(17.00 hodin)
(pokračuje Nečas)
Myslím si, že v této souvislosti nemá již cenu hlouběji debatovat o některých dalších aspektech tohoto vládního prohlášení, debatovat některé problémy, které souvisí s deficity veřejných financí, s tím, že tato vláda sice říká, že deficit na příští rok bude zřejmě podle prvních úvah někde okolo 160 miliard, na rok 2004 dokonce 200, možná i více miliard.
Chtěl bych připomenout jenom jednu jedinou skutečnost a zkušenost se sociální demokracií a takzvanými sliby nebo dohodami, kterou i má politická strana má v této oblasti. To znamená, že onen mýtus, který - a tady musím velmi otevřeně říci - sdílela i část mé vlastní politické strany, a sice že sociální demokraté mají občas šílené nápady, ale aspoň dodržují dohody, které podepsali, že tento mýtus prostě není pravdivý, protože od rozpočtu roku 1999 všechny další rozpočty výrazným způsobem, jejich skutečný deficit překročil číslo, které bylo uvedeno v zákonu o státním rozpočtu. To znamená, že musíme tyto zprávy o rozpočtových výhledech, které jsou dány na další rok, číst trochu jinak. Jestliže vláda mluví o 157 miliardách na rok 2003, tak to musíme číst a říkat naprosto otevřeně, že to bude minimálně 157 miliard. Jestliže mluví o 200 miliardách na rok 2004, tak musíme říkat, že to bude minimálně 200 miliard na rok 2004. Jestliže vláda říká, že v roce 2005 a 2006 tento deficit veřejných rozpočtů nebo státního rozpočtu bude klesat, tak to musíme číst tak, jak to bude. To znamená, že klesat nebude, protože zatím žádný svůj rozpočtový slib sociální demokracie v uplynulých letech nesplnila. Dokonce nesplnila ani ty rozpočtové sliby, které podepsala. Nesplnila ani ty rozpočtové sliby, které osobně podepsal stávající ministerský předseda a předseda sociální demokracie Vladimír Špidla. Takže z tohoto pohledu je potřeba být více než pesimistický ve vztahu k jakýmkoliv úvahám o střednědobém horizontu vývoje veřejných financí, o dlouhodobém horizontu vývoje veřejných financí a jejich deficitu. Prostě ta skutečnost bude horší.
Dnes tady bylo již řečeno - některými kolegy byla tato vláda přirovnávána k vládě dluhů. Já bych se k tomu připojil a řekl bych, že tato vláda je vládou projídačů, protože projídají naši budoucnost. Je to vláda projídačů vedená premiérem, kterého je možné označit za politika konzervátora. To znamená, že v příštích letech neuvidíme žádné reálné kroky, žádné reálné reformy v oblasti penzijní, daňové, rozpočtové, v oblasti mandatorních výdajů.
Já jenom pevně doufám a chci tomu věřit, a věřte mi, že to říkám upřímně, že aspoň ta reforma v oblasti vojenské, armádní, obranné, že aspoň ta se, byť zčásti, podaří. Protože pokud ne, bude ohrožena bezpečnost této země a to už nebude o našich peněženkách, ale bude to i o každodenní bezpečnosti našich občanů.
Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Hana Marvanová: Děkuji panu poslanci Nečasovi. Slovo má paní poslankyně Nedvědová. Připraví se posledně písemně přihlášený pan poslanec Recman.
Poslankyně Veronika Nedvědová: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, v návaznosti na mé stranické předřečníky dovolte i mně několik poznámek k programovému prohlášení vlády.
Nejspornějším bodem tohoto dokumentu se stává pojetí solidarity jako vynuceného přerozdělení výsledků práce. Z podstaty věci pro nás vždy solidarita byla a zůstane dobrovolným rozhodnutím jednotlivce, které nemá se státním přerozdělováním nic společného. Teze o účasti na kontrole a řízení podniků odbory popírá samotný právní stav vlastnictví.
Ale z jiného soudku. Například prohlášení lesů jako národního bohatství znamená další posun proti platnému právnímu stavu celého porevolučního vývoje naší společnosti. Z lesního zákona toto označení neznáme. Ze zkušenosti z roku 1948 však dobře víme, že věc, která je prohlášena národním bohatstvím, se záhy stane předmětem znárodnění. Celkově tedy na jedné straně opakovaná tvrzení o podpoře právní jistoty a právního řádu včetně Listiny základních práv a svobod a na druhé straně otevírající se cesta k jejich popření, jak jsem na zlomku vybraných tezí z vládního prohlášení uvedla. Zlehčeně a obrazně by se dalo říci, že se jedná o pokus usmažit sněhovou kouli. To ovšem za předpokladu, že by situace nebyla tak vážná.
Na závěr mám krátkou poznámku. Doufám, že se nebude opakovat situace, kdy se někteří bývalí členové vlády zbavovali odpovědnosti tvrzením, že neměli v minulých vládách většinu. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Hana Marvanová: Děkuji paní poslankyni Nedvědové. Slovo má pan poslanec Recman. Po něm se přihlásil ke slovu pan ministr Rychetský.
Poslanec Svatomír Recman: Paní předsedající, pane premiére, vážená vládo, kolegyně a kolegové, většina mých předřečníků, jestli jsem dobře vnímal diskusi, vystupovala, a teď bych to nazval z pohledu přístupu negativního, to znamená hledala rozdíly mezi prohlášením vlády a volebním programem příslušné politické strany, za kterou byli zvoleni do Poslanecké sněmovny. Hledali tam určité rozdíly, neslučitelnost. Já se přiznám, že jsem zvolil poněkud jinou metodu tohoto přístupu, a to metodu, kterou bych nazval optimistickou, to znamená snažil jsem se najít oblasti, cíle, priority nebo formulace v prohlášení vlády, které by byly totožné, blízké, které by se prolínaly s volebním programem Komunistické strany Čech a Moravy. Mohu říct, že z toho důvodu i mé vystoupení není obsahově tak bohaté jako celé řady mých předřečníků, ale má to ten pozitivní efekt, že to vystoupení samozřejmě nebude ani dlouhé.
Ve svém vystoupení bych se chtěl dotknout tří oblastí. Tou první je kapitola dvě, kde se hovoří o cílech a prioritách. Ve vládním prohlášení se hovoří, že vláda si v nastávajícím čtyřletém funkčním období stanovila následující priority a právě ve vztahu k těmto prioritám si stanovila cíle a záměry, které vycházejí z těchto priorit. Tady bych citoval z vládního prohlášení, že tyto cíle a záměry - cituji - a jejich naplňování je naprosto zásadním způsobem podmíněno efektivní tvorbou finančních zdrojů, jakož i příznivým vývojem vnějších ekonomických a mezinárodních podmínek. Tady chci podtrhnout tu skutečnost, že samozřejmě já jako poslanec a člen rozpočtového výboru vnímám, že pokud chceme rozvíjet národní hospodářství, chceme zvyšovat životní úroveň všech našich občanů i zmíněnou bezpečnost, tak samozřejmě potřebujeme získat dostatečné finanční prostředky a řekl bych efektivním způsobem je alokovat. Z tohoto pohledu i ta má první připomínka se týká této oblasti a řekl bych, je veskrze pozitivní. Ano, to je přístup, který já mohu akceptovat, který mohu v Poslanecké sněmovně podpořit i v této obecné poloze a předpokládám, že vláda předloží celou řadu konkrétních návrhů, které budou pro mne osobně přijatelné, a věřím, že i pro naprostou většinu členů této Poslanecké sněmovny.
Na druhé straně mohu hovořit o tom, že se mohu ztotožnit i s některými cíli, které vláda předložila. Jako konkrétní bych chtěl uvést cíle, které jsou stanoveny v hospodářské politice. Vláda sice stanovila dva strategické cíle, které se týkají úspěšného vstupu České republiky do Evropské unie. A především druhý cíl, který bych chtěl akceptovat, a to je zrychlení ekonomického růstu a na ně navazující celá řada dalších cílů. Domnívám se, že samozřejmě to jsou věci, které jsou i ve volebním programu Komunistické strany Čech a Moravy a které v této obecné poloze skutečně zasluhují podporu.
***