(11.50 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Bývaly v této sněmovně časy, kdy opozice kritizovala rozpočet a kritizovala vládu za to, že utrácí buď příliš, nebo málo - to se příliš nezměnilo - ale současně předkládala alternativní návrhy státního rozpočtu, mluvila o konkrétních číslech, mluvila o tom, kde byly odhady podceněny, kde byly přeceněny, mluvila o tom, jak by se měla vyvíjet rozpočtová politika, a především opozice velmi často hovořila o tom, jaké politiky by změnila tak, aby se rozpočet v příštích letech vyvíjel jiným způsobem.
Já musím konstatovat po proběhlé rozpravě, která byla před malou chvílí ukončena, že doby se změnily, že rozprava o návrhu zákona o státním rozpočtu v prvním čtení, o rozpočtu na rok 2003, se výrazným způsobem posunula někam jinam, a obávám se, že ke škodě věci, protože debata se výrazným způsobem zploštila. Tady zaznívala celá řada kritických připomínek na adresu návrhu zákona o státním rozpočtu, na adresu vládní rozpočtové politiky. Musím říci, že možná více než o budoucnosti se zde mluvilo o minulosti, vyčítaly se různé minulé záležitosti, ale padlo velmi málo slov a téměř žádná zmínka o tom, jak by si kritici představovali jinou rozpočtovou politiku v příštích letech. Nezazněly zde žádné konkrétní návrhy na to, jak by se měly změnit jednotlivé zákony, které předurčují povinné státní výdaje, jak by měla vypadat fiskální politika v příštích letech a čím by měla být podmíněna, jaké by měly být parametry ať už vstupů, nebo výstupů veřejných financí, jaký by měl být podíl mezi jednotlivými segmenty veřejných financí. Nezazněly zde výhledy na to, co si počneme s vysoce fragmentovaným systémem veřejných financí, který dnes u nás existuje díky tomu, že zde existuje celá řada státních fondů, které jsou na různých úrovních propojeny zejména s Fondem národního majetku. Nezazněly zde žádné návrhy na to, co budeme dělat s tím, že jsme v tuto chvíli ve fázi pokročilé privatizace, ale v příštích letech se dá očekávat, že privatizačních výnosů bude spíše méně než více, protože ekonomika je vysoce privatizována, a co budeme dělat se situací, kdy si veřejné rozpočty ve svých jednotlivých segmentech zvykly na poměrně pravidelný a trvalý přísun privatizačních příjmů. Nic takového zde nezaznělo.
Musím říci, že bych velmi uvítal jakékoliv náměty, jakékoliv návrhy pro reformu veřejných rozpočtů, protože my tuto reformu myslíme skutečně vážně. Nedá se nic dělat, žádné takové návrhy při této rozpravě nezazněly.
Vláda bude vycházet z těch prací, které v tuto chvíli probíhají, vláda bude vycházet z podnětů, které přicházejí zevnitř vládní koalice, a představíme svoji vlastní představu o tom, jak v příštích letech pracovat s veřejnými financemi, abychom dospěli k jejich konsolidaci, abychom dospěli k tomu, že příští rok tady bude tato vláda předkládat rozpočet s nižším deficitem, než předkládá na rok 2003.
Dovolte mi, abych se ještě vyjádřil velmi stručně k několika otázkám, které zde v rozpravě zazněly, a k tématům, která se zde nejčastěji objevovala.
Tím prvním tématem byla otázka, zda vláda není příliš naivní, pokud se snaží být poctivá za každou cenu a nezapočítává jednorázové příjmy z privatizace a jiné jednorázové příjmy do příjmové stránky rozpočtu. Vždyť pokud by to vláda udělala, měla by daleko jednodušší situaci. Deficit by nebyl takto vysoký, rozpočet by se navenek tvářil velmi pěkně, navenek by působil jako rozpočet, který není deficitní a který směřuje k vyrovnanosti. Vždyť to vláda mohla učinit.
Co bychom mohli udělat? Mohli bychom se tvářit a započítat 55 miliard, které očekáváme z výnosu privatizace společnosti Telecom do příjmové stránky státního rozpočtu. Mohli bychom se podívat, že tady máme ještě některé mezinárodní dluhy, které nebyly deblokovány, máme tady např. kazašský nebo ukrajinský dluh a mohli bychom si tam započítat na to konto příjem z hypotetické deblokace tohoto dluhu. Mohli bychom provést i jiné operace, které by ve svém výsledku teoreticky mohly vést k situaci, kdy by zde vláda předkládala schodek, který by byl dvouciferný, nebo schodek, který by byl daleko nižší než ten, který byl v tuto chvíli na základě realistického a poctivého přístupu k veřejných financím sestaven. Na jeden rok by vláda vypadala dobře. Na jeden rok bychom odsunuli problém veřejných rozpočtů, na jeden rok by to vypadalo, že se všechno drží pohromadě a že minulá politika byla v zásadě úspěšná, pokud jde o rovnováhu veřejných financí.
