(12.10 hodin)
(pokračuje Doktor)
Existence úřadu pro dohled, jeho zaimplantování na poslední chvíli do původního zákona č. 87/1995 na základě požadavku některých poslanců bylo tragické především proto, že umožnilo těm špatně hospodařícím záložnám a jejím členům vést argumentaci: měl na nás dohlížet stát, měl na to zřízený úřad placený z daní a z našich poplatků, a protože tento úřad nevykonával svou práci dobře, ministerstvo, kterého řídilo, nevykonávalo svou práci dobře, tak stát musí přijít se svými penězi, resp. s penězi daňového poplatníka a pomoci nám. Kdyby tento úřad byl koncipován úplně jinak, byl jeho rozpočet naplňován z jiných zdrojů, anebo vůbec neexistoval, toto spojení mezi státním rozpočtem, mezi daňovými poplatníky a družstevními záložnami by vůbec neexistovalo. Byla to družstva, měla nést stoprocentní rizika ze své existence. Nebylo tomu tak.
Novela zákona, tak jak ji vláda předkládá, ovšem existenci úřadu zachovává, mění trochu jeho koncepci jeho postavení, avšak toto riziko spojení instituce dohledu ve světle budoucího rozpadu sektoru je podle mne nesprávné. Já si myslím, že zákon, který bychom propustili Poslaneckou sněmovnou, prostě žádný úřad už připouštět nemá, že má jednoznačně říct, že institucí dohledu, resp. dohled nad družstevními záložnami vykonává bankovní dohled, už zavedená stabilizovaná fundovaná instituce, a že je naprosto zbytečné zřizovat instituci další. Proto považuji za chybu, že zákon neřeší postavení úřadu jako instituce dočasné. Například nestanoví, že úloha správce či činnost úřadu je omezena do konce roku 2004, jediným úkolem úřadu je dokončení konkursu, případná archivace, vypořádání závazků, zrušení neexistujících nebo těch likvidovaných družstevních záložen a konečně i přechod celé agendy pod bankovní dohled.
Nebudu se zmiňovat o změně kritéria základního jmění z půl milionu na 32 milionů korun. Myslím si, že to dostatečně okomentoval zpravodaj. Uvedu jediné. Žádná z existujících družstevních záložen není schopna toto kritérium splnit, žádná z dosud fungujících, těch zdravých družstevních záložen, o nichž já jsem se zmínil, nemá bilanční sumu, která by umožňovala zapsat tak vysoké základní jmění. A dá se předpokládat, že nastavení zapisovaného základního jmění na úroveň 32 milionů korun povede k řízené administrativní likvidaci nejméně 24 %. Dá se ovšem odhadnout, že pokud ten zbytek toho sektoru nebude schopen té transformace v podobě slučování, které já považuji zásadně za potenciálně nezdravé, protože povede ke ztrátě identity, bude ta likvidace vyvolaná zvýšením základního jmění na 32 milionů korun ještě větší.
Zmínil bych se k nastaveným přechodným ustanovením. Pokud chce ministr financí a pokud chce Poslanecká sněmovna zmírnit důsledky, jež jsem já uvedl v těch několika předchozích větách, zejména dopad z požadavku zapisovaného základního jmění ve výši 32 milionů korun, myslím si, že přechodná ustanovení týkající se právě tohoto parametru by měla být delší, než jsou uvedena v zákonech. Já vím, že v zákoně není možné napsat "dnem vstupu do Evropské unie". Proč toto přechodné ustanovení, má-li vůbec existovat, neposunout například na 30. 4. 2004?
Chtěl bych se zmínit o další věci, kterou je povinný poplatek družstevních záložen do fondu pojištění. Uvedu, jaký je stávající stav. Na této poslanecké schůzi budeme projednávat návrh rozpočtu úřadu pro dohled, který mimo jiné říká, je-li sektor družstevních záložen v určité situaci a úřad pro dohled pro financování svých potřeb využívá státní dotace, návratné finanční pomoci, zvyšuje se poplatek na dvojnásobek. A já uvedu, že po tomto zvýšení je poplatek z vkladů uložených u družstevních záložen tak vysoký, že v podstatě činí družstevní záložny v poměru k bankám naprosto nekonkurenceschopné. Prostě ve finančním podnikání a ve finančnictví každé procento, to půlprocento, které někde zbytečně leží, a říká se mu někdy trochu vulgárním názvem "jalové peníze", je prostě ztráta. Zatímco u bank jsou tyto "jalové peníze" čím dál nižší a je zákonem umožněn drobný výnos těchto uložených peněz, u družstevních záložen tomu tak není. Tento zákon to neřeší a i novela zákona stanoví výši poplatku v případě, kdy je využívána návratná finanční pomoc, na 0,6 %. To je poplatek, který skutečně odebere z úložky u družstevních záložen takový objem finančních zdrojů, že jejich podnikání bude velmi velmi těžko konkurenceschopné.
