(12.00 hodin)
(pokračuje Kraus)
Bohužel tak tomu je jen na první pohled. Návrh zákona je mimo jiné do jisté míry nepovedeným plagiátem zákona, který jsem zpracoval po období ničivých povodní v roce 1997 a kterým jsem navrhoval zřízení státního fondu pro ochranu před živelními povodněmi. Jeho projednávání ve sněmovně, kam jsem jej předložil, však odvály větry sarajevského atentátu a mimořádné parlamentní volby v roce 1998. Návrh zákona je také zcela zřejmou ukázkou toho, že jednoduché ještě nemusí být dobré a účinné a že zcela jistě bohulibého účelu pomoci získat rychle prostředky na odstranění povodňových škod navrženým způsobem zkrátka nelze dosáhnout.
Návrh ve svém prvním článku předpokládá zavedení nového § 18a do návrhu zákona č. 171/1991 Sb., o Fondu národního majetku, kterým by se zřídil specifický účet tzv. povodňové rezervy, na nějž by se převedla převážná část prostředků získaných z privatizace státního podílu v Telecomu ve výši zhruba 50 mld. korun. Nutno však připomenout, že ze stejného zákona vyplývá, že tyto prostředky kromě jiného tvoří majetek Fondu národního majetku. A o tom příslušný zákon v § 18 v odst. 2 říká:
Majetek fondu lze použít pouze k těmto účelům:
a) v souladu s rozhodnutím o privatizaci
1. k vyrovnání nároku oprávněných osob podle zvláštních předpisů a převodu na restituční fond,
2. k vložení do akciové společnosti nebo společnosti s ručením omezeným a k nakládání s účastmi na těchto společnostech,
3. k prodeji majetku podniku nebo jeho části nebo k prodeji majetkové účasti na podnikání jiné právnické osoby,
4. k převodu na obce nebo na dobrovolné svazky obcí,
5. k převodu pro účely nemocenského, důchodového a zdravotního pojištění a pojištění zaměstnanosti,
6. k převodu na nadační investiční fond pro účely podpory nadací určených Poslaneckou sněmovnou Parlamentu na návrh vlády,
7. k převodu na Pozemkový fond České republiky, jde-li o majetek sloužící zemědělské výrobě,
8. k převodu na neziskové právnické osoby zřízené podle zvláštního zákona;
b) v souladu s rozhodnutím vlády
1. k plnění závazků podniků určených k privatizaci, zejména závazků z úvěrů zajištěných zástavním právem,
2. k posílení zdrojů bank a dalších právnických osob v souvislosti s jejich činnosti v procesu konkursního a vyrovnávacího řízení,
3. k financování výdajů na činnost státních podniků, jejichž část byla zprivatizována a které je nezbytně nutné zachovat, například z důvodů nedořešených nároků oprávněných osob podle zvláštních předpisů,
4. k úhradě nákladů spojených s odstraňováním škod na životním prostředí způsobených dosavadní činností podniku,
5. k poskytování zajištění úvěru podnikům, u nichž činí majetková část fondu alespoň 50 %,
6. k vyrovnání rozpočtu Pozemkového fondu České republiky,
7. k převodu na Státní fond dopravní infrastruktury k financování staveb celostátních a regionálních drah, jde-li o majetek fondu získaný privatizací majetku Českých drah,
8. k převodu na Státní fond dopravní infrastruktury,
9. k převodu na Státní fond rozvoje bydlení,
10 k úhradě ztrát vzniklých České konsolidační agentuře v souvislosti s plněním úkolů stanovených rozhodnutím vlády,
11. k doplnění zdrojů České inkasní, s. r. o., na úhradu jejich závazků v souvislosti s plněním úkolů stanovených z rozhodnutí vlády;
c) v rozsahu určeném rozpočtovému fondu k úhradě nákladů spojených s jejich projednáváním a realizací privatizačních projektů,
c) k nákupu majetku a majetkových účastí, ke kterým má fond předkupní právo,
e) k úhradě nákladů restitučních a privatizačních soudních sporů, které je povinno hradit ministerstvo nebo fond, případně i k úhradě souvisejících škod způsobených ministerstvem či fondem,
f) k úhradě poplatků spojených s prodejem akcií na organizovaném trhu cenných papírů nebo prostřednictvím zprostředkovatele,
g) k převodu 6 mld. korun na fond rozvoje bydlení.
Je nutné zdůraznit, že závazky státu vyplývající z citovaného § 18 v současné době výrazně převyšují očekávané příjmy nejen z privatizace Telecomu, ale i ze všech dalších dokončovaných privatizací. A stát je povinen tyto výdaje hradit přednostně a není bohužel možné jedny peníze použít dvakrát.
Druhý článek navrhované úpravy směřuje k rozšíření zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, konkrétně § 36, který definuje státní finanční aktiva a zavedení nové položky, která by tvořila součást státních aktiv. Cituji: "Financování programu obnovy a rozvoje, na kterém se vedou peněžní prostředky převedené z Fondu národního majetku, pokud tak stanovil zvláštní zákon." Bohužel do dnešní doby žádný takový zákon neexistuje. A ustanovení tohoto zákona by tudíž bylo neúčinné.