My jsme to odmítli, protože naším cílem je neztrácet čas, naším cílem je připravit reformu veřejných financí, a to brzy, naším cílem je na začátku této reformy ukázat pravdivý stav věcí, ukázat pravdivou skutečnost, která nebude zakrývána započítáváním jednorázových příjmů. Možná je to naivní přístup, v každém případě je to přístup, který nemyslí jenom na to, co bude zítra, ale myslí také na to, co bude za rok, až sem tato vláda bude muset přistoupit s dalším návrhem zákona o státním rozpočtu a nebude mít k dispozici jednorázové příjmy z privatizace a nebude mít teoreticky k dispozici deblokace nejrůznějších zahraničních dluhů.
Objevila se zde otázka, zda tento rozpočet, tak jak je navržen, byl projednáván se samosprávnými celky. Ano, musím říci, že na úrovni Ministerstva financí probíhala debata s příslušnými kraji, probíhala debata s odpovědnými kompetentními hejtmany, a předpokládám, že obdobné debaty probíhaly i na úrovni jednotlivých resortů. Musím říci, že tak jak je nastaven systém přerozdělení finančních prostředků vůči krajům, tak na tomto systému, na tomto návrhu, bylo dosaženo s kraji shody. Určitě jste si všimli toho, že v médiích ani nikde jinde nezazněla žádná kritika asociace krajů nebo představitelů krajů k tomuto návrhu zákona, státního rozpočtu jako celku. Musím říci, že tento návrh zákona o státním rozpočtu počítá i s tím, že částečně zlepší situaci zejména krajských samospráv, ale i obecních samospráv poté, kdy přeberou od zanikajících okresních úřadů zřizovatelské funkce k lůžkovým zařízením ať už v oblasti domovů důchodců, nebo zařízení sociální péče, protože tento návrh zákona o státním rozpočtu počítá s určitou valorizací státní dotace na jedno lůžko v těchto zařízeních právě proto, aby v příštím roce krajům a obcím ulehčil situaci, kdy na ně tato zařízení poprvé přecházejí a kdy poprvé za ně zcela přebírají odpovědnost.
Pokud jde o debatu, která zde probíhala ve věci střednědobého výhledu, chtěl bych opravit kolegy, kteří hovořili o tomto výhledu jako o rámci, který plánuje deficity státních rozpočtů v příštích letech. Musím říci, že tento výhled nebyl předložen na základě nějakého politického vyjednávání, ale byl předložen zejména proto, že to vládě ukládají rozpočtová pravidla. Tento výhled skutečně ukazuje určitá orientační čísla tak, jak by mohla ve státních rozpočtech vypadat v příštích letech, pokud by vláda nepřistoupila v příštích letech ke změně žádných zákonů, které předurčují výdaje České republiky. Takto je tento výhled pojat. Je to plně v souladu se zákonem. Tento výhled bude takto platný do doby, než vláda schválí to, co má zakotveno ve svém programovém prohlášení, to je rozpočtový výhled do konce svého funkčního období. Tento výhled už nebude pouze orientační. Bude to rozpočtový rámec, který bude stanovovat rámce výdajů pro jednotlivé kapitoly státního rozpočtu pro příští léta. Musím říci, že mým cílem a ambicí jako ministra financí je, aby tento rámec měl respekt, aby byl v příštích letech dodržován a umožnil cílenou politiku konsolidace veřejných rozpočtů a snižování podílu schodku veřejných rozpočtů na hrubém domácím produktu.
V každém případě se domnívám, že debata o vnitřních záležitostech kapitol - byla zde věnována poměrně velká pozornost kapitole školství - patří do dalšího projednávání zákona o státním rozpočtu, pokud s ním sněmovna v prvním čtení vyjádří souhlas.
Zazněla zde myšlenka, že zákon o finanční nebo rozpočtové kázni, který zde byl zmíněn na úvod rozpočtové debaty, může obrátit vývoj našich veřejných financí. Dovolte mi konstatovat, že se domnívám, že zákon sám o sobě nemůže znamenat žádné řešení. Pokud bychom takový zákon, který nám zde byl na začátku rozpočtové debaty prezentován, schválili, pravděpodobně by aktuálně vedl pouze k tomu, že bychom žili v trvalém rozpočtovém provizoriu. To, co je klíčové, není zákonný rámec, který by stanovoval kvora pro přijímání zákona o státním rozpočtu. To, co je klíčové, je najít širokou shodu na tom, jaké politiky změníme, abychom v příštích letech nebyli v situaci takto napjatého státního rozpočtu.
***