(Jednání pokračovalo v 15.03 hodin.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Vážení kolegové, 15. hodina odbila a myslím, že nic nebrání tomu, abychom požádali paní ministryni Marii Součkovou, aby se znovu ujala slova.
Ministryně zdravotnictví ČR Marie Součková: Děkuji za udělené slovo. Budu pokračovat zhruba tam, kde jsem skončila, to znamená zákonem č. 290/2002 Sb., kdy jsem hovořila o tom, jaké bude právní postavení zdravotnických zařízení, která budou přecházet pod kraj. Tato změna nastane ex lege, tedy ze zákona, nenastane z libovůle Ministerstva zdravotnictví. Mimo jiné otázka postavení zdravotnických zařízení měla být vyřešena zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jeho vystupování v právních vztazích, k čemuž nedošlo. Dlouze se diskutovalo především v návaznosti na finanční indispozice nemocnic o budoucím právním postavení zdravotnických zařízení, především o tom, zda zdravotnická zařízení budou státními zařízeními, nebo nestátními. Nakonec byla zvolena varianta tzv. zakonzervování příspěvkových organizací, potažmo i zdravotnických zařízení, do doby speciální právní úpravy, čímž došlo k omezení jakýchkoli zřizovatelských pozic.
Pro interní potřebu chci sdělit, že na otázku ručení zadlužených nemocnic existují v současné době dva právní názory, které jsou v zásadě rovnocenné a shodně věcně zdůvodnitelné. Jedním z názorů je ten, že za závazky nemocnic, které přešly na kraje, budou primárně odpovídat pouze samotné příspěvkové organizace kraje a ručení státu k 1. 1. 2003 zanikne. Druhý názor naopak potvrzuje tu skutečnost, že za závazky příslušných nemocnic bude dále ručit stát zastoupený Ministerstvem financí, a to v návaznosti na ustanovení § 74 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, kde je uvedeno, že za závazky příspěvkových organizací vzniklé v souvislosti s provozováním hlavní činnosti ručí stát. V obou případech se jedná o závazky vzniklé před 1. 1. 2003 a v průběhu roku 2002 neukončené či nevypořádané. Závazný výklad k této otázce ale může poskytnout pouze soud v konkrétní věci.
Zadlužení lůžkových zdravotnických zařízení, jejichž zřizovatelem je okresní úřad, není problém, který by vyvstal až s okamžikem převodu na kraje. Některé nemocnice se v úhrnu v určité úrovni zadlužení pohybují po celou dobu existence systému úhrad ze zdrojů zdravotního pojištění. V jednotlivých etapách docházelo k pokusům o řešení tohoto stavu např. formou úvěru a návratných finančních výpomocí, např. v roce 1995, dílčí změnou reálného způsobu ze zdravotních pojišťoven přechodem na úhradu stanoveným paušálem, který byl konstruován za určité referenční období v roce 1997, a současným poskytnutím úvěrů několika velkým nemocnicím a jednotlivým subjektům zdravotních pojišťoven, naposledy v roce 1997 tzv. plošné oddlužení. S dvouletým odstupem se realizoval konkrétní komplexní program, který reagoval na nejstarší závazky po lhůtě splatnosti zdravotnických zařízení, která splňovala stanovená kritéria. Zdrojem tohoto programu bylo částečně omezení investičního rozvoje navrhovaného v rozpočtu pro příslušný rok.
Při obecném přesvědčení a jistotě, že se nepodaří výrazně navýšit zdroje z HDP pro zdravotnictví, byly v průběhu minulých období opakovaně předkládány návrhy na změny způsobu financování zdravotní péče většího či menšího rozsahu. Řekla bych, že se hasilo to, co momentálně hořelo. Většina jich nebyla realizována. Lze důvodně předpokládat, že způsob úhrady zdravotní péče podle skupin diagnóz vnese do systému určité narovnání a dojde postupně i k vyrovnání bilancí jednotlivých nemocnic při nezbytné restrukturalizaci.
Státní rozpočet pro rok 2002 ani návrh rozpočtu pro rok 2003 nedisponuje zdroji pro vyrovnání bilancí jednotlivých převáděných nemocnic. Je proto nezbytné postupovat v souladu se zákonem č. 290/2002 Sb., který specifikuje plán těchto převodů, s tím, že existují výrazné diference ve stavu hospodaření individuálních zdravotnických zařízení, kde nezastupitelný podíl má dosavadní zřizovatel, který měl bezprostřední vliv na řízení, a tím i hospodaření nemocnice. Je nutno rovněž konstatovat, že efektivním řízením dochází k změnám hospodaření v reálném čase. V neposlední řadě je nutno konstatovat, že hodnota převáděného majetku značně překračuje dosažený stupeň zadlužení. K 30. září t. r. činily pohledávky u těchto zařízení přibližně 2,9 mld. Kč, závazky 3,7 mld. Kč, čili rozdíl je 0,8 mld. Kč, což je hodnota dlouhodobého majetku, představuje objem zhruba ve výši 42,2 mld. Kč, který se převádí na kraje.
Pro srovnání byl rozdíl pohledávek a závazků ke konci roku 2001 v objemu 0,76 mld. Kč a objem majetku představoval hodnotu 38,6 mld. Kč. Pokud si vezmu ještě situaci trochu podrobněji, pak musíme hovořit také o tom, jaké vlastně finanční zdroje do zdravotnictví v současné době jdou, jaké jsou celkové výdaje, jaká jejich struktura a kolik vlastně ve zdravotnictví potřebujeme či nepotřebujeme, a dostávám se k otázce, zda tedy navyšovat ještě systém vstupů do zdravotnictví, nebo nějakým způsobem také řešit výdaje.
***