(16.00 hodin)
(pokračuje Zahradil)
Myslím si, že výsledek, který je nám dnes předkládán v podobě tohoto senátního návrhu, patří bezesporu k těm lepším možnostem, které jsme mohli očekávat. Ta otázka totiž není jenom pouhým dilematem mezi tím, zda vstoupit do Evropské unie, nebo nevstoupit, ale je v ní obsažen, byť nepřímo, implicitně, i pohled na podmínky, za nichž budeme do Evropské unie vstupovat. Ty podmínky se skrývají v oné části otázky, která se týká Smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii. Jsem přesvědčen, že ta otázka je položena správně a že zároveň, pokud ji schválíme v této podobě - a já věřím, že tomu tak bude -, vezmeme na sebe poměrně značný závazek.
Myslím si, že větší část toho závazku bude sice ležet na moci exekutivní, to je na vládě, ale bezesporu ani Poslanecká sněmovna se z tohoto závazku nebude moci nikterak vyvléci. Jestliže se totiž tážeme občanů, zda chtějí, nebo nechtějí vstoupit do Evropské unie, a to za podmínek, které budou dohodnuty a které budou kodifikovány v oné Smlouvě o přistoupení České republiky k Evropské unii, pak zároveň přebíráme určitou zodpovědnost za to, že budeme schopni vysvětlit, budeme schopni pravdivě informovat naši veřejnost o tom, jaké ty podmínky skutečně jsou, jaká ty podmínky, skryté ve smlouvě o přistoupení, přinášejí pozitiva, ale eventuálně i negativa. Já velmi doufám, že především vláda a ministerstva zodpovědná za tzv. komunikační strategii a za informační kampaň o Evropské unii tento závazek a tuto odpovědnost dostatečně vnímají.
Já jsem přesvědčen, že přijetím tohoto zákona skončí doba oné - nebo alespoň doufám, že skončí - poněkud ploché proevropské frazeologie, kterou jsme tady měli možnost tolikrát slýchat v minulých letech, a že se odpovědné orgány soustředí na skutečnou analýzu vysvětlování a informování veřejnosti o tom, co vstup do Evropské unie znamená a co především přesně znamenají a budou znamenat jednotlivá ustanovení oné přístupové smlouvy. Jestliže totiž chceme po občanech, aby právě na základě této smlouvy o přístupu rozhodli o našem vstupu do Evropské unie, je naší povinností jim tuto smlouvu vysvětlit, přiblížit, okomentovat, je naší povinností do slova a do písmene tuto smlouvu doručit do každé domácnosti v České republice.
Já bych byl velmi rád, kdyby vláda a především Ministerstvo zahraničních věcí, protože to je v prvé řadě odpovědno za informační kampaň a za komunikační strategii, se soustředily právě na tuto práci místo vydávání stohů různých bezcenných brožurek o Evropské unii, které zpravidla sloužily a bohužel ještě slouží jako poměrně snadný zdroj příjmů pro své autory.
Jsem přesvědčen, že v této smlouvě, nebo v tomto navrhovaném znění smlouvy o přístupu, které v tuto chvíli ještě neznáme, bude skryta celá řada nejrůznějších úskalí, a bude povinností české politické reprezentace tato úskalí zcela jasně, zcela srozumitelně a nedvojsmyslně veřejnosti vysvětlit. V poslední době jsme informováni z otevřených zdrojů, především ze sdělovacích prostředků, o nejrůznějších problémech, které se týkají našeho případného zapojení do systému společné zemědělské politiky, slýcháme, jaké případné problémy může vyvolat naše zapojení do systému poskytování podpor ze strukturálních fondů nebo z kohezního fondu Evropské unie.
Já jsem přesvědčen, že pokud nebude politická reprezentace a především vláda hovořit o těchto otázkách jasnou řečí, bude i nadále dávat prostor nejrůznějším mediálním spekulacím, nejrůznějším dohadům, nejrůznějším fámám, neověřeným zprávám a koneckonců i takovým vysvětlením, která nebudou odpovídat pravdě a která budou, byť nepřímo, podrývat chuť české veřejnosti podílet se na budoucnosti evropské integrace a na budoucí spolupráci evropských států a národů.
Myslím si, že v tomto tisku, který už jsem tady několikrát pochválil, je nicméně skryto několik míst rizikových, a myslím si, že je zapotřebí na ně v tuto chvíli upozornit, nikoliv proto, že bych snad měl v úmyslu rozbíjet pracně dosažený konsensus parlamentních politických stran, ale prostě proto, abychom si jich byli vědomi a abychom si znovu uvědomili, jak velkou odpovědnost na sebe vezmeme schválením tohoto návrhu zákona.
V článku 5 se praví, že přistoupení České republiky k Evropské unii je v referendu schváleno, odpověděla-li na otázku pro referendum kladně nadpoloviční většina hlasujících. Tam tedy byla opuštěna ona klauzule nebo požadavek nutné účasti nadpoloviční většiny všech oprávněných voličů. Já samozřejmě rozumím tomu, proč byl tento požadavek opuštěn, nemám v žádném případě v úmyslu zpochybňovat toto ustanovení, ale přece jen by bylo dobré, abychom si uvědomili, že v krajním případě, v případě, že nedojde k jakési mobilizaci veřejnosti, v případě, že veřejnost nebude vědět, o čem vlastně hlasuje, v případě, že veřejnost nebude vědět, jaké ony podmínky vstupu přesně jsou, může dojít i k tomu, že hlasování v referendu se zúčastní výrazně menšinová část oprávněných voličů - já bych si to samozřejmě nepřál, ale to riziko tady v každém případě existuje - a že o našem vstupu nebo naopak nevstupu do Evropské unie rozhodne velmi malá část těch, kteří by k tomu jinak byli oprávněni.
Stejně tak druhý odstavec toho článku 5, v němž se praví, že vyhlášený výsledek referenda, kterým bylo přistoupení České republiky k Evropské unii schváleno, nahrazuje souhlas Parlamentu k ratifikaci Smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii, je - nechci říkat riskantní - velkou odpovědností této Poslanecké sněmovny a celého Parlamentu, pokud bude tento návrh schválen. Pokud by totiž došlo ke kombinaci tohoto článku, který de facto nahrazuje parlamentní ratifikaci výsledkem referenda, s mimořádně nízkou účastí oprávněných voličů v referendu, tak bychom se dostali do situace, kdy by opět, jak už jsem tady zdůraznil, onen vstup nebo nevstup České republiky do Evropské unie závisel na poměrně malém nebo výrazně menšinovém počtu oprávněných voličů v České republice. Domnívám se, že to by mohlo v samém zárodku, na samém začátku, podminovat důvěru občanů České republiky v evropské integrační procesy, mohlo by dokonce oslabit jakési přesvědčení o tom, že Česká republika se skutečně chce aktivně na evropských integračních procesech podílet.
Já chci věřit a chci doufat, že si toto uvědomujeme my všichni, že si to uvědomuje především vláda České republiky, že si to uvědomuje především Ministerstvo zahraničních věcí České republiky a že veškeré tyto rizikové body nebo tato úzká místa, která bezesporu s případným schválením tohoto návrhu vznikají, ve své informační kampani zohlední.
Nerad bych byl nadále svědkem různých mediálních spekulací o postupech, které jsou podle mého názoru české veřejnosti nedůstojné, o nejrůznějších tricích, které jsem zaznamenal a které by snad měly spočívat v tom, že státy tzv. visegrádské čtyřky, tedy čtyři středoevropské státy, se dohodly na určitém sekvencování referend tak, aby ta země, v níž průzkumy veřejného mínění prokazují nejvyšší podporu vstupu do Evropské unie, uspořádala referendum jako první, zatímco ta, která vykazuje trend opačný, ho uspořádá jako poslední, aby tak docházelo ke vzájemné inspiraci těch zemí tím, jak dopadlo referendum právě v případě té které předešlé země.
***