickým i po čtyřech letech vládnutí této vlády. Cestu do chudoby v tomto smyslu podpořit nemůžeme, a proto jako občanští demokraté nepodpoříme tuto vládu. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu poslanci Davidu Šeichovi. Slovo má pan kolega Miloslav Ransdorf, připraví se pan poslanec Karel Sehoř.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, vyslechli jsme si všestranně vyčerpávající expozé pana ministerského předsedy, pokrývající všechny oblasti společenského života. Souhrnný dojem je takový, který vyjádřil kdysi Voltaire, když uvedl, že nudit znamená říci vše. (Oživení v sále - smích.)
Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně, vážení kolegové, základní principy činnosti vlády jsou obsaženy již v koaliční smlouvě a předložené programové prohlášení je vlastně příliš nemění. Je zřejmé, že v obecné poloze se koaliční partneři dokázali domluvit, ale v konkrétních věcech byla patrně domluva již podstatně obtížnější. Svědčí o tom nejenom jistá obecnost předloženého programového prohlášení nově nastupující vlády, jak o tom mluvil kolega Grebeníček, ale také to, že vláda projednávala i takto obecně pojatý návrh programu své činnosti natřikrát, a teprve poté jej schválila. To jistě také o něčem svědčí. O čem? Zřejmě o tom, že vládní uskupení sociálních demokratů a koalice s velkým "K", již to patří minulosti, při tvorbě svého programového prohlášení opět procházelo dalším testem své celistvosti, dalším kolem zkoušek, a to prosím vláda ještě ani nezačala vládnout.
Dívám-li se do vládních lavic, i když teď prořídlých, tak mě napadají výstižná slova velkého amerického státníka, filozofa a lékaře Benjamina Franklina, totiž, že "nejpodařenější tvorové se páří nejvelkolepěji". (Oživení v sále - smích.)
Vládní programové prohlášení by mělo podat také informaci, čemu se chce vláda věnovat a hlavně jaké má konkrétní představy o naplnění těchto cílů. Bohužel v tomto ohledu je vládní prohlášení víceméně stejně povšechné jako koaliční smlouva.
V předloženém programovém prohlášení především chybí realistické ocenění výchozí situace, ve které se vláda ujímá své funkce. Nelze také přehlédnout, že vláda se zcela vyhnula ocenění důsledků globalizace a s ní spojených zahraničních vlivů na náš ekonomický vývoj včetně měnové oblasti. To snižuje věrohodnost předloženého programu a zvyšuje riziko jeho nestability. Hrozba ekonomické stagnace, případně i poklesu ekonomiky Spojených států a její celosvětový dopad, zostřující se konkurenční boj mezi Evropskou unií a Spojenými státy doprovázený oživováním protekcionismu a konečně nasycenost světových trhů - to vše bude ztěžovat vývoz produkce vyráběné v České republice.
Pro českou ekonomiku nebude rozhodující slibované otevření evropských trhů po našem vstupu do EU, ale tvrdší konkurence jak v zahraničí, tak i zahraničních výrobků na domácím trhu.
Ano, nejfantastičtější na světě jsou fakta, jak kdysi prohlásil velký francouzský dramatik Moliere, podobně jako český žurnalista Egon Ervin Kisch. Zdá se mi však, že nová vláda spíše čerpá inspiraci z žertu velikého německého filozofa Hegela, který na námitku "fakta tomu ale, pane profesore, protiřečí" odpověděl: "Tím hůře pro fakta."
Nevymýšlím si, jak mi jistě potvrdí nadšení čtenáři Hegela, i když momentálně nepřítomní (smích v sále), sedící ve vládní lavici této ctihodné sněmovny.
***