(10.40 hodin)
Poslanec Jaroslav Gongol: Paní předsedající, dámy a pánové. Nemohu v úvodu než zareagovat na mého předřečníka, který zde podle mého názoru popisoval svůj vlastní přístup k práci v minulých letech. (Potlesk části sálu). Já totiž znám spoustu obětavých a poctivých lidí, kteří vždy před rokem 1989 i dnes poctivě pracují. Pokládám to za jejich urážku.
V úvodu mého vystoupení musím konstatovat, že mě velice mrzí, že jsme hlasováním zamítli podrobnou rozpravu, neboť to mohlo přispět k vylepšení vládního návrhu. Překvapuje mě, že toto zamítnutí podpořila i ODS, takže zde pronášené jejich návrhy pokládám pouze za alibismus. Mohli je zde předložit a mohli jsme o nich i diskutovat. Ale rovněž vláda svým hlasováním o podrobné rozpravě si tak snížila možnost větší podpory i jiných poslanců pro svůj vládní návrh daňové reformy.
O našich návrzích zde hovořil již kolega Recman ve svém stanovisku klubu KSČM. Omezím se proto jen na několik obecných poznámek, jak koneckonců přísluší v obecné rozpravě.
Měli jsme dnes výjimečnou možnost svým jednáním prokázat naši vůli úspěšně navázat na obětavou práci při záchraně životů a majetku lidí v povodněmi postižených oblastech naší republiky. My jsme těmto obětavým zachráncům sice na minulém zasedání poděkovali, ale dnes občané očekávají, zejména ti, kteří byli touto přírodní katastrofou přímo postiženi, že projevíme státnickou moudrost, ale i solidaritu a přijmeme účinná a hlavně rychlá opatření, která jim pomohou řešit střechu nad hlavou či obnovit infrastrukturu.
Zcela záměrně jsem použil slovo "solidarita", neboť to se stalo v posledních letech něčím hanlivým a nehodným pro úspěšného jedince nově budované společnosti. S politováním musím konstatovat, že až tato havárie byla příčinou neskonalé solidarity nás občanů, ale i převážné většiny a členů vlády. Solidární kroky vlády, ale i aktivní přístup vlády a premiéra v době povodní musím ocenit vyloženě kladně. Nic na tom nemění skutečnost, že se okamžitě, možná ještě dříve, než voda opustila příbytky postižených občanů, objevila z úst některých význačných politiků kritická slova na to, zda této solidarity není příliš moc, zda se stát příliš nevměšuje do soukromých záležitostí občanů a zda bychom v oné solidaritě neměli přibrzdit, neboť se přece každý musí postarat sám o sebe. Dobře se to říká těm, které nic v životě takového nepostihlo a kteří by dokonce měli ze svých dobře situovaných příjmů něco solidárně přispět těm, kteří nemají střechu nad hlavou. Maximálně je v životě potkala ztráta několika zlatých předmětů, které jim nastřádala chudá babička. Jiný představitel státu, který má vždy dobrou radu v rukávě, je zase utěšuje, že si mohou postavit něco nového, co nebude mít znaky socialistické kultury. Rada přímo hraběcí pro občany, kteří přišli o všechno, i o tu chaloupku z vepřovic - postavenou ne za socialismu, neboť paneláky to vydržely, ale za hlubokého kapitalismu - kterou postavili jeho předkové, kteří na víc tenkrát neměli. Měli totiž smůlu, že neoplývali bohatými předky, kteří vybudovali paláce, a jejich dědic proti své vůli je opět převzal do svého vlastnictví. A tak mohou občané posoudit, jak se u některých prý "idolů" rozcházejí slova s konkrétními činy.
Jestliže jsem ocenil přístup některých členů vlády v době záchranných prací při ohrožení životů a majetku následkem těchto povodní, nemohu se bohužel kriticky nevyjádřit k tomu, jak trestuhodně byly od roku 1990 podceňovány všechny kroky, které vedly k přípravě prevence a zejména osobní zodpovědnosti příslušných institucí či jednotlivců za údržbu a využití technických zařízení k zamezení či snížení rizika v různých haváriích. Ona bagatelizace civilní obrany, která nastala po roce 1990, se jistě podepsala například i při starostlivosti o ochranu metra, udržování optimální hladiny vody v přehradách či znemožnění vybudování protipovodňových zábran, a tak dále.
Toto je však spíše vina předchozích vlád a tato vláda se v tom ještě nemohla orientovat. Co však zcela jednoznačně postrádám od této vlády, je to, že nedokázala vyjít ze svého stínu při předkládání nám předloženého materiálu, který je sice deklarován jako daňová reforma, která má řešit odstranění následků povodní, ale jehož přínos se pohybuje v řádu něco přes 10 miliard korun, ale skutečné škody se odhadují na 100 miliard. A to se ještě v tomto zákonu již deklarují změny pro rok 2004, kdy se počítá se zavedením společného zdanění manželů, které bude znamenat snížení daňových výnosů. To je tam uvedeno podle mého názoru zřejmě jen proto, aby se uklidnili ti bohatí, kterým se v tomto návrhu zvyšuje daň o 3 % z částky přesahující 993 tisíc korun. Dává jim to jistotu, že se jim to bohatě vrátí na daních a ještě získají .
Jediné logické vysvětlení pro to, aby to bylo zařazeno v zákonu, který je předložen v takzvané legislativní nouzi, i když se jedná o opatření, která nabudou účinnosti až v roce 2004, je to, že je to úlitba svým partnerům, aby snad podpořila tzv. milionářskou daň, i když v podstatě o žádnou milionářskou daň se nejedná. Již to zde bylo řečeno. Tou byla totiž ve své době daň z majetku. Koneckonců na tuto daň, která dle mého názoru je úplně zanedbatelnou částkou, se sneslo nejvíce kritiky i od našich sdělovacích prostředků.
Řekl bych, že se vůbec divím, že ji pan premiér z tohoto zákona vůbec nestáhl. Dokonce podezírám pana premiéra, že to tam ponechává jen proto, aby vzbudil zdání u veřejnosti, že se sice jedná o plošné zatížení všech občanů, ale socialistická vláda žádá po bohatších občanech více. Vždyť každému soudnému člověku musí být jasné, že ona 3 % činí zcela směšnou částku. Kdybychom se řídili tím, jak jsou rozlišovány daně u vyšších příjmů v Evropské unii, v USA nebo v Norsku, které není členem EU, pak by horní hranice činila 50 až 75 %, a nikoliv 35, která vláda považuje za úspěch toho, co mohla u svých koaličních partnerů prosadit. To přece nemůže pomoci povodním a sociální demokracii rovněž ne a jsem přesvědčen o tom, že ani koalici, protože tuto pseudosolidaritu musí prokouknout i naši občané.
Do stejné kategorie patří i zvýšení odpočtu z daňového základu na jedno dítě o 300 Kč. To považuji přímo za výsměch rodičům. Já toto znění zákona nepovažuji za úspěch vlády, jak to prezentuje pan premiér Špidla, ale za naprosté selhání vlády, neboť občané požadují v tuto chvíli rozhodnost, jasný cíl a program, a pak jsou ochotni oni sami se vypnout k nezměrnému úsilí. Vím, o čem hovořím, protože jsem ve svém životě byl nucen často řešit některé havárie a předstoupit před lidi s náročnými požadavky.
***