(15.00 hodin)
(pokračuje Kocourek)
Podle našeho názoru totiž v současné době je veřejný dluh vytvářen nejen deficity státních rozpočtů, ale i deficity dalších veřejných institucí, jako jsou zejména kraje, obce a mimorozpočtové fondy a instituce jako Fond národního majetku, Pozemkový fond, zdravotní pojišťovny, Státní fond rozvoje bydlení atd. A výdaje takto pojatých veřejných rozpočtů v posledním období šplhají až skoro k polovině HDP, což je o pětinu více než před pěti lety. A parlament sice může stanovovat a kontrolovat výdaje některých součástí veřejných rozpočtů, nicméně příjmy a výdaje neposuzuje nikdy v celku. Z toho plyne, že i když se nám v parlamentu podaří udržet v rozumných mezích výdaje státního rozpočtu, neznamená to, že se podaří udržet v rozumných mezích i výdaje veřejných rozpočtů ostatních. A to potřebujeme změnit a k tomu je i náš návrh.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane poslanče, já vás na chvilku přeruším a žádám sněmovnu o klid, a to ve všech částech sněmovny, tak abyste mohl v klidu vysvětlit svůj postoj k tomuto návrhu. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Martin Kocourek: Druhým krátkodobým opatřením, které musíme učinit v první fázi, je potřeba nastolení elementární rozpočtové disciplíny. Podle našeho názoru totiž rozdrobenost a nepřehlednost veřejných rozpočtů vede k tomu, že není stanoven jednak rámec pro celkové výdaje a některé výdaje jsou financovány zbytečně nebo duplicitně, a tím dochází k plýtvání veřejnými zdroji a rozmělňování priorit. Stejně tak je omezen manévrovací prostor pro přizpůsobování se momentální situaci na příjmové straně, a aby byl dodržen schválený konsolidovaný rámec bilance veřejných rozpočtů, je potřeba přizpůsobit tempo výdajů vždy tempu příjmů, a nikoliv opačně, jak jsme toho svědky nyní. Tento přístup, kdy výdaje budou přizpůsobovány příjmům, vytvoří tlak na důkladnější posuzování smysluplnosti a nutnosti skutečně vynakládaných výdajů veřejných rozpočtů.
Třetím krátkodobým opatřením v první fázi je potřeba zafixovat oddíl konsolidovaných veřejných výdajů na HDP, protože veřejné výdaje, pokud jsou posuzovány individuálně, mají tendenci růst exponenciální dynamikou, jak ukazuje naše dosavadní zkušenost. Navrhujeme proto, aby v první fázi stabilizace veřejného dluhu byl alespoň zafixován podíl celkových veřejných výdajů na HDP. To následně vyvolá potřebu celkové revize veřejných výdajů a následně i nutnost stanovení jasných výdajových priorit veřejných rozpočtů. A ODS považuje za nezbytné takovouto důkladnou revizi charakteru a obsahu veřejných výdajů provést a je i připravena k fundamentální diskusi o výdajových mandatorních prioritách.
A konečně čtvrtým krátkodobým opatřením v této první fázi konsolidace a stabilizace veřejného dluhu je podle našeho názoru nutnost návratu k transformační filozofii. Vláda, i minulá vláda ČSSD, při vidině privatizačních příjmů totiž podlehla tlaku privatizačních poradců a opustila filozofii transformace minulých zátěží a nákladů a výsledkem byla de facto nikoli transformace, ale transfuze veřejných zdrojů do privatizace. My považujeme za nezbytné opět se navrátit k filozofii transformační, to je o nákladech minulých zátěží vyjednávat, rozkládat je, postupně je umořovat, nikoli tedy okamžitě proplácet, jak je tomu nyní.
Po této první krátkodobé fázi by se měl trend negativního růstu a vývoje státního dluhu zastavit. Tento veřejný dluh, měřeno poměrem k HDP, by měl být stabilizován a současně s touto první krátkodobou fází je okamžitě nutné začít také s druhou fází, s fází střednědobou, která si vynucuje aplikaci následujících čtyř reforem.