To není samotný problém celku. Daleko důležitějším problémem, daleko větší chybou si myslím, že je fakt, že družstevní záložny, které mají-li podnikat od roku 2003 dále, ve skutečnosti platí na dluh, který způsobili družstevníci a záložny, které teď jsou v likvidaci, které teď dostaly úřad pro dohled do dluhů a do situace, kdy musí využívat návratné státní pomoci, dostaly do dluhů i fond pojištění, a ti družstevníci mají vlastně podnikat v prostředí, kdy mají splácet dluhy za někoho jiného.
A proto já naváži okamžitě na postavení fondu pojištění, toho fondu, z kterého se prostě plní ty povinné výplaty, ve kterém nebyly peníze, protože část Poslanecké sněmovny se rozhodla vyhovět požadavku družstevníků a peníze jim vracet, tak ten fond naplnila na účet veřejných poplatníků formou vydání státních dluhopisů. Řekněme si, že ten fond dneska dluží nějaké peníze, není to peněz málo, je to šest miliard korun, a tento zákon předpokládá, že ten dluh kontinuálně časem přejde na činnosti někoho, kdo má do sektoru vstoupit v dalším roce, v roce 2004, v roce 2005. A předpokládá, že ten, kdo tam vstoupí, snad nemá zdravý rozum, protože kdyby ho měl, tak nikdy nepůjde podnikat do sektoru, který dluží peníze za špatnou činnost v jiném období, a bude je za něj splácet. Já si myslím, že to je prostě nesystémové. Říct, že vyřeším problém sektoru peněžního družstevnictví tím, že přijmu euronovelu a tím se problému zbavím, nelze, protože tím vyhovím pouze kritériím Bruselu. Ale ten fakt, že je tady šest miliard, které jsou splatné, a někde pod čarou očekáváme, že je někdo splatí, je prostě lež. Nikdo je nikdy splatit nebude chtít, to jsme tady říkali vždycky. Prostě těch šest miliard není z čeho splatit. A navíc nechat v zákoně ustanovení, že očekáváme, že to budou splácet družstevníci, kteří budou v sektoru podnikat od roku 2003 dále, to já už ponechám bez dovětku. Je to ovšem fakt, který nelze zpochybnit. Myslím si, že to je věc, kterou se prostě zabývat musíme, že musíme jednoznačně říct, zda to necháme takto, nebo zda to bude předkladatel ochoten nějakým způsobem upravit, ať už tím, že řekne veřejně, že prostě ví, že těch šest miliard vyplaceno nebude - tím se ovšem vrátí k tomu, co tady říkala oponentura na půdě Poslanecké sněmovny už v době přijímání dluhopisů - anebo navrhne způsob, jak tento dluh řešit.
Já navrhuji, aby tento sněmovní tisk byl vrácen navrhovateli k přepracování. Nenavrhuji jeho zamítnutí pouze s vědomím toho, že prostě už není žádný relevantní prostor pro to, vyjednat jakoukoliv výjimku, dodatek či cokoliv, co by umožnilo ponechat zákon v původním stavu a tu situaci dál neřešit.
Při znalosti těch směrnic, které jsou citovány v tisku 124, ovšem namítám, že je určitý prostor, jak některé z těch věcí, které jsem kritizoval, vyřešit, protože jako poslanec prostě a nikdo z mých kolegů tady ve sněmovně nemáme aparát a tým lidí, kteří jsou schopni zapracovat do tak rozsáhlé novely takový rozsah připomínek. Myslím si, že by bylo dobře, aby předkladatel zvážil naše argumenty a zadal jasný úkol, aby se tato novela vrátila velmi rychle zpátky na půdu Poslanecké sněmovny, ovšem v trochu jiném tvaru.
Ten návrh odůvodňuji zejména proto, že podle mne, přijmeme-li ho takto neupravený, povede k likvidaci těch, kteří hospodařili řádně, a nijak neřeší závazky těch, kteří hospodařili neřádně. Neřeší absolutně postavení fondu v kontextu, který jsem říkal. Předem definuje nekonkurenceschopnost toho segmentu, byť je tak malý, ale myslím si, že stanovit ten povinný odvod takhle vysoko je prostě chybou.
***