(11.10 hodin)
(pokračuje Němcová)
Já musím reagovat na slova, která zde zazněla - která zde zazněla od předsedy poslaneckého klubu strany sociálně demokratické a také od pana ministra Škromacha.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, prosím o klid.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Pan předseda poslaneckého klubu sociální demokracie se domnívá, že Občanská demokratická strana nepamatuje na svou minulost a nepamatuje na ni tak, že dokonce ani neví, kdy vznikla, a tudíž - co všechno má za sebou. Já vás chci ujistit, vážený pane předsedo, že si velmi dobře vzpomínáme na okamžik, ale také na principy, na jejichž základě Občanská demokratická strana vznikla. A tyto principy jsme nikdy nemuseli měnit.
Chci vás upozornit na jednu velmi důležitou věc. Mluvil jste zde o tom, že Občanská demokratická strana plus pouze jedna další politická strana, a to komunistická, jsou proti tomuto rozpočtu, a dával jste to do nějakých potměšilých, divných souvislostí. K tomu vám chci říci, abyste si dobře přečetl tisk, který by vás měl jako člena sociální demokracie velmi zajímat. A měl by vás zajímat proto, abyste si uvědomil, zda předseda vaší politické strany nepotlačuje ty principy, které jste si sami odsouhlasili na bohumínském sjezdu. Zda předseda politické strany sociální demokracie svým vyjednáváním po těchto volbách dostál tomu, co sociální demokracie slíbila a svým hlasováním odpřísáhla občanům České republiky.
A dovolte mi, abych vám připomněla ještě jednu věc. Sociální demokracie vládne České republice téměř tak dlouho, jako jí vládla Občanská demokratická strana. Jestli se domníváte, že můžete neustále svádět každý váš neúspěch na vašeho předchůdce, chci vám říci, že toto svádění je pouze rysem nedospělosti. Je mi líto, že sami přiznáváte, že takto nevyspělou politickou stranou jste. A je mi líto občanů České republiky, že takto nevyspělá, nesebevědomá a nekorektní politická strana je uvrhává do politického a rozpočtového rizika, které tady bylo velmi přesně popsáno předsedou poslaneckého klubu Občanské demokratické strany.
Dovolte mi připomenout ještě pár čísel. Schodky státního rozpočtu: rok 1992 Kč 180 miliard, rok 1997 Kč 170 miliard, rok 2002 Kč 400 miliard, rok 2003 - k oněm 400 miliardám připočtěte dalších zhruba 160. Tato čísla jsou čísly přibližnými, nicméně trend je naprosto zřetelný. Vidíme, kam nás vedete. A to, kam nás vedete, je charakterizováno oněmi 16 tisíci korunami, které bude splácet každý občan naší země. Tento dluh jste mu vytvořili. Plus příslušné splátky k tomuto dluhu.
Já vám chci říci, že to, co my jsme vám nabízeli, byla korektní pomoc opoziční politické strany, která vám dávala některé návrhy, jak řešit problémy s finačním rozvojem a s financováním státního rozpočtu pro příští rok. Tyto naše návrhy jste nepřijali a neshledali jste je vůbec hodnými diskuse.
Doufám, že zcela jinak přistoupíte k návrhu, který zde byl včera avizován, tj. k návrhu o zákonu, který předkládá Občanská demokratická strana a který bude znamenat zcela zřetelný posun v projednávání státního rozpočtu. Věřím, že prokážete, že opravdu vám leží na srdci blaho občanů České republiky, a že s tímto vědomím podpoříte návrhy, které Občanská demokratická strana bude na příští poslanecké schůzi předkládat.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní místopředsedkyni Němcové. Dále vystoupí místopředseda vlády a ministr spravedlnosti Pavel Rychetský.
Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Rychetský: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně a páni poslanci, přiznávám se, že jsem si vědom toho, že jsem se možná osmělil příliš, když jsem se rozhodl vystoupit k otázce návrhu zákona o státním rozpočtu, tj. k otázce, která rozhodně není oblastí, ve které bych se mohl považovat za odborníka. Osměluje mě toliko jediná skutečnost - že je to již pátý rok, kdy se jako člen vlády účastním sestavování rozpočtu. Mám tedy za sebou pětiletou zkušenost s tím, jak prostředky, které je schopna Česká republika vyprodukovat, rozdělit a pokrýt ty potřeby, které Česká republika objektivně má.
Letos také poprvé jsem účasten sestavování návrhu státního rozpočtu jako správce jedné z rozpočtových kapitol. Alespoň za tuto kapitolu jsem schopen posoudit, jaké možnosti, jaký prostor, měla nejen vláda, ale i dnes má Poslanecká sněmovna.
Především se ovšem přiznám k tomu, že při všech těch jednáních jsem vždy měl jedno jediné přání - aby ti, kteří zde z tohoto místa kritizují vládní návrh státního rozpočtu, zkusili předložit návrh svůj. Věřte mi, že by většina z nich hovořila úplně jinak.
Jsem hluboce nespokojen a velice mě trápí, že máme rozpočet ve výši 111 miliard Kč schodek. Je to schodek, který žádný poctivý občan nemůže považovat za něco povzbuzujícího nebo pozitivního. Stejně tak vnímám skutečnost, že se schodkem hospodaří tato republika již přinejmenším sedmý rok. A to se schodkem rok od roku vyšším.
Když se ovšem podíváme na ten schodek, tak vidíme, že jednu část z něj, v tuto chvíli nikoli velikou, tvoří část, která je jenom částečnou úhradou ztráty konsolidační agentury a v minulých letech Konsolidační banky. A tak nám stále ještě zbude schodek 90 miliard.
Z těch 90 miliard je jedna část taková, která by se - teoreticky vzato - dala škrtnout. To jsou prostě všechny investice. Já nevím, jak by se k tomu stavěli právě makroekonomové, kdyby tato země se rozhodla zrušit všechny investice. Jaký by to mělo dopad na českou ekonomiku? Jaký by to mělo dopad na zaměstnanost? Jaký by to mělo dopad na naši konkurenceschopnost vůbec? A investice je v celém návrhu státního rozpočtu pro příští rok zhruba 45 miliard korun. Kdybychom tyto investice škrtli, tak jistě bychom dokázali o 45 miliard korun snížit schodek.
Musím říci, že my jsme tento návrh státního rozpočtu projednávali v tripartitě. Já jsem předem tušil, jaké bude stanovisko zaměstnanců, Konfederace odborových svazů. Věděl jsem, že jejich stanovisko bude - že dáváme málo. A i za cenu vyššího schodku se snažíme dát víc do sféry, řekněme, sociální spotřeby. Ale překvapilo mě, že představitelé zaměstnavatelů se ztotožnili s tím, že Česká republika dává do investic málo, a podpořili tento návrh státního rozpočtu, protože jsou si vědomi toho, že nebude-li stát investovat, ať už to je rozvoj silnic a dálnic, nebo opravy nemocnic apod., naše cesta nemůže být pak hodnocena pozitivně a nemůže mít pak pozitivní výsledky.
Občas slyším, že má šetřit především stát na sobě. A musím říci, že na první pohled se mi zdá být tato argumentace racionální. Mohu vám ovšem říci za oblast kapitoly 336, kapitoly Ministerstva spravedlnosti, že kdyby se třeba rozhodlo - ať už na úrovni Parlamentu, nebo vlády - že se v každém resortu sníží stav zaměstnanců o 3 procenta nebo o 5 procent, tak v resortu kapitoly Ministerstva spravedlnosti by to znamenalo zvýšení výdajové části této kapitoly. Nikoli úsporu.
***