První reformou musí být daňová reforma. Tato reforma musí vést k mohutnému stimulu v ekonomice, protože jsme toho názoru, že pouze zvýšený výkon ekonomiky, nikoli zvyšování daní povede k vyšším daňovým příjmům pro státní rozpočet, a tedy k většímu prostoru pro další přerozdělování daňových příjmů.
Za druhé považujeme za nezbytné udělat komplexní sociální reformu, která by měla dvě součásti, a to oblast sociálních dávek a podpor a za druhé oblast důchodovou. Jsme toho názoru, že musíme postupovat cestou adresnosti sociálních dávek a podpor, a to také tak, aby primární sociální síť tvořila zejména rodina, nikoli stát, jak je tomu dosud.
Třetí reformou, kterou považujeme v této střednědobé fázi za nezbytnou, je reforma administrativní. To znamená zejména otočení chápání funkce veřejné správy z pohledu státu, a to z pozice hlídání občanů a podniků do pozice služby občanům a podnikům. Jinými slovy, veřejná správa by měla být hodnocena podle kritéria, jak veřejnosti slouží, to znamená kolik klientů neboli občanů obslouží, nikoli podle toho, jak dodržuje své a často nesmyslné předpisy. A efektem takovéhoto přístupu k veřejné službě by mělo být jednak zeštíhlení, a tedy zlevnění veřejné správy a jednak také zpružnění rozhodování soudů, funkce státních registrů a také návazná a nezbytná revize obchodního, pracovního a vůbec regulačního práva.
A konečně čtvrtá zásadní reforma ve střednědobé fázi musí být reforma rozpočtových pravidel. Hlavním motivem z našeho pohledu je střednědobé postupné vyrovnávání salda veřejných financí. Znamenalo by to podle nás v první řadě, že tzv. ostatní veřejné rozpočty, to znamená kromě státního, by již musely být navrhovány jako vyrovnané, i včetně předem schválených dotací z rozpočtu státního. V praxi by to znamenalo, že tíhu navýšení státního dluhu by tak nesl pouze a jen rozpočet státní schvalovaný parlamentem. Zároveň by platilo pravidlo o postupném snižování deficitu veřejných financí v nějakém střednědobém horizontu, které by bylo dosaženo buď samotným vyjednáváním o státním rozpočtu a v případě nedohody o snížení deficitu na předpokládanou mez by pak platilo tzv. pravidlo sekvestrace, tedy pravidlo o automatickém paušálním krácení výdajů státního rozpočtu, s výjimkou výdajů tzv. zvláštní důležitosti. A v průběhu rozpočtového roku by pak pro všechny další přijímané zákonné normy platilo pravidlo tzv. bilancovaného výdaje, které říká, že ke každé normě, která bude znamenat další veřejný výdaj, musí být povinně zákonem přiřazen i zdroj financování, tedy buď úspora výdajů, nebo vyšší zdroj příjmů.
Tato druhá střednědobá fáze by podle našeho názoru během čtyř- až osmiletého období měla mít za důsledek, že se opět navrátíme k novému a opačnému trendu vývoje veřejných financí, než je tomu doposud, že se vrátíme někam k hodnotě stavu veřejného dluhu kolem 10 % na HDP a budeme schopni přistoupit k fázi třetí, která bude znamenat politické rozhodnutí této sněmovny a parlamentu o tom, zda budeme státní dluh udržovat na přijatelné úrovni, anebo zda konečně začneme státní dluh splácet.
Tolik tedy na vysvětlenou, že náš návrh ústavního zákona o rozpočtové kázni není izolovaným individualistickým návrhem, ale je součástí námi navržených řešení, o kterých zde nechci tvrdit, že jsou jedině možná, nicméně i tento náš návrh považujeme za příspěvek k tomu, abychom nějakou diskusi o řešeních, po kterých tady volá pan ministr Sobotka, přinesli.
Domnívám se, že náš návrh není řešením, ale je formou, jak řešení hledat, a věřím, že tato sněmovna vůli řešení našeho problému s veřejnými financemi bude mít a propustí tento návrh do dalšího čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Martinu Kocourkovi. Dále v rozpravě vystoupí místopředsedkyně Jitka Kupčová a připraví se pan poslanec Michal Kraus.
***