(10.10 hodin)
(pokračuje Filip)
Jurisdikce je jednoznačně dána podle čl. 7 odst. 2 a 3 zejména přijímacímu státu. Já chápu, že Spojené státy americké od roku 1997 vedou proti celému světu válku o to, jestli bude nebo nebude Mezinárodní soudní tribunál. Já chápu, že nemají zájem vydávat své občany cizím státům, cizí jurisdikci. To všechno chápu. Ale nechápu, proč Česká republika má mít od 1. ledna letošního roku platnou mezinárodní smlouvu a v listopadu téhož roku má tuto mezinárodní smlouvu tento parlament porušit hlasováním o zákoně v tisku č. 105, a to zejména - abych byl úplně přesný - § 3 a zejména § 4 a 6. Nevím, jaký bude mít smysl novela trestního zákona, která je sem vložena, protože stejně bude muset každý obecný soud vykládat podle čl. 10 Ústavy ČR nadřazenost této mezinárodní smlouvy nad tímto zákonem, který bude nepochybně schválen.
Nezlobte se na mě, vážení členové vlády, nezlobte se na mě, vážení kolegové, kteří jste nás přivedli do této trapné situace, že pro takový návrh zákona, kterým mám porušit Ústavu České republiky a platnou mezinárodní smlouvu, nemohu hlasovat.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dostal jsem dvě písemné přihlášky do rozpravy. Tou první je přihláška Alexandra Černého, další pak bude paní poslankyně Kateřina Konečná. Prosím, máte slovo.
Poslanec Alexander Černý: Pane předsedo, vážená vládo, vážení kolegové, dneska už tady několikrát zaznělo slůvko bezprecedentní. Bezesporu je pravda, že to, co se odehraje za 14 dnů v Praze, je bezprecedentní záležitost. Slovo bezprecedentní se ale vyskytuje i v jiných souvislostech a mám pocit, že ty další souvislosti už řekněme tak příjemné a politicky významné nejsou.
Víme, že zajistit bezpečnost pro tolik lidí - hovoří se asi o 150 osobách, které vyžadují zvláštní režim - není žádná maličkost, ale když se jedná o ochraně vzdušného prostoru, a to je problém, kterým se dnes zabýváme, tak slůvko bezprecedentní se objevilo hned několikrát. Tuším, že to bylo včera, kdy pan ministr na jednání výboru pro obranu a bezpečnost toto slůvko použil v souvislosti s tím, že jsme byli nuceni deklarovat, že nejsme schopni vzdušný prostor České republiky efektivně hájit. To je bezesporu bezprecedentní, a pokud musíme něco takového deklarovat, je to nesmírně nepříjemné. Slůvko bezprecedentní by zřejmě bylo možné použít i ve vztahu k onomu zákonu, který je nám předložen, a hlavně k tomu, jakým způsobem je nám předložen, protože minimálně od září loňského roku se onen problém, který dnes je pojmenován jako Odpadlík, dal předvídat, a v případě, že se vědělo, co se bude konat v listopadu 2002, bylo více než rok na to, aby se předešlo tomuto nedůstojnému a ukvapenému projednávání tak významného zákona. V podstatě totéž platí pochopitelně o onom usnesení, které je vlastně jen technickou záležitostí.
Pane předsedající, chtěl bych vaším prostřednictvím pana ministra požádat o odpověď na několik otázek.
Jaká je skutečná úroveň bezpečnosti našeho vzdušného prostoru - a teď nemám na mysli pouze po dobu těch dvou nebo tří kritických dnů v listopadu - jak zkrátka jsme chráněni proti případným odpadlíkům, když naštěstí konstatujeme, že vojenská hrozba nehrozí, a tudíž tedy síly Aliance použity být nemohou a ani nebudou?
Další otázka zní. Kromě oněch 250 mužů, což je mezní počet, který se bude na území České republiky vyskytovat nikoli od 15., ale od 10. listopadu, se bude pravděpodobně na území České republiky vyskytovat i nějaká technika, minimálně nějaké letouny a další prostředky, které prostě pro zajištění provozu budou nezbytné. Chci se tedy zeptat: bude se nějak lišit režim těchto prostředků řekněme v době od 10. do 15. 11., kdy už tady Američané budou? Bude se nějak lišit režim jejich pobytu od toho, co budou vyvíjet za činnost od 15. do 30. listopadu? A hlavně, jaký bude konkrétně režim těchto prostředků v době samotného konání summitu, tedy jestli budou opravdu mít roli spíše odstrašující, anebo jestli budou přímo nasazeny např. do střehu ve vzduchu, nebo jakým způsobem budou tyto věci zajištěny? V případě, že budou nasazeny do střehu ve vzduchu, v jakém počtu a v jaké síle?
Vzhledem k tomu, že naše stanovisko ke konání summitu je všeobecně známé, zajímaly by mě v této souvislosti také otázky, které se týkají zajištění bezpečnosti obyvatel, občanů této země, v souvislosti např. s použitím našich letounů L 159, které mají být pro tuto akci využity. Mám teď na mysli především onu otázku, kdyby nedej bože k nějaké akci muselo dojít - jakým způsobem se budou tyto letouny ve vzduchu chovat? Budou schopny vůbec vypálit např. výstražnou dávku, než se pokusí nějakým jiným způsobem přinutit případného odpadlíka k nějakému manévru, nebo dokonce k jeho likvidaci? Nebude tím náhodou ohroženo obyvatelstvo České republiky, případně hmotné statky?
To jsou prostě věci, které mě velmi znepokojují, které v souvislosti s projednáváním této otázky jsou bezesporu aktuální, a byl bych nesmírně rád, kdybychom na ně dostali odpověď. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, pan ministr si zaznamenal tyto dotazy. Prosím paní poslankyni Konečnou, kdyby přistoupila k řečništi. Klid prosím! Prosím, máte slovo.
Poslankyně Kateřina Konečná: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, zřejmě zde v několika bodech navážu na své předřečníky, protože máme základní problémy, které s tiskem 105 souvisejí, nicméně ráda bych rozvedla především hledisko mezinárodních smluv.
Stalo se již zvykem, že tato sněmovna projednává nejzávažnější materiály ve stavu legislativní nouze, a tedy pod časovým tlakem, ve stejném režimu je nám bohužel předkládán návrh zákona v tisku číslo 105. Samotné projednávání tohoto tisku v zahraničním výboru bylo poznamenáno tím, že mnoho nejasností zejména z oblasti mezinárodního práva nebylo, při vší úctě k předkladateli, tedy panu ministru obrany, vysvětleno, ba naopak - jeho vystoupení otevřelo další otázky. Troufám si říci, že kolegové z našeho výboru mi dají za pravdu, a to přesto, že výbor ve svém usnesení doporučil sněmovně návrh zákona schválit.
Oprostím se od toho, že předložení návrhu zákona v legislativní nouzi bylo možná záměrem. Jde mi o posouzení věcných problémů tohoto návrhu a přivítala bych, kdyby prostřednictvím pana předsedajícího z úst předkladatele zazněly jednoznačné odpovědi, které budou v souladu s mezinárodním právem nikoli tak, jak si ho vysvětlují předkladatelé, ale tak, aby toto vysvětlení obstálo i v konfrontaci se zahraničními partnery.
***