V návrhu zákona se dále hovoří, že prostředky z této položky lze použít pouze na financování programu na zabránění škodám, odstraňování škod a dále na provádění obnovy a rozvoje vztahující se k územím postiženým živelními pohromami, dále jen programy obnovy a rozvoje. Programy obnovy a rozvoje budou definovány příslušnými právními normami. Zákon tedy předvídá něco, co do současné doby neexistuje.
Musím dále zdůraznit další odstavec tohoto paragrafu, který hovoří, že "státní finanční aktiva vytvořená z výsledků rozpočtového hospodaření minulých let lze použít pouze se souhlasem Poslanecké sněmovny. O použití ostatních státních finančních aktiv rozhoduje vláda nebo na základě jejího zmocnění ministr financí." Z toho vyplývá, že o čerpání prostředků tímto návrhem zákona do státních aktiv převedených by bez vědomí Poslanecké sněmovny mohl rozhodnout ministr financí, což při vší úctě k současnému a všem budoucím ministrům financí není fakt, který by Poslaneckou sněmovnu měl nechat lhostejnou, tím spíše, že autoři zákona podle bodu IX. z důvodové zprávy hodlají zajistit transparentnost a současně předpokládají, že zmíněná povodňová rezerva má být zapojena do státního rozpočtu tak, že okamžitě ještě pro rozpočtové období roku 2002 ve výši 5 mld. prostřednictvím kapitoly státních operací státních finančních aktiv, b) jako součást mimořádných příjmů standardně schválených státním rozpočtem na příslušné kalendářní roky kryjící výdaje spojené se státním programem obnovy a rozvoje v příslušném rozpočtovém roce, c) mimořádně i v průběhu běžícího rozpočtového období opět v rámci rozhodnutí o provedení mimořádných rozpočtových opatření opět prostřednictvím operací státních finančních aktiv a na základě zvláštního zákona.
Ten, jak už jsem říkal, neexistuje, a potom takovéto ustanovení zákona by bylo v podstatě v rozporu se zákonem samým, protože by bylo možné s těmito prostředky nakládat pouze z rozhodnutí ministra financí, zatímco rozpočtová pravidla zcela jednoznačně hovoří o tom, že mimořádné rozpočtové změny ve výši větší než 10 % rozpočtové položky musí schvalovat Poslanecká sněmovna. Tady je zakomponován jednoznačný rozpor.
Musím bohužel dále konstatovat, že předkladatelům zákona se příliš nevyvedla důvodová zpráva k navrhovaným změnám, která je hned v několika částech v příkrém rozporu s tím, co je v textu navržené novely citovaných zákonů, a také s tím, co je obsahem stávajících novelou nedotčených ustanovení obou zákonů.
Za nejzávažnější pochybení považuji tvrzení v samotném závěru důvodové zprávy, že "návrh zákona nemá žádný dopad na státní rozpočet České republiky", přičemž v samotném textu novely a nakonec i ve vystoupení zpravodaje se hovoří pravý opak.
V § 18a autoři píší: Prostředky uložené na specifickém účtu povodňová rezerva lze použít pouze v souladu s účelem jeho zřízení, a to k neprodlenému převodu 5 mld. na zvláštní účet státních finančních aktiv označený jako financování programu obnovy a rozvoje, b) k posílení příjmů státního rozpočtu na příslušný kalendářní rok, a to ve výši objemu prostředků vyplývajících z programu obnovy rozvoje, c) k převodu peněžních prostředků na zvláštní účet státních finančních aktiv označený jako financování programu obnovy a rozvoje, opět pokud tak stanoví zvláštní zákon, který není.
5. O prostředky získané podle § 4 odst. písm. a) a c) lze překročit výdaje státního rozpočtu schválené zákonem o státním rozpočtu v rozpočtovém roce, ve kterém budou takto získané prostředky použity.
O toto překročení se v příslušném roce mění saldo státního rozpočtu a financující položky. Kromě toho zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, v § 36 odst. 5 jednoznačně říká, že "peněžní operace státních finančních aktiv, kam by tato rezerva měla být převedena, jsou operacemi státního rozpočtu". Je tedy nadmíru zřejmé, že veškeré změny návrhu zákona by se zcela jednoznačně a v plném rozsahu promítly do státního rozpočtu, a to i přesto, že autoři v části 5 důvodové zprávy tvrdí, že "vzhledem k současným možnostem státního rozpočtu jsme toho názoru, že významnou část nákladů financování protipovodňových programů musí nést také ostatní součásti veřejných rozpočtů".
Záměrem vlády je skutečně zapojit ostatní součásti veřejných rozpočtů do řešení a odstraňování škod. Předložený návrh zákona však v důsledku znamená pravý opak.
Zcela zavádějící je také tvrzení šesté části důvodové zprávy, označená jako sedmá část, kde je, že "na účtech Fondu národního majetku se soustřeďují zejména výnosy z privatizace majetku státu a tyto výnosy tak mají převážně charakter i jednorázových a neopakovatelných příjmů v soustavě veřejných rozpočtů".
***