(15.40 hodin)
(pokračuje Janeček)
O co se tu jedná? Jedná se o to, že zde nejsou vyvážené kontrolní a regulační mechanismy, a proto dochází k těmto cyklickým výkyvům. To, že tyto mechanismy jsou nezbytné, to jsme všichni pochopili v roce 1992, kdy se ovšem rozešly názory na to, jakým způsobem regulovat zdravotnictví, aby k takovým turbulencím nedocházelo. Na jedné straně byla představa naprosto legitimní, liberální ODS, která říkala, že nejlepší roli regulátora sehraje trh. Proto přišla s koncepcí privatizace všech nemocnic kromě nemocnic fakultních. Je pravda, s touto představou naštěstí neuspěla, a její koaliční partner, a musím říci, že jsme to byli my, kteří jsme také neuspěli se svou představou, která chtěla prosadit myšlenku jasných parametrů v síti zdravotnických zařízení, chtěla prosadit akreditaci zdravotnických zařízení a chtěla prosadit myšlenku léčebných standardů. To všechno nejen pro ochranu ekonomické stability prostředí, ale především pro ochranu pacienta. To, co se podařilo, naštěstí, bylo alespoň prosazení myšlenky výběrových řízení, i když bych řekl, že v takové poloviční formě, protože se nepodařilo prosadit, aby výsledek výběrových řízení byl závazný. Když proběhla výběrová řízení, zjistili jsme, na jaké zoufalé úrovni jsou některá zařízení v tomto státě, a díky výběrovým řízením taková zařízení byla vyřazena. Ovšem zdaleka ne všechna.
To, co uvádí vláda, to je přece to nejdůležitější, to, co se týká přímého kontaktu mezi zdravotnickým zařízením a pacientem. Vláda totiž, vážení kolegové, uvádí, že zde máme navíc 2000 akutních lůžek, vláda uvádí, že jedna třetina těchto lůžek by měla být restrukturalizována, tedy třetina všech lůžek, tj. cca 20 000. Na těchto 20 000 lůžkách leží naši pacienti a podle stanoviska vlády by měli být léčeni a umístěni na lůžkách, která pracují jiným způsobem a v jiném režimu. Bohužel, toto všechno před touto vládou čeká a já nevím, zdali bude mít sílu a odvahu se touto cestou pustit, ale rozhodně by to byl velký krok ve prospěch pacienta.
Bylo zde naznačeno, co se událo v našem zdravotnictví. Byly doby, kdy se infarkt myokardu léčil klidem na lůžku a nitroglycerinem. Dnes je zde x invazivních metod, které ovšem nemůže zajistit lékař nebo lékař obvodového typu, ale mohou je zajistit pouze vysoce specializovaná pracoviště. Ovšem tyto výsledky a prognóza těchto zákroků je nesrovnatelná. Dnes se dokáže ošetřit taková akutní srdeční příhoda tak, že se pacient může vrátit do pracovního procesu, jako kdyby se ho tato příhoda nedotkla.
Co všechno tedy trápí naše zdravotnictví? To, že se velmi málo zabýváme pacientem, velmi málo se zabýváme tím, zda skutečně dostává za své peníze optimální léčbu. Málo se zabýváme tím, zda jsme vysvětlili našim pacientům, že mnoho nemocnic, mnoho cihel, hustá síť nemocnic může být sice politicky velmi efektivní, ovšem z hlediska medicínského je může velmi poškodit.
Nelze jenom vybavit hustou síť zdravotnických zařízení špičkovou technikou, ale nelze ani zajistit, aby personál zde pracující měl dostatečnou kvalifikaci. V zahraničí se tomu říká "trénink". Každý lékař, který dělá nějakou špičkovou medicínu, musí určitý počet výkonů v určitém čase udělat jenom proto, aby si svou erudici udržel. To nám bohužel chybí. Díky tomuto řekněme napůl chaosu utíká velké množství prostředků. Není to jenom tím, že není definována ona síť zdravotnických zařízení a z toho neefektivní a mnohdy chaotická investiční politika. Projednávání letošního rozpočtu je toho svědkem. Je to také tím, že zde není jasná regulace lékové politiky, kdy lékovou politiku daleko více než lékaři a odborné společnosti ovlivňuje farmaceutický průmysl, chybějí zde léčebné standardy, chybí zde akreditace umožňující poskytovat péči na úrovni, která by byla pro pacienta optimální.
Vážení kolegové, byl bych velmi rád, kdybychom se dohodli, nebo kdyby zde byla někdy vůle bavit se o těchto medicínských otázkách, protože pokud na nich nedojdeme ke shodě, nemůžeme úspěšně řešit otázky ekonomické. My si nejdříve musíme říci, jakou péči a na jaké úrovni ji chceme našim pacientům garantovat. Proto se pak přihlásím do podrobné rozpravy, abych navrhl případné usnesení. (Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane poslanče. Sděluji, že pan poslanec Jaroslav Pešan stáhl svou přihlášku, nevystoupí, a proto by se nyní měl ujmou slova pan poslanec Miloslav Kala. Pak by měl vystoupit pan poslanec Hynek Fajmon. Prosím pana poslance Kalu, aby se ujal slova.
Poslanec Miloslav Kala: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych několika slovy okomentoval předložený materiál Zpráva vlády o stavu zadluženosti státních nemocnic.
Především bych chtěl říci, že jako bývalý starosta města Blanska jsem byl v pozici zřizovatele nemocnice Blansko, jejíž výsledky bohužel nejsou uvedeny v příloze číslo 2. Proto vás chci seznámit s aktuálními výsledky ke stejnému datu.
Nemocnice Blansko dosáhla celkem nákladů k 30. září 2002 145 154 000 Kč, z toho osobní náklady 76 548 000 Kč, což je 53 % z celkových nákladů. Výnosy činily 146 965 000 Kč a hospodářský výsledek byl kladný - 1 811 000 Kč. Pohledávky z obchodního styku tvořily 20 698 000 Kč, po lhůtě splatnosti 5 127 000 Kč, závazky z obchodního styku 36 137 000 Kč, z toho po lhůtě splatnosti pouze 1 638 000 Kč. Výše závazků z obchodního styku byla tvořena především tím, že nemocnice Blansko realizuje celou řadu investičních akcí formou dodavatelského úvěru.
Jako zřizovatel nemocnice jsem si vždy uvědomoval odpovědnost, kterou naše město neslo za poskytování zdravotní péče a za stav a úroveň péče o pacienty a za spokojenost lékařů, zdravotnického personálu a všech zaměstnanců nemocnice. Vždy jsem si uvědomoval i politický náboj, který v sobě skrývá rozhodování o osudu zdravotnictví v regionu. Často jsem byl v pozici, kdy jsem musel rozhodovat mezi různými zájmy různých subjektů sledujících diametrálně různé cíle. V tomto rozhodování jsem vždy uplatňoval ekonomické hledisko a řízení nemocnice jsem posuzoval pouze objektivními faktory. Nikdy jsem se nespokojil s posuzováním ovlivněným citovými argumenty typu, že "to musíme udělat pro pacienta", ale sledoval jsem efektivnost a výkonnost.
Z běžného rozboru předloženého materiálu vidíme, že rozdíl pohledávek a závazků nemocnic, kde je zřizovatelem město nebo obec, je kladný, že tedy nemocnice nejsou v zadluženém stavu.
***