(12.10 hodin)
(pokračuje Neuwirt)
Musím zde zdůraznit, že některé důvody velmi bagatelizují tento stav.
V úřadu pracuje 50 % žen, jsou to zaměstnanci, kteří jsou odměňováni podle tabulek státních úředníků. Samozřejmě přemístění úřadu do Brna není možné nařídit běžným zaměstnancům, poněvadž tato vzdálenost není pro denní dojíždění. Úřad také není soudcovskou institucí, takže argument o jeho přičlenění do soudcovského Olympu v Brně je sice lichotivý, ale není na místě.
Myslím, že bych mohl předložit řadu dalších argumentů pro to, že navrhovaná změna zákona má dalekosáhlé důsledky a prakticky znamená ukončení dosavadní činnosti úřadu a jeho znovuvybudování v Brně. Jedině sedmi inspektorům a předsedovi lze platit náklady na bydlení v souladu se zákonem v kterémkoli místě tohoto státu. Je nutno si uvědomit, že tato změna zákona bude mít za následek přerušení kontrolní činnosti, bude mít za následek potřebu získání a vyškolení nových zaměstnanců, bude mít za následek ztrátu mezinárodní prestiže a také samozřejmě ztrátu harmonizačního posudku Evropské komise, poněvadž tento posudek byl vydán na současně fungující úřad. Samozřejmě také ztráta ekonomická a ztráta mezilidských vztahů vytvořených uvnitř úřadu a zmaření a neúcta k dosud vykonané práci - také tyto věci je nutno zohlednit.
Dovolte ještě, abych zde vyjádřil jednu obavu, a to obavu z možného porušení nezávislosti úřadu jako dozorového orgánu. Úřad byl zřízen zákonem jako nezávislý orgán se svěřenými kompetencemi ústředního správního úřadu pro oblast ochrany osobních údajů a elektronického podpisu. Postavení úřadu, jeho kompetence i umístění úřadu schválil Parlament v roce 2000. Je tedy přinejmenším zvláštní, že o sídle úřadu se jedná znovu, aniž jsou pro to objektivní a věcné důvody a aniž o tom s úřadem kdokoli jednal. Bylo pro mě překvapením, když se vyskytly hlasy, že úřad má být loajální vládě. Ze své podstaty, z podstaty své činnosti úřad nemůže být loajální vládě, poněvadž dozoruje také státní správu a státní instituce.
Poprvé usnesením č. 902 z 19. září t. r. vláda nařídila úřadu se přestěhovat, a to do budovy patřící Ministerstvu zahraničních věcí. Musím v této souvislosti upozornit, že pokud by navrhovaný zákon byl přijat, tak se úřad během šesti nebo sedmi měsíců bude dvakrát stěhovat, nejdříve do budovy Ministerstva zahraničních věcí a poté do budovy v Brně. Navíc umístění úřadu do budovy Ministerstva zahraničních věcí je celkové nedorozumění. My jsme se o tuto budovu zajímali ve chvíli, kdy jsme dostali informaci, že tato budova není využita, ale pokud ministr zahraničních věcí má důvody tuto budovu dále používat, tak úřad samozřejmě nemá nejmenší důvod tuto budovu obsazovat.
Nicméně vás mohu ujistit, že úřad umí pro svých cca 80 zaměstnanců v cílovém stavu najít velmi ekonomicky přijatelné řešení v Praze, ať již pronájmem objektu, nebo jeho koupí. Stejně tak jako dosud chce a bude úřad hospodařit se státními prostředky s maximální úsporností. Mohu zde uvést příklad. Jestliže na nově vzniklé Ministerstvo informatiky přejdou některé útvary z Ministerstva dopravy a spojů, nabízí se logická varianta, zda do uvolněných prostor by se mohl nastěhovat Úřad pro ochranu osobních údajů. Tato varianta by nezvýšila výdaje státního rozpočtu. Zahájil jsem o této věci již jednání.
Úřad také prověřil řadu dalších možností. Umí například pronajmout místnosti zhruba za 8 mil. ročně a sídlo v pronajatém objektu není nic neobvyklého i v rámci EU. Náš partnerský španělský úřad, se kterým jsme dělali twinningový projekt, sídlí například v pronajatých místnostech.
Všechny varianty lze realizovat rychle, ekonomicky a ke spokojenosti jak úřadu, tak Ministerstva pro informatiku i Ministerstva zahraničních věcí. Byl bych velice rád, kdybychom o všech variantách mohli seriózně diskutovat.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu předsedovi Karlu Neuwirtovi a prosím, aby se slova ujala paní poslankyně Veronika Nedvědová.
Poslankyně Veronika Nedvědová: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte i mně několik slov k předloženému návrhu. Od vzniku Úřadu pro ochranu osobních údajů jsem byla zpravodajkou k rozpočtu tohoto úřadu, který projednával petiční výbor. Musím konstatovat, že úřad jako nezávislý orgán po celé tři roky své existence pracoval ve velmi nelehkých podmínkách a jeho vedení se snažilo zcela otevřeně a legitimně zajistit podmínky pro výkon úřadu vyplývající ze zákona. Připomínám - tři roky.
Musím konstatovat, že jsem se smutkem přečetla předložený návrh. Zákon o úřadu byl přijat především hlasy sociálně demokratických poslanců. Předpokládám, že tomu, že sídlo úřadu bude v Praze, předcházela úvaha o možnosti tohoto řešení. Nebo snad ne? Jednalo se o pouhé gesto? Co zbude z realizace zákonů, které jsou vládou navrhovány a vládními poslanci schvalovány? Stane se tato praxe běžnou, nebo již běžná je? Nebo budeme čekat na další povodně? Osobně tuto manipulaci odmítám a podpořím návrh na zamítnutí tohoto návrhu. Je to dle mého jediná možnost, jak dát vládě šanci a čestně se vyrovnat s tímto problémem.
Na závěr jsem si musela udělat ještě poznámku, ke které mě inspirovat pan místopředseda Rychetský. On přece jasně formuloval problémy s přestěhováním institucí v bodě č. 23, zákon o azylu, který jsme dnes projednávali. Myslím, že více než kdy jindy platí tentokrát - vícekrát zvažme, než začneme stěhovat úřady.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Nedvědové a v tuto chvíli prosím pana ministra Vladimíra Mlynáře, aby se ujal slova v rámci rozpravy.
Ministr vlády ČR Vladimír Mlynář: Pane předsedající, vážení kolegové, vzhledem k tomu, že z vystupujících poslanců diskutují především poslanci ODS, musím konstatovat s jistou spokojeností, že zde došlo k obratu politiky ODS ve vztahu k Úřadu na ochranu osobních údajů, a beru to velmi pozitivně, protože mnozí z vás si vzpomenou, že Občanská demokratická strana velmi silně vystupovala vůbec proti zřízení Úřadu na ochranu osobních údajů. Péče, která je teď z jejich strany věnována tomu, aby úřad skutečně měl co nejdůstojnější podmínky a dobře fungoval, je pozitivním krokem.
Pokusím se odpovědět na některé otázky, které zde padly. Pan místopředseda Langer mě žádal, abych vysvětlil, proč se Úřad na ochranu osobních údajů nepřestěhuje do té budovy na Strahově, kterou zmínil pan Neuwirt. Současně naznačil, že tím, že jsem členem vlády, dobře ví, že vláda rozhoduje ve sboru, a já tudíž budu zastávat stanovisko a hájit stanovisko vlády, které padlo ve sboru. Musím říci, že budova na Strahově byla skutečně mnou a panem Neuwirtem původně vytypována k nastěhování na trvalý pobyt pana Neuwirta a jeho úřadu, nicméně vláda ve sboru rozhodla o návrhu na přestěhování do Brna a přesídlení na Strahov pouze v dočasném termínu.
Paní poslankyně Páralová mi vyčetla, že novela zákona o ochraně osobních údajů nebyla předmětem zákona č. 106, který zde byl projednáván, a novely kompetenčního zákona. Dokonce v této souvislosti označila vládu za sbor chaotů. Musím říci, že toto označení by bylo klidně na místě, kdybychom se snažili do senátního návrhu zákona o přístupu k informacím prosadit změnu sídla Úřadu na ochranu osobních údajů. Byl by to skutečně velmi chaotický postup. A stejně tak, kdybychom slučovali změnu kompetenčního zákona s touto technickou změnou zákona, která znamená přenesení úřadu z jednoho místa na druhé. Právě proto, že nejsme chaoti, jsme tyto věci rozdělili do tří - nebo vláda rozdělila tuto věc do dvou věcí, aby se o ní dalo diskutovat v normálním režimu.
Konečně pan poslanec Beneš se dotkl problematiky decentralizace. Padla zde otázka, kolik je volných kanceláří po reformě veřejné správy. Myslím, že tato otázka je plně legitimní, na místě a určitě se jí vláda bude zabývat, nicméně informoval jsem zde o závěru vládní dislokační komise, který je jednoznačný.
***