(17.50 hodin)
(pokračuje Rychetský)

To je model, který jsme převzali ze sousedního Rakouska, které má tento typ zvláštních žalob, vlastně vnitrosoudních, na průtahy v soudním řízení ve svém právním řádu delší dobu.

Samozřejmě, že těch závěrů, které je potřeba přijmout, je podle mě ještě celá řada. Je potřeba dovybavit všechny soudy počítačovou technikou. Především je potřeba ovšem udělat jednu zásadní změnu: Když jsem nastoupil do funkce ministra spravedlnosti, tak jsem zjistil, že Ministerstvo spravedlnosti má v legislativním plánu ještě jeden návrh zákona, který se jmenuje "o asistentech soudců". Byla představa, že každý soudce na všech stupních bude mít k ruce ještě asistenta, vysokoškolsky vzdělaného pracovníka. Musím říci, že s takovým záměrem absolutně nesouhlasím, a ani si nemyslím, že by Parlament byl ochoten takový zákon přijmout. Nemyslím si, že na okresním soudě, kde jsou čtyři soudci, potřebuje každý svého vysokoškolsky vzdělaného právníka - asistenta. Považuji to za zbytečné. Místo toho je ovšem potřeba zcela změnit organizaci práce na soudech. Tímto směrem chci zaměřit přípravu tohoto návrhu zákona, který by se měl v prvním pololetí příštího roku objevit zde v Poslanecké sněmovně.

Moje představa je zcela změnit systém organizace práce na soudech tak, aby to nebylo jako dnes, kdy je na jedné straně soudce a na druhé straně kancelář, se kterou nepřijde do styku, protože mezi ním je vedoucí kanceláře, ta má zapisovatelky a rozděluje jim práci, ale aby každý soudce měl svůj tým - vyššího soudního úředníka, zapisovatelku - a aby nesl odpovědnost za tu kauzu, sám si zajišťoval, kdy napíší rozsudek, kdy udělají ten úkon atd. To znamená vytvořit na soudech kolem soudce tým spolupracovníků, kteří podle mého soudu vůbec nemusí mít vysokoškolské vzdělání, ale stačí vyšší soudní úředníci s potřebnou kvalifikací.

Na otázku, jaké budou náklady těch skutečně odhadovaných 48 sporů pro nepřiměřenou délku řízení, které budou patrně v náš neprospěch rozhodnuty v příštím roce, jaké náklady to bude představovat pro Českou republiku, mohu hovořit spíše o odhadu. Podle poslední informace se odhaduje, že půjde o částku do 20 mil. Kč jako horní hranice, která by byla placena z všeobecné pokladní správy příští rok. Reálný odhad je, že se může pohybovat kolem 12 mil. Kč v příštím roce.

Já ovšem musím říci, že 48 žalob u Evropského soudu a 20 milionů ročně se samo o sobě nemusí jevit jako zneklidňující informace, ale ono se to velmi rychle rozšíří mezi občany této země, že můžou jít do Štrasburku a nejen dosáhnout rychlejšího ukončení svého sporu, ale i dostat jisté finanční odškodnění a zadostiučinění. A když to vezmu z tohoto hlediska, tak řeknu možná trochu zdrcující číslo. Podle našich statistik je v tuto chvíli sporů starších než tři roky kolem 70 tisíc. Kdyby všech 70 tisíc účastníků se obrátilo do Štrasburku, tak by to byla tragédie o rozsahu, který si vůbec netroufám posuzovat. Byla by to tragédie i pro Štrasburk, protože by sám nebyl schopen tyto spory vyřešit.

Proto Štrasburk členské státy Evropy velmi intenzivně tlačí k tomu, aby přijaly vnitrostátní mechanismus, a to dvojího druhu. Prvý, který umožní poskytovat zadostiučinění a smírně věci řešit, když napadnou ve Štrasburku, tak aby se tím Evropský soud pro lidská práva nemusel zabývat. My máme takový mechanismus v podobě usnesení vlády, ale musím říci, že je velmi obtížné pro jakéhokoli státního úředníka, podepsat, že tomu vyplatíme pět milionů a tomu čtyři, neboť tam je opět další nebezpečí toho efektu, že se to mezi těmi 70 tisíci rozšíří, a to by byl tak fantastický možný zdroj korupce, rozdělovat tady miliony bez rozsudku Evropského soudu, že se toho velmi obávám. Musím říci, že v pondělí v 7 hodin ráno je předmětem jednání předsednictva vlády můj písemný materiál o této problematice, který byl dnes už distribuován členům předsednictva vlády, protože nechci tyto věci sám rozhodnout. Protože teď se nás právě v těch 48 případech Štrasburk ptá, jestli jsme ochotni se s nimi dobrovolně vypořádat, aby nemusel dál ve věci rozhodovat.

Ještě jeden mechanismus je potřeba. Máme tedy připraven návrh na možnost podat žalobu na vyšší soud, aby uložil soudu nižšího stupně, do kdy má jednat. Máme už dnes možnost se smírně vypořádat a sami vyplatit nějaké zadostiučinění. Uvažujeme ještě o jednom mechanismu, který se týká třetí otázky paní místopředsedkyně Němcové, kdo to bude platit. Já už jsem řekl, že to bude platit státní rozpočet, že se s tím počítá ve všeobecné pokladní správě.

Zmíním jenom, že na Slovensku mají trochu jiný model. Tam je možno podat žalobu - je to čerstvě přijatý zákon - k Ústavnímu soudu, který také stanoví, do kdy musí být ta soudní věc rozhodnuta, a který současně přizná to odškodnění, spravedlivé zadostiučinění tomu žalobci a uloží, že to má zaplatit ten soud, který to způsobil. Ono to možná působí výchovně na ten soud, ale fakticky ten soud není účetní jednotkou, nemá svůj rozpočet, a stejně to platí státní rozpočet. Já to říkám jenom pro informaci, že to je model, který máme na mysli, když připravujeme návrhy legislativních kroků a vůbec netvrdím, že nebude v nějaké podobě zapracován do našeho právního řádu.

Na poslední otázku paní místopředsedkyně, zda jsem tuto otázku diskutoval s panem premiérem a s panem ministrem financí, musím říci, že jsem to s nimi diskutoval a požádal jsem je, aby to byl samostatný bod jednání předsednictva vlády toto pondělí. Pokud by měla paní místopředsedkyně Němcová zájem, mám materiál pro předsednictvo vlády tady, mohla by se na něj podívat nebo si ho okopírovat. Nepovažuji to za něco, co by bylo třeba utajovat.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji vám, pane místopředsedo vlády. Paní místopředsedkyně sněmovny vám položí doplňující otázku.

 

Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Ve světle toho, co jste řekl, pane místopředsedo, o to více lituji, že nebyl přijat na této schůzi můj návrh, aby byl zařazen nový bod, abychom se o stavu české justice mohli bavit na regulérním zasedání, nikoli pouze v době, která je vymezena pro interpelace. Moc vás proto prosím, abyste se pokusil přesvědčit členy vlády i vaše poslance, aby k tomuto kroku byli vstřícnější, protože podobný návrh vznesu při zahájení příští schůze.

Za druhé se vás zeptám v této souvislosti, jestli jste uplatnil nebo pomýšlíte na nějaký kárný postup proti těm soudům a soudcům, u nichž je četnost těchto případů největší.

 

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, paní místopředsedkyně. Pan místopředseda vlády a ministr spravedlnosti vám odpoví.

 

Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Rychetský: Musím říci, že je vedena celá řada kárných řízení před kárnými senáty obou vrchních soudů. Bohužel ve většině případů kárné senáty vynášejí zprošťující rozhodnutí. Zrovna před hodinou jsem měl jedno takové v poště. Já mohu použít pouze opravný prostředek k Nejvyššímu soudu, ale nemohu učinit nic jiného. Nezdá se, že by byť velmi frekventované nástroje podle zákona o kárné odpovědnosti soudců byly zrovna nejúčinnějším prostředkem ke změně té situace, o které hovoříme. Zatím musím říci, že mám občas pocit, že rozhodování kárných senátů je do jisté míry ovlivněno i jakousi formou stavovské solidarity.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP