(19.50 hodin)
(pokračuje Kühnl)
Nerozumím návrhu na odročení, nerozumím návrhu na jednání předsedů dvou politických stran. O čem by jednání byla. (Hlasy z pléna. Nebylo rozumět.) To nebylo tak jednoznačně řečeno.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážené kolegyně a kolegové, prosím, abyste nesuplovali. Děkuji za pomoc předsedajícímu, nicméně vás přesto prosím, abyste se nepokoušeli suplovat mé povinnosti. Věřte, že jim dostojím, a nepřerušujte řečníka svými vystoupeními.
Prosím, pane kolego.
Poslanec Karel Kühnl: Děkuji za rady a porady. Tedy setkání všech předsedů stran. Ono to vyjde úplně nastejno. O čem by to setkání bylo. Mělo by snad vést k návrhům na změny usnesení. Ty můžete všichni navrhnout nyní. Nechápu, k čemu by takové jednání mělo být. Buď máme za to, že jsme sněmovnou Churchillů, nikoliv Chamberlainů a Daladierů, potom musíme odhlasovat předložené usnesení, anebo nejsme tohoto názoru. Domnívám se, že právě taková strana, jako je ODS, by měla mít v této věci jasno, a jestliže jí jde o to, aby ji předseda vlády nebo ostatní předsedové stran požádali o podporu, tak já je o podporu žádám,
i když předsedou strany nejsem.
Vážení kolegové z ODS, můžete udělat něco pro Českou republiku, můžete udělat něco i pro daleko širší prostor, než je Česká republika. Já vás svým jménem žádám o podporu tohoto vládního usnesení. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Slovo má kolega Tlustý, připraví se pan kolega Ransdorf.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych zrekapituloval klíčová slova projevu kolegy Nečase, která směřovala ke zjednodušení a vyřešení této situace, na jejímž vzniku se poslanecký klub ODS nepodílel, na jejímž vzniku se podíleli ti z vás, vážené poslankyně a vážení poslanci vládní koalice, kteří zpochybnili záměr vlády, kteří zpochybnili ochotu, svou ochotu tento návrh podpořit.
ODS již v pondělí jasně deklarovala, že je připravena se připojit k jednotnému postupu vládní koalice, a věřila tomu, že vládní koalice je schopna v zásadní věci, ve které se rozhoduje o tom, zdali se Česká republika připojí, či nepřipojí k vojenskému konfliktu, očekávala ODS, že vládní koalice pochopí, že v této věci nemůže jedna polovina říkat ano a druhá polovina říkat ne. Českou republiku do vojenských operací nemůže vést vláda podporovaná polovinou členů vládní koalice prostě proto, že to je nedůvěryhodné.
Já znova opakuji, že odhodlání ODS podpořit jednotný postoj vládní koalice trvá a vaše pokusy nám vkládat do úst jiná slova, nejsou ničím jiným než opakovanými pokusy mást českou veřejnost.
Proto opakuji: ODS je připravena připojit se k podpoře vyslání české jednotky, pokud tento krok bude podporován jednotně celou vládní koalicí. Protože je zřejmé, že tohoto stavu nebylo dosaženo, nabídli jsme východisko, a vážený pane premiére, nežádali jsme o jednání vás, my jsme vás žádali, abyste vyzval k jednání představitele stran, které zasedají v této sněmovně. Očekávali jsme, že vy pochopíte, že to není z naší strany komplikace vzniklé situace, že je to návrh k východisku ze vzniklé situace. To, že jste s námi jednat odmítl, ponechám bez komentáře a dovolím si zopakovat, že přestože jste odmítl toto jednání, vás opakovaně vyzýváme, abyste tuto podanou ruku přijal a abyste jednání inicioval, protože neznám žádný jiný nástroj, jak se z podobné krize dostat, než je jednání, ledaže byste snad vyhlásil válku i nám. Ale to nepovažuji za rozumné.
Domníváme se, že to, že jsme popsali a pojmenovali vzniklou situaci, není nic, za co bychom se měli dočkat útoku z vaší strany. To, že vládní koalice nedosáhla jednotného stanoviska, je očividné, to, že to je zásadní věc, je očividné a to, že vládní koalice se může obracet o podporu v situaci, kdy si vyřeší podporu sama uvnitř sebe, je také očividné. Toto je skutečně situace, která musí být řešena, a máte-li jiné řešení, než je jednání, které nabízíme, navrhněte ho. My jsme připraveni přijmout smysluplné výzvy, které budou směřovat ze situace, do které, vážený pane premiére, jste tuto Poslaneckou sněmovnu zavedl vy.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Prosím pan kolega Ransdorf, potom další kolegové. Doufám, že pan poslanec Rouček vydrží se svou faktickou poznámkou po již udělenému slovu panu poslanci Ransdorfovi. Kolegu prosím, aby zaujal své místo, neboť nevím, kde sedí, a tudíž vzhledem k tomu, že ho neznám, nemohu ho vyzvat jménem.
Prosím, pane poslanče, hovořte.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Dámy a pánové, necítím se dobře, pokud se šermuje tak silnými slovy, jako je slabost, silný, slabý postoj, zbabělost, vládní krize. Myslím si, že bychom měli být opatrní v užívání těchto slov. Rozhodně není slabý postoj to, když má někdo odvahu k vlastnímu názoru, ke kritickému myšlení a k tomu, jít proti proudu a přes masáž médií a vymývání mozků dát za pravdu aspoň částečně nebo zcela většinovému názoru občanů, ať už u nás, nebo v západní Evropě. Myslím si, že častěji bychom měli poslouchat to, co lidé říkají, a ne jako jsme to slýchali nedávno v médiích, přemýšlet o tom, zda občané jsou náhodou málo vyspělí, a nakonec je od toho jenom krůček k názoru, že by se měl vyměnit národ, pokud náhodou nesouhlasí s názorem své reprezentace.
Chtěl bych se z tohoto místa zastat kolegy Kasala a říci, že stejně jako u kolegů, kteří myslí podobně jako on, že si jejich názoru vážím.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Nyní má slovo pan kolega Rouček s faktickou poznámkou, poté s přednostním právem vystoupit pan ministr Svoboda a poté pan poslanec Svoboda a po něm pan kolega Šulák.
Poslanec Libor Rouček: Pane předsedající, mám skutečně faktickou poznámku a chtěl bych se vaším prostřednictvím zeptat pana poslance Tlustého, jak dnes hlasoval klub ODS v Senátu, jak dnes hlasoval předseda ODS v Senátu. Pakliže hlasoval ano, bude doporučovat svým poslancům, aby hlasovali ne? Děkuji.
***