(11.00 hodin)
(pokračuje Fajmon)
Poznámka třetí se týká podmínek, za kterých se Evropská unie rozšiřuje. A zde je třeba říci, že podmínky jsou nastaveny tak, aby noví členové získali ze stávajících politik co nejméně a povinnosti aby naopak převzali pokud možno všechny. Evropská unie nikdy nebrala a nebere vážně v potaz skutečnost, že středoevropské a východoevropské země jsou zbídačené desetiletími komunismu. Výsledkem tohoto postoje je dnešní rozšiřovací balíček Evropské unie. Noví členové jsou sice všichni jasně nejchudší, ale i přes vzývaný princip solidarity dostávají na svůj rozvoj velmi málo. A pokud to srovnáme tak, jak to učinila česká média, zjistíme, že nejméně získává Česká republika. Kdo je za tento katastrofální výsledek odpovědný? Zemanova a Špidlova vláda.
Dovolte mi tedy závěrem konstatovat, že členem Evropské unie dosud nejsme díky Komunistické straně Československa, která nás zdržela o 40 let, a dále potom proto, že samotná Evropská unie nás dlouho vzít nechtěla. A konečně také, že podmínky, za kterých vstupujeme, jsou nejhorší ve srovnání se všemi kandidátskými zeměmi. Za tyto výsledky jsou odpovědní pánové Zeman a Špidla. Levice zkrátka této zemi neprospívá.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé strany sálu.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Fajmonovi. Dovolím si vám pouze oznámit, že v tuto chvíli je zde ještě sedm přihlášek do diskuse plus závěrečná slova, abyste věděli, jak dlouho pravděpodobně může tato debata probíhat.
Dalším přihlášeným, kterého zvu k řečništi, je pan poslanec Michal Doktor. Po něm bude mluvit pan poslanec Pavel Svoboda a pan poslanec Miroslav Beneš.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji za udělené slovo. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, přiznám se, že tento okamžik v Poslanecké sněmovně, možná i dnešní den a možná, že i 13. prosinec, jak se o něm oslavně zmiňoval místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí, je pro mne spíše osobní tragédií. Vysvětlím.
Přistihl jsem se, že snad s úctou začnu vzpomínat na výkony bývalého ministra zahraničí Jana Kavana ve světle toho, co tu předvádí ministr zahraničí současný. Já si myslím, že pokud se Občanská demokratická strana snažila jakoukoliv formou a jakoukoliv výzvou přimět vládu České republiky, aby sdělila svým občanům, kteří jí dali mandát vládnout, o tom, jaká je pozice České republiky a jaká bude pozice České republiky v den vstupu do Evropské unie, tak nežádala o to, aby se tady provádělo žonglování či jakákoliv manipulace se třemi nebo čtyřmi číselnými pilíři. My jsme jenom chtěli, aby vedle úspěchů, které lze jakkoliv vyčíslit, byly na stůl položeny také neúspěchy, aby stav České republiky, tak jak bude vynucen tím přístupovým řízením, ke dni vstupu byl reálně popsán, aby vedle kladů byly položeny na stůl také zápory, které jsou se vstupem do Evropské unie nepochybně spojeny. Místo toho jsme se dočkali výsměchu, kdy nám ministr zahraničních věcí opakuje čísla obecně známá, o nichž už tady bylo mnoho řečeno, a to, co bude nepochybně špatné, resp. to, co může znamenat jistou zhoršenou kvalitu například oproti současnému podnikatelskému prostředí, je prostě soustavně zamlčováno. Myslím si, že to je nefér.
Já ten příměr, který uvedu, neříkám vůbec náhodou. Jsem druhým volebním obdobím poslancem Parlamentu ČR, přičemž v prvním volebním období jsem pracoval v zahraničním výboru parlamentu. A právě v období po vstupu Rakouska do EU, v období, které je charakterizováno fenoménem nástupu k moci Haidera a jeho strany, jsme byli v Rakousku kvůli studiu nebo kvůli získání zkušeností s tím, co tady už můj kolega, pan poslanec Zvěřina, nazval předvstupní komunikační strategií. A to, o co Občanská demokratická strana žádá ministra zahraničních věcí a vládu, není nic jiného než právě toto. Řekněme svým občanům jinak, než to řeklo Rakousko, co nás skutečně čeká po vstupu do Evropské unie. Jinak bychom se totiž mohli dočkat stejného fenoménu a stejného efektu. Pozitiva totiž vyprchají už první den, protože na ně budou občané už přivyklí a budou je konzumovat. Všechny negativní věci, začnou-li platit dnem po vstupu do Evropské unie, budou-li občané vystaveni jejich realitě až dnem po vstupu do Evropské unie, dočkáme se prostě pnutí a nálad, které pokud chceme ne odstranit, ale pokud jim chceme umět předcházet, tak prostě musíme s pravdou ven a musíme říci, že některé věci rozhodně pozitivní nebudou.
Já uvedu jeden z příkladů. Je jím režim registrace plátců DPH a samotný režim daně z přidané hodnoty, tak jak se k němu přistupuje jako k celku. Za prvé se moje poznámka bude týkat režimu registrace plátců.
Od 1. ledna 1994 je hranice povinné registrace plátců DPH stanovena na příjmy převyšující 750 tis. Kč čtvrtletně, resp. 3 mil. Kč za rok. Já myslím, že je to věc, samotná daň z přidané hodnoty, která se týká jak podnikatelů, tak spotřebitelů. Prostě podnikatel, který vstoupí do režimu daně z přidané hodnoty, se pohybuje výrazně v odlišném prostředí, než je prostředí bez platby DPH. Spotřebitel, který nakupuje cenu s DPH, také nakupuje za jinou cenu než spotřebitel, který nakupuje v režimu bez DPH. Nakupuje totiž za cenu nižší, pokud nakupuje od prodejce, který není v režimu s DPH; nakupuje za cenu vyšší, pokud nakupuje od plátce DPH. Dnem vstupu do Evropské unie je nutné snížit tento práh na 35 tisíc eur, resp. na 1 mil. Kč.
Mohu začít uvádět jednotlivé odhady toho, že to bude znamenat logicky nárůst administrativy, nárůst administrativních výdajů na správu daně a poplatků, nárůst vynucených výdajů pro daňové poplatníky, protože budou muset nakoupit daleko větší objem služeb daňových poradců a logicky to samozřejmě bude znamenat i cenový skok, růst cen. Kam jinam by to ti podnikatelé promítli? Uvedu ovšem, že většina zemí Evropské unie uplatňuje daňový práh pro povinnou registraci při objemu výkonů 5 tis. až 10 tis. euro, což je zhruba třetina, takže 330 tis. Kč za rok. To je ale každý trhovec v České republice, tudíž - vyřčeno po této větě - se každý trhovec v České republice stává plátcem DPH a pohybuje se v režimu daně z přidané hodnoty, to znamená, že se na něj vztahují veškerá administrativní opatření, která z toho vyplývají.
Tak prosím, proč někdo neřekne, ať je to ministr financí, nebo ministr zahraničních věcí, že se naprosto reálně a naposledy před 14 dny při jednání s prezidentem Evropské centrální banky mluví o daňovém dumpingu, o potřebě sladění daňového prostředí, a že tento tlak na zvyšování prahu zdanění se bude týkat České republiky. Nám zkrátka nikdo nedovolí žádnou výjimku, která by se týkala míry obvyklé, než je to v Evropské unii. Nikdo nám nedovolí jiný režim než ten, který bude v Evropské unii v té době obvyklý, a jestliže neumíme toto občanům říci ať už jako podnikatelům, nebo spotřebitelům nakupujícím jejich výstupy, tak prostě uvádíme informace neúplné a zavádějící.
Ať mi někdo odpoví, zdali je to krok zpět, či ne. Já si myslím, že ano. Jestliže naše podnikatelská obec nebo podnikatelé obecně a spotřebitelé jsou zvyklí na práh povinné registrace v úrovni tří milionů korun, pak cesta k jednomu milionu nebo prahu ještě nižšímu prostě evidentním krokem zpět je.
Uvedu režim DPH v tzv. limitu bez přechodného období. Nejpozději do doby vstupu České republiky do Evropské unie musí přejít z dnešních 5 % na 22 % - a teď vyjmenuji selektivně některé druhy služeb: například telekomunikace, komunální služby, čistírny, prádelny, software, ekologie, součásti technologie čištění vody atd. Uvedu, že jenom segment telekomunikace dopravy a pošt v objemu hrubého domácího produktu v České republiky - vycházím ze statistických údajů z roku 1999 - činí 8,2 %. Je toto snad zanedbatelný sektor našeho podnikání, je toto zanedbatelný sektor hrubého domácího produktu?
***