(17.20 hodin)
(pokračuje Škromach)
Jde o to, aby pan poslanec byl plně informován o své otázce, kterou položil, a pokud bude mít doplňující otázku, určitě mu ji rád zodpovím.
Čili toto opatření se aplikuje kladně za podmínky: občan žil celý život v ČR, ale došlo ke střídání zaměstnavatele mezi ČR a SR. Jde o občana, u kterého se přihlíží ke zvlášť závažné sociální situaci - bezmocnost, věk nad 80 let, kde zákon předpokládá péči blízké osoby.
Všechny žádosti občanů o mimořádné řešení jejich důchodové záležitosti posuzuje dávková komise ministra práce a sociálních věcí, která je mým poradním orgánem. Stanovisko k jednotlivým případům mi potom předkládá k mému rozhodnutí. Tato rozhodnutí jsou vždy řádně odůvodněna. Na tomto místě bych zdůraznil, že na výjimečné řešení důchodových záležitostí občanů není právní nárok, protože jde prakticky o mé rozhodnutí nad rámec právních předpisů. Z toho důvodu není přípustný opravný prostředek.
Snahou je řešit situaci poživatelů slovenských důchodů v ČR citlivě, spravedlivě, ale také hospodárně.
Pro ilustraci uvádím, že Česká správa sociálního zabezpečení od provádění smlouvy vyplatila ke dni 1. února 2003 do SR 8962 důchodů v celkové hodnotě 48 238 191 Kč měsíčně. Sociální pojišťovna v Bratislavě vyplatila ke dni 1. ledna 2003 do ČR 2442 důchodů v celkové hodnotě 13 785 728 slovenských korun měsíčně, to je asi 10 mil. 300 tisíc Kč měsíčně. Z toho Sociální pojišťovna v Bratislavě refunduje podle dohody mezi nositeli pojištění ze dne 21. ledna 1994 České správě sociálního zabezpečení 845 případů v celkové hodnotě 5 054 733 Sk měsíčně, což je 3 766 567 Kč měsíčně. Z toho Česká správa sociálního zabezpečení vyplácí ke dni 1. února 2003 rozdíl mezi výší českého a slovenského důchodu ve 137 případech v celkové hodnotě 297 009 Kč měsíčně. Na každý případ kladně řešený doplácí česká strana v průměru 1500 Kč měsíčně.
Z uvedeného je patrno, že Ministerstvo práce a sociálních věcí se zabývá problematikou mimořádného řešení konkrétních případů již od rozdělení ČSFR, což bude bezmála deset let. Smlouva je podle čl. 10 Ústavy ČR součástí jejího právního řádu a má přednost před zákonem. Jednostranně na ní nemohu nic změnit a samozřejmě slovenská strana zřejmě nebude mít také zájem.
Tím ale nechci říci, že jsme se nesnažili zahájit jednání s našimi slovenskými partnery, s panem ministrem Ing. Ludovítem Káníkem, o změně smlouvy. Navrhoval jsem zavedení tzv. vyrovnávacího příspěvku, pomocí něhož by rozdílová výše důchodů státu rozhodujícího o nároku na důchod a jeho výši byla dorovnána na úroveň výše důchodů přijímajícího státu, resp. státu trvalého bydliště takové osoby, pokud tato přeloží své bydliště do druhého státu. Protože jde o institut typický pro mezinárodní smlouvy vyžadující reciprocitu, nemohu jednostranně ve vnitrostátním předpisu takové vyrovnání zavést. S politováním sděluji, že z výsledků jednání, které proběhlo dne 13. ledna 2003, vyplynulo, že ze slovenské strany nelze očekávat vůli ke změně smlouvy. Z jeho závěrů vyplynulo, že způsob konstrukce výpočtu důchodu, jeho výše a výplata zůstane ze slovenské strany nezměněn.
Ke zvýšení důchodů vyplácených Sociální pojišťovnou v Bratislavě může dojít až reformou důchodového systému ve Slovenské republice. Zůstalo tak i na vůli ČR, aby v případě, vyskytnou-li se při provádění smlouvy tvrdosti, byly jednostranně řešeny. Využívám tak dále svého oprávnění, které mi dává ustanovení § 4 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a zcela mimořádně vyrovnávám rozdíl, stejně jako moji předchůdci, mezi výší důchodů vyplácených ze SR poživatelům těchto důchodů žijícím v ČR. To však neznamená, že o každé žádosti o výjimečné řešení je nebo bude rozhodnuto kladně.
Ještě chvilku budu pokračovat.
Namísto ostré kritiky by měla být oceněna vstřícnost Ministerstva práce a sociálních věcí k řešení tohoto problému, neboť k takovému řešení nemuselo vůbec přistoupit. Jsem přesvědčen, že situaci poživatelů slovenských důchodů bez ohledu na jejich státní občanství řeším a nevím, proč je občanství stále zdůrazňováno. Jsem naprosto loajální ke všem osobám, u kterých je shledán postup podle smlouvy tvrdým.
Pokud i po tomto vysvětlení dospějete, vážené poslankyně, vážení poslanci, k názoru, že způsob, jakým naše důchodové pojištění zareagovalo na důsledky výplaty ze snížení důchodů v důsledku rozdílné právní úpravy a kursovního rozdílu při převodu slovenských důchodů do ČR, je třeba o tom rozhodnout.
Řešení jsou možná několikerá: jednostranně vypovědět smlouvu, což by bylo řešení dost nešťastné, nebo smlouvu ponechat ve stávajícím znění a pokračovat v dosavadním způsobu kompenzace cestou řešení individuálních případů mimořádnou cestou, anebo přijetí legislativní změny zákona o důchodovém pojištění.
Legislativní změna zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, by znamenala zavést novou dávku důchodového pojištění, vyrovnávací příspěvek, a to bez ohledu na základní zásadu evropské legislativy, kterou je rovné zacházení, protože by se vztahovala jen na určitou skupinu obyvatel. Za tím účelem by bylo třeba definovat její charakter přitom jen ve vztahu k SR, což, jak výše uvádím, z hlediska rovnosti zacházení je nežádoucí. Stanovit její režim a okruh oprávněných osob, kterých by se týkal. Stanovit právní předpis, podle něhož by se posuzoval po deseti letech rozdělení federace nárok na důchod, jehož výše by se měla dorovnávat. Dále obecně stanovit výši a dobu, po kterou se bude poskytovat. To závisí i na změně právních předpisů ve Slovenské republice v oblasti důchodového pojištění. Upravit řízení o žádosti o tuto dávku, pokládání výše slovenského důchodu, v jakých intervalech definovat, ke kterému datu budou stanoveny kursy měn. Jak se stanoví zálohy, jak se budou zúčtovávat, jak se budou vymáhat přeplatky. Upravit způsob valorizace dávky a její financování. Dávky důchodového pojištění jsou hrazeny z pojistného výdělečně činných osob na území ČR.
Je zřejmé, že se jedná o složité otázky, které by vyžadovaly precizní úpravu a poměrně velký zásah do zákona o důchodovém pojištění, zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení a zákona o pojistném na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti.
Další vážný problém úpravy ve vnitrostátním předpisu spočívá v tom, že postupem času by vyrovnávací příspěvek ztrácel na významu vlivem používání výlučně českých právních předpisů a možná i vlivem toho, že důchody vyplácené podle slovenských předpisů o důchodovém zabezpečení a pojištění mohou být ve vztahu k českým předpisům a důchodům pojištění výhodnější.
Proto úplně na závěr bych chtěl říