(11.00 hodin)
(pokračuje Říman)
Tento sektor se v naší zemi v uplynulých deseti let velmi úspěšně rozvíjel, což snad chápou a vidí všichni přítomní i nepřítomní. Nebylo tomu tak proto, že by tento rozvoj řídila moudrá vláda, ale přesně naopak - proto, že vlády moudře do toho nestrkaly nos. Jestliže vláda došla k závěru, že potřebuje pro svůj běžný každodenní provoz nějak koordinovat zavádění a udržování svých informačních systémů, pak si k tomu zřídila Úřad pro státní informační systém. Stejně tak asi koordinuje např. oblast investiční výstavby. Budiž, ale je naprosto zbytečné a ve svém důsledku kontraproduktivní, aby k tomu vznikalo nové ministerstvo. Toto ministerstvo totiž nebude jen servisní organizací pro informační technologie státní správy, ale hodlá regulovat především nebo i soukromé aktivity v této oblasti. A to určitě nebude ve prospěch rozvoje tohoto dnes dynamického sektoru, spíše to povede k jeho stagnaci.
Před časem jsem zřízení tohoto ministerstva přirovnal k zřízení ministerstva elektrotechniky v osmdesátých letech. I tehdy se myšlenkoví předchůdci dnešní vlády domnívali, že pomocí nového úřadu doženou a předeženou v tomto oborou kapitalistický Západ. Jak dopadli, všichni víme. Dnes jsme v opačné pozici. V oboru informačních technologií díky uplynulým dvanácti letům určitě v evropském, ale i světovém měřítku nezaostáváme. Zřízení ministerstva je po mém soudu prvním krokem k dosažení stavu, ve kterém jsme byli v osmdesátých letech.
Na závěr. Nevím, kdo z vás věří větě v důvodové zprávě, o které již tu byla řeč: "Předkládaná právní norma nepředstavuje vyšší náklady na státní rozpočet." Nicméně ztráty málo viditelné, málo prokazatelné, totiž ztráty, které způsobí nová byrokracie tomuto dynamickému odvětví, převýší o mnoho a mnoho řádů náklady na zřízení hračky pro jednoho ministra.
Pane ministře, nyní bez portfeje, udělal byste hodně pro tuto zem a pro tento obor, kdybyste se spokojil s tím, co máte.
Děkuji. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Římanovi. Prosím, aby se slova ujala paní poslankyně Alena Páralová.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, předložený návrh zákona zřizuje Ministerstvo informatiky. Všichni v tomto sále velice dobře víme, že zřízení ministerstva je účelové a zřizuje se proto, aby pan ministr Mlynář měl své vlastní ministerstvo.
Je škoda, že vláda panu ministrovi nevybrala ministerstvo jiné. Pracovala jsem dlouhá léta v tomto oboru ve vývoji a vím, jaké problémy vznikaly tím, když naši nekompetentní šéfové jednali se zákazníky a po nás chtěli, abychom vyvíjeli zařízení navzdory přírodním a fyzikálním zákonům.
Myslíte si, že tou nejlepší kvalifikací je, když ministr informatiky neví, kolik má byte bitů? Když tuto informaci najdeme již v úvodu každé učebnice informatiky, každé učebnice programování atd. atd.?
Dá se předpokládat, že se brzy dočkáme projektů, jako je internet do škol, protože v tomto oboru není problém laika oblafnout a tlak firem na zakázky bude velký. O tom, že pan ministr je laik, mluví i část důvodové zprávy, kterou teď budu citovat: "Předkládaná právní norma nepředstavuje vyšší finanční náklady na státní rozpočet. Výše uvedená delimitace příslušných zaměstnanců bude plně odpovídat stávajícím finančním nákladům a jejich rozsahu. Také navrhovaná úprava kompetencí ministra spravedlnosti zvýšení nákladů ze státního rozpočtu nevyžaduje." Toto tvrzení je podle mého názoru nesmyslné, nekompetentní, nebo se zde vědomě lže.
Proto dávám návrh na zamítnutí návrhu zákona. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Aleně Páralové. Nyní se ujme slova pan ministr Vladimír Mlynář.
Ministr vlády ČR Vladimír Mlynář: Děkuji, pane předsedající. Vážení kolegové, zaznělo několik připomínek. Pokusím se stručně odpovědět.
Pokud jde o rozšiřování byrokracie, jsem rovněž znalcem zákonů pana profesora Parkinsona. Mohu zde slíbit, že se tomuto trendu budu bezpochyby bránit.
Chtěl bych říci jednu zásadní věc. Myslím, že jsou dva možné přístupy. Buď budeme mít několik málo megaministerstev s tím, že jednotliví ministři nebudou mít ani šanci dohlédnout, co jejich ředitelé odborů ve skutečnosti dělají, nebo budeme mít sice o něco více, ale menších ministerstev, kde ministr má skutečně šanci zjistit, kontrolovat a své úředníky také řídit. Přiznám se, že jsem stoupencem druhé cesty, protože je mimořádně efektivní.
Ministr dopravy a spojů - a doufám, že se na mne kolega Šimonovský zlobit nebude, ale myslím, že to ví i kolega Říman - je především ministrem Českých drah. Ale podle mého soudu to tak ještě hodně dlouho bude. Oblasti telekomunikací - a tady děkuji panu poslanci Římanovi za jeho historický výklad - se ministři mohli věnovat možná desetinou, možná pětinou svých mentálních možností. Myslím, že takový přístup není správný. Právě v oblasti, jako je informatika a telekomunikace, která prožívá jednu z nejdynamičtějších rozvojových chvil v historii, není dobře, aby stát naprosto nechal vše probíhat mimo svůj dohled.
Naše ministerstvo - schválíte-li zákon - rozhodně nebude regulovat soukromý sektor, rozhodně nebude rozhodovat o tom, kdo si má jaký počítač koupit, a už vůbec nebude rozhodovat o tom, kdo má jaké počítače vyrábět. Bude ale dělat jinou věc. Bude například dohlížet na to, aby jednotlivé resorty nebudovaly samostatné informační systémy, samostatné databáze, které jsou nepropojitelné, aby se ze státních prostředků platilo čtyřikrát, pětkrát, desetkrát jedno a totéž. Bude připravovat legislativu v oblasti telekomunikací, která je velmi obsáhlá. Kolega Říman to velmi dobře ví, protože se tou oblastí profesionálně zabývá. Ví, že příprava zákona o elektronických komunikacích je mimořádně složitou věcí. Jako politici máme dvě možnosti: Buďto ji svěříme plně do působnosti úředníků, kteří podle mého soudu přepíší směrnici Evropské unie, aniž by k tomu zaujali vlastní názor, nebo se budeme v rámci direktiv Evropské unie snažit prosadit vlastní politický názor o tom, jak se má tato oblast u nás vyvíjet. Já se plně hlásím k té druhé cestě a k tomu chci také směřovat svou práci.
Paní poslankyně Páralová pravila, že ministerstvo má být pro mne jakousi hračkou. Musím přiznat, že kdybych se chtěl bavit jako ministr, setrval bych v současném stavu ministerstva bez portfeje. Pak skutečně není nic lepšího než si užívat automobilu, recepcí a podobných věcí, protože ministr bez portfeje ve své současné konstrukci skutečně je více na ozdobu než na práci. Jednoduše proto, že nemá žádný úřad, který by mohl nějakou práci produkovat, žádný úřad, který by mohl řídit, žádný úřad, který by mohl skutečně něco praktického dělat. Náš návrh jde směrem toho, že existující úřady se pouze slučují.
Na závěr jedna poznámka k tomu, že nejsem informatik. Paní poslankyně Páralová má pravdu - ano, nejsem informatik a jsem tomu rád. A také nechci být informatikem. Myslím si, že úlohou politiků není být specialistou v daném oboru.
***