(14.50 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Podíváme-li se na takzvaný čistý deficit - promiňte mi ten ryze účelový údaj - očistíme-li rozpočet roku 2002 od mimořádných příjmů a od zátěže minulosti, dostáváme se k číslu 85 miliard. To je deficit roku 2002. Učiním-li totéž v kalkulaci roku 2003, dostávám se ke zhruba stejnému číslu. Vláda nezvyšuje spotřebu, bohužel ji ani nesnižuje, sklenice je poloprázdná, nebo poloplná, ale zaplať pánbůh alespoň za to.
Je tedy objektivním faktem, že strukturální deficit českého státního rozpočtu přesahuje v tuto chvíli 80 miliard Kč a že není jiné cesty k postupné stabilizaci než hluboká, odvážná a bohužel i bolavá reforma. K té reformě se tato vládní koalice zavázala, a proto je nezbytné její rozpočtovou politiku, tedy i tento rozpočet, podpořit. Bůh dá, že to bude první krok k výhybce, která vlak, který zatím řadu let jede do dluhové pasti, vychýlí na zcela jinou dráhu, takže pojede po dráze vyrovnaných a konsolidovaných veřejných financí. Budiž schválení tohoto rozpočtu tímto prvním krokem.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Bůh dal, bůh vzal. Slovo má pan poslanec Grebeníček, připraví se pan poslanec Vojíř.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, chci navázat zejména na vystoupení kolegy Recmana z poslaneckého klubu KSČM a především uplatnit zásadní a rozhodující výhradu k celé předloze. Navržený státní rozpočet na rok 2003 skutečně nepodporuje rozvoj České republiky ani v příštím roce, ani v letech následujících. Jde o stanovisko klíčové a neměnné a mohu jen dodat, že při jeho formulaci vycházíme také z toho, co uvedla vláda v návrhu zákona, v předkládací zprávě i v dílčích podkladech. Pro uplatnění tohoto přístupu mám hned několik důvodů, ale uvedu pouze ty hlavní.
1. Státní rozpočet na příští rok má být, jak všichni dobře víme, opět schodkový. Snad není ani podstatné - v tuto chvíli chci navázat i na kolegu Kalouska - zda je k diskusi původní návrh 157 miliard Kč, nynějších 111 miliard Kč, nebo akademicky dokazovaných 82 miliard Kč. Hlavní problém je v tom, že není na úhradu starých dluhů a vytvářejí se nové. Tato situace prý skončí v roce 2006. Oč se opírá toto tvrzení? Jak toho bude dosaženo? Tyto otázky jsou naprosto legitimní. Na dohadech rozhodně nemůže být postaven tak významný zákon státu.
2. Vláda Vladimíra Špidly se snaží být maximálně úsporná ve výdajích, ale není to vyvoláno novými přístupy exekutivy, ale neschopností zajistit dostatečné příjmy. Říká, že do budoucna bude ještě úspornější. Zatím jí brání právní předpisy krátit mandatorní výdaje. Připravované změny v legislativě tento postup prý umožní. Chtělo by se dodat, že občané České republiky se mají opět na co těšit.
3. Rozsáhlá rozpočtová dokumentace neposkytuje ani náznak toho, jak založit skutečnou hospodářskou politiku státu, politiku, která by zvýšením výkonnosti celé ekonomiky, jejích konkrétních segmentů, zajistila vyšší příjmy, zlepšila bilanci hospodaření země a přinesla užitek hlavně těm, kteří na dosavadní hospodaření nejvíce doplácejí. Vláda, která nemá představu o tom, co se v ekonomice stane v příštím roce, si rozhodně nemůže činit nárok na vytváření strategických koncepcí.
Plně se ztotožňuji s názory, že samotná filozofie tohoto návrhu státního rozpočtu je chybná, nebo přinejmenším snadno zpochybnitelná. Směry hospodaření pro příští rok jsou postaveny na velmi vratkých základech. Dobře vím, že situace v České republice není lepší než v jiných zemích v našem nejbližším okolí u největších obchodních a investičních partnerů. Skuteční odborníci mínění českých vládních expertů o vývoji konjunktury hospodářského cyklu, o růstu ekonomiky, rozhodně nesdílejí. Vím, že uvažují daleko střízlivěji a reálněji.
Argumentace k vybraným ekonomickým ukazatelům za loňský rok a první pololetí roku 2002 je podle mého názoru až úsměvná. Mohu citovat alespoň jeden příklad za desítky dalších. Říká se v příslušném dokumentu: "Saldo obchodní bilance v běžných cenách se meziročně zlepšilo navzdory razantnímu posílení směnného kursu koruny. Zřejmě se zvyšuje i kvalitativní konkurenceschopnost domácích výrobků." Toto, vážení kolegové, rozhodně není uvažování renomovaných národohospodářů, za které se předkladatelé až příliš často vydávají.
Mohu jen potvrdit, že základní tendence v domácí ekonomice za první pololetí letošního roku zdaleka nejsou pozitivní. Plně se prokazuje, že vnější ekonomické prostředí nemá tendenci k oživování české ekonomiky. Ekonomický výkon a cenový vývoj ani mne neopravňují k pozitivně laděné prognóze. Trh práce je v nejhorší situaci po třinácti letech takzvané transformace. Kouzla České národní banky a vlády s kursem koruny a úvěrová politika domácí producenty ani investory nemotivují. Domácnosti si zvykají žít na dluh a kapitálový trh je obrazně řečeno jakousi Potěmkinovou vesnicí ve srovnání s perfektně projektovanými a účelovými stavbami zejména u současných spojenců. Povodně pro Českou republiku vlastně nic moc neznamenají, stát je zřejmě z katastrofy venku a občané si snad mají poradit sami.
Jakkoliv bych chtěl věřit, že makroekonomický rámec formulovaný vládou a jejími konzultanty je variantním východiskem pro konstrukci státního rozpočtu na rok 2003, většina obyvatel v této zemi optimismus nesdílí.
Prohlašuji, že klub KSČM jak při hodnocení dokumentace předložené vládou, tak na základě vlastních analýz nevěří v reálnost navrženého státního rozpočtu na rok 2003. Shodujeme se zejména na tom, že návrh státního rozpočtu obsahuje nepřijatelné tendence. Příkladů, které by se na podporu tohoto výroku daly použít, je celá řada. Odmýšlím v této chvíli od těch protiústavních výroků, které dnes zazněly k perspektivě naší vojenské doktríny české obranyschopnosti. Nechci debatovat o vizích, které se váží k úloze české armády v mezinárodních konfliktech. Realitou však je, že 6,5 % výdajů celého rozpočtu zabírá kapitola Ministerstva obrany. Pokud zalistujeme v programových výdajích státního rozpočtu, pak z celkového objemu programů reprodukce majetku je Ministerstvu obrany určeno o plných 26 % a z registrovaných akcí dokonce o 39 % více. Pohoršující je, že v těchto programech se zatoulala částka 7,234 miliardy Kč na rozvoj a modernizaci letectva.
***