(15.30 hodin)
(pokračuje Kühnl)
Poslanecký klub Unie svobody - DEU vyslovil vládě důvěru v době projednávání návrhu na vyslovení důvěry vládě. A protože předložený návrh rozpočtu je v souladu s důvody, pro které jsme důvěru vládě vyslovili, podpoří poslanecký klub i návrh rozpočtu na rok 2003. My totiž věříme nejen v ochotu, ale především ve schopnost vlády sáhnout ke skutečným reformám výdajů i příjmů státního rozpočtu. My prostě důvěřujeme vládě, že i ve fiskální oblasti zajistí hladký vstup do Evropské unie a hladké přijetí jednotné evropské měny.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Slovo má pan poslanec Grospič, připraví se po něm pan kolega Doktor.
Poslanec Stanislav Grospič: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené dámy, vážení pánové, dovolte, abych zaujal stanovisko k té části předkládaného rozpočtu, která se týká finančního zabezpečení českého sociálního systému v roce 2003.
Poslaneckému klubu KSČM jde o významnou oblast nejen z věcného hlediska, ale také proto, že 40,3 % rozpočtových příjmů a 34,7 % rozpočtových výdajů je významnou vahou státního rozpočtu a tato sféra je silně dominující v celém navrhovaném rozpočtu. (Ve sněmovně panuje hluk.) Z předložených materiálů vlády je zřejmé, že hospodaření sociálního systému je pro příští rok nastaveno na hraně možné únosnosti. Bohužel nepřiměřená úspornost např. u valorizace důchodů způsobila další propad již dnes svízelného sociálního postavení seniorů, a to o 1,5 až 2 procentní body. Rozdíl reálné kupní síly průměrného starobního důchodu měřeného k předtransformačnímu roku 1989 tak bude činit téměř 20 až 20,5 % a jde o historický primát v novodobé historii naší republiky. Za tento ostudný stav může především vláda, která nese také plnou odpovědnost.
Ale vraťme se k hospodaření sociálního systému.
Z ekonomického hlediska jde o vývoj pozitivní. Nastartovaný růst indexu solventnosti v roce 2001 má pokračovat nejen v roce letošním, ale i v příštím, a dokonce má dojít k urychlení samofinancovatelnosti systému, a to meziročně o 1,3 %. Pozitivně je možno hodnotit též meziroční snížení deficitu důchodového účtu z 16,08 na 13,089 miliardy korun a kolegové z pravicových stran, kteří zde se mnou vystupovali, jistě uvítají snížení podílu sociálních transferů na hrubém domácím produktu. Jediným negativem je deficitní účet nemocenského pojištění, který i přes oddálení valorizace redukčních hranic pro výpočet nemocenských dávek dosáhne 140 milionů.
Ale za jakou cenu mají potom být tyto výsledky dosaženy? Za cenu restriktivní valorizace penzí a dále za cenu podhodnoceného financování politiky zaměstnanosti, a to jak v pasivní, tak v aktivní formě. Průměrná celoroční míra nezaměstnanosti má dle vládních předpokladů vzrůst z 9,2 % na 9,9 %, tedy o celých sedm desetin procentního bodu na téměř 10 %. Oproti letošnímu průměru tak průměrná měsíční míra nezaměstnanosti vzroste o dalších asi 36 000 osob a těmto lidem budou půl roku vypláceny dávky hmotného zabezpečení nezaměstnaných a poté dávky sociální potřebnosti na úrovni životního minima. Jeho výše je dnes 4 100 korun.
Významný nárůst nezaměstnanosti ale vládní předloha státního rozpočtu vůbec nezohledňuje. Naopak, meziročně snižuje rozpočet na pasivní politiku zaměstnanosti o sto milionů korun a prostředky na výplatu dávek sociální potřebnosti vyčleňuje ve výši pouhých 14,2 miliardy korun. Tváří se, jako by nezaměstnanost měla v naší zemi naopak klesat. Přitom je zřejmé, že výplata dávek sociální potřebnosti pro cca 330 tisíc nezaměstnaných bude stále více než 16,2 miliardy korun.
Tolik k sociálnímu systému zabezpečení nezaměstnaných, které je mimo jiné jedním z nejhorších v Evropě.
Na aktivní politiku zaměstnanosti, tj. na zřizování nových pracovních míst, na společensky prospěšné práce, na investiční pobídky, na rekvalifikaci atd., vláda vyčleňuje 4,115 miliardy korun, tedy o 1,206 miliardy více, než dosáhne letošní skutečnost. Jde však o naprosto směšná čísla jak v rámci Evropské unie, tak i našeho rozpočtu. V Evropě je totiž běžné, že na aktivní politiku zaměstnanosti jsou vynakládána 1 - 3 % hrubého domácího produktu. U nás to má být pouhých sedmnáct setin procenta, tedy pětkrát až patnáctkrát méně než v sousedních evropských státech. Přitom míra české nezaměstnanosti má být o 2 procentní body vyšší než evropské. Obdobný stav je z hlediska účtu vybraného příspěvku zaměstnanců, zaměstnavatelů a osud samostatně výdělečně činných na státní politiku zaměstnanosti. Tento příspěvek má v příštím roce činit 29,4 miliardy korun, na původně určený účel, tedy na nezaměstnanost, je však vláda připravena použít pouze ve skutečnosti na tuto otázku 10,4 miliardy korun, tedy vlastně o 19 miliard korun méně. Připomínám, že za tyto prostředky by bylo možné pořídit a zřídit až 38 000 nových pracovních míst. Chápu, že tlak nezaměstnanosti na snižování ceny práce je jedním z hlavních zájmů podnikatelů. Na druhé straně ale česká nezaměstnanost již nejen dotahuje úroveň velké hospodářské krize minulého století, ale je také významným ekonomickým faktorem státního rozpočtu. (Hluk ve sněmovně.) Koneckonců její řešení je také deklarovanou prioritou současné vlády.
Posledním rozpočtovým rébusem, na který si dovoluji zde sněmovnu upozornit, je rozpočtové krytí deklarované reformy nájemných vztahů. Podle programového prohlášení vlády a dalších informací z Ministerstva financí a pro místní rozvoj je intenzivně připravován zákon o nájemném a službách souvisejících s bydlením. Jeho součástí má být také nový sociální příspěvek, jehož účinnost si dle mého posouzení vyžádá několik miliard korun. V rozpočtu na příští rok ale o tomto není ani zmínka. Je otázka, kdy tedy bude realizován.
Komunistická strana nezodpovědnost vlády nemůže akceptovat. Požadujeme navýšit prostředky na aktivní politiku zaměstnanosti o 4 miliardy korun a vytvořit účelovou rezervu pro případnou výplatu dávek sociální potřebnosti, a to na úrovni nejméně 2,6 miliardy korun. Jde o minimální požadavky, kdy řada sociálních rizik stále zůstává navrhovaným rozpočtem neošetřena.
Vedle této otázky sociální problematiky bych se chtěl ještě dotknout zdravotnictví, kde se stav vyvíjí obdobně ve výběru pojistného na zdravotní pojištění a dále v souvislosti s reformou veřejné správy hrozí kritický stav v oddlužování nemocnic, kde chybí v současné době cca 9 miliard korun.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má pan kolega Michal Doktor, a připustí-li čas, dalším přihlášeným je pan poslanec Miloslav Ransdorf.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji za slovo. Vážené dámy a pánové, vážený pane místopředsedo sněmovny, pane ministře financí, v průběhu dnešní diskuse zaznělo a bezpochyby ještě v průběhu zítřejšího dne projednávání zazní mnoho různých pohledů na námi projednávanou věc. Je jí základní zákon, jímž se mají řídit pravidla hospodaření státu a jeho institucí, tedy zákon určující i svými vedlejšími i finančními vztahy pravidla či spíše některé podmínky finančního života krajů a obcí pro rok 2003. Mohu-li použít určité formy nadsázky, diskutujeme nikoliv o technokratických pravidlech uzavřeného světa účetnictví a fiskálních bilancí, mluvíme více o jakési metodě, o trendech, které uvedeny v život žijí samy pro sebe, vytvářejí nová a nová očekávání vyplývající daleko více z určité formy utvářené závislosti než z vlastní opodstatněnosti.
***