(12.20 hodin)
(pokračuje Frank)
Článek 84 této deklarace například uvádí, že opatření k boji s terorismem musejí být výlučně směrována vůči pachatelům teroristických činů a jejich pomahačům, a ne proti národním, etnickým nebo náboženským společenstvím jako takovým. Je potřeba si také uvědomit, že články 2, 51 a 52, 53 - 60 této deklarace uvádějí jako kořeny a příčiny terorismu chudobu, nezaměstnanost, politickou, hospodářskou a sociální nerovnost. A vyzývají právě státy k odstranění těchto příčin a odmítají využívání vojenských prostředků ve jménu boje proti terorismu.
V celé tedy pasáži vládního prohlášení, která se týká bezpečnosti, postrádám právě ono hledání a odstraňování příčin kriminality a zločinnosti. Myslím si, vážené kolegyně, vážení kolegové, že vláda i v této oblasti by si neudělala ostudu, kdyby byla konkrétnější, přesnější a zcela jasně vyjádřila svůj další postup, pokud to ovšem s bezpečnostní politiku obecně myslí vážně a pokud je i vážně chápaný smysl boje a podstata terorismu.
Tyto záležitosti ve vládním prohlášení postrádám a jsou pro mne zejména v této pasáži velmi podstatné. I pro mne je to tedy důvod k tomu, proč nemohu vládní prohlášení v této předloze podpořit. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu poslanci Václavu Frankovi. Slovo udílím panu poslanci Stanislavu Grospičovi. Upozorňuji vás, že poté přeruším rozpravu k tomuto bodu a budeme projednávat body 4., 5., 6., a 7., jak jsme se dohodli při našem ranním hlasování. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážené dámy a vážení pánové. Dovoluji si v souvislosti s předloženým programem prohlášení jenom pár stanovisek k sociálním závazkům nové vlády, které jsme měli možnost vyslechnout včera v obsáhlém časovém vystoupení pana premiéra.
Lze uvítat, že jednou z dvanácti vládních priorit, tak jak jsou obsaženy v programovém prohlášení, má být rozvoj sociálního státu a že příjmová politika vlády bude zaměřena na rovnoměrnější a sociálně spravedlivější rozdělování vytvořených zdrojů. Chtěl bych říci, že pokud se někomu programové prohlášení zdá příliš socialistické, sociální, může se někomu zase zdát naopak málo sociální, příliš vágně sociální a nedotažené.
Pro přesnost a historii je však nezbytné zdůraznit, že totožný programový závazek měla již minulá sociálně demokratická vláda a výsledkem byl pravý opak - růst nezaměstnanosti z 6,1 % na 8,7 % disponibilních pracovních sil a také nejhorší sociální postavení důchodců za uplynulých 12 let. Reálná hodnota průměrného starobního důchodu totiž dosahovala v loňském roce 92,5 procentní úrovně roku 1989 a reálná hodnota průměrné mzdy již 111,5 procentní úrovně roku 1989. Tak velký rozdíl - 19 procentních bodů - současná ani novodobá historie nepamatuje. A v této souvislosti je důležitá urychlená náprava, kterou však programové prohlášení v této podobně nenabízí.
Pro Komunistickou stranu Čech a Moravy jsou výsledky voleb, ve kterých vyhrála levice 111 mandáty, závazné. Z tohoto pohledu sociální systém České republiky není dokonalý a po jedenácti letech existence a třech reformách, ale také po čtyřleté správě sociálně demokratickou vládou je stále funkčně problematický a administrativně vysoce nákladný. Reálná kupní síla většiny sociálních dávek nedosahuje předtransformační úrovně, řada institutů záchranné sociální sítě je zastaralá a řada nově vznikajících sociálních jevů, postihujících již statisíce občanů, není ošetřena vůbec.
A nehovořím o vlastním podílu sociálních transferů na hrubém domácím produktu, který je zhruba na poloviční úrovni zemí Evropské unie. Evropské unie, jejíž moto se vede a vine celým programovým prohlášením vlády a slouží jako obezlička k zastření skutečných problémů naší společnosti.
Samozřejmě, že podporujeme zavedení plošných přídavků na děti, opětovné zavedení novomanželských půjček, zvýšení dostupnosti bydlení mladým atd. Nejde jen o to, že se to nachází v samotném programu komunistické strany, jde i o to, že naši poslanci toto opětovně předkládali v roce 1995, 1996, 1998 i v roce 1999 a následně potom v roce 1998 a zase v letech 1999, 2000 a 2001. Novomanželské půjčky a podstatné zvýhodnění stavebního spoření mladým v roce 1998 apod. Bohužel, většina poslanců tehdejší Poslanecké sněmovny, i sociálních demokratů, toto nepodpořila. Je sice potěšitelné, že po těchto letech se tyto věci dostávají do vládního prohlášení, ale musíme konstatovat, že historie se znovu opakuje, protože nová vláda přes svoji silně deklarovanou sociální orientaci jaksi pozapomíná na řadu oblastí. Například na systémové řešení dlouhodobé nezaměstnanosti včetně sociálního postavení dlouhodobě nezaměstnaných, které ponechává živořit na podhodnocených sociálních dávkách a často také bez nich. Důsledky potom jsou tragické. Neplacení nájemného, vystěhování na ulici, pokud jde o rodinu s dětmi, tak jejich odebírání státem a následný rozpad rodiny. Dovoluji si vážené kolegy informovat, že v České republice je dle sociologických průzkumů hlavní příčinou neplacení nájemného dlouhodobá nezaměstnanost. Odpovídá to i rozložení nezaměstnanosti a dlužného nájemného v jednotlivých regionech naší země.
Nová vláda pozapomněla také na ošetření sociálních rizik případného vstupu do Evropské unie, kam usiluje o vstup již v roce 2004. Pozapomněla na ošetření sociálních dopadů souvisejících s profesionalizací armády, která má nastat od roku 2006. To jaksi se úplně vytrácí z programového prohlášení.
Dále pozapomněla na prevenci řádově narůstajících sociálně patologických jevů a v té souvislosti také na aktualizaci zákonů o životním minimu, sociální potřebnosti a na řešení děr v záchranné sociální síti a zákoně o platu jako takovém. Za uplynulých jedenáct let konstrukce je hodnotový současný konstant životního minima značně zastaralý a navíc české životní minimum je konstruováno k uspokojování pouze krátkodobých životních potřeb, dlouhodobých nikoli. A přitom na dávkách sociální péče dnes živoří statisíce lidí. Minimální tarify vyplývající ze zákona o platu a prováděcích nařízení jsou pod úrovní životního minima stanoveného v naší republice.
V neposlední řadě nová vláda pozapomněla také na uzákonění základního institutu přerozdělování hrubého domácího produktu, tj. minimální ceny práce na úrovni standardu Evropské unie, resp. na úrovni minimálních reprodukčních nákladů pracovní síly. A dalo by se takto pokračovat v jednotlivých oblastech sociální problematiky.
Nejde pouze o hašení transformačních restů, na které řadu let doplácejí statisíce nezaměstnaných, důchodců a rodin s dětmi, prostřednictvím populačního dluhu také na to doplácí celá společnost. Jde navíc o přiměřenou progresivitu sociálního systému, o důslednou prevenci a také o funkční a odbyrokratizovanou ochranu sociálně potřebných. Sociální stát nemůže produkovat bezdomovce, sociální stát by neměl ani vytvářet prostředí pro sebevraždy ze sociálních důvodů a měl by respektovat, že žijeme ve třetím tisíciletí v evropském prostoru a že sama společnost ve volbách se většinou vyslovila proti takovému státu. Navíc je také důsledná eliminace negativních důsledků vstupu České republiky do Evropské unie více než zřejmá z celého programového prohlášení.
Při vyrovnání nejde o malé peníze. Vstup do Evropské unie by si vyžadoval valorizaci penzí a dalších sociálně potřebných dávek při cirka 30% růstu spotřebitelských cen ve výši téměř 100 mld. Kč.
Dovolil jsem si tady stručně definovat některé výhrady k sociálním závazkům programového prohlášení vlády, tak jak bylo předloženo. Jde o výhrady zásadní, při možnosti dalšího studia by jich bylo zřejmě více a daly by se ještě dále rozvádět.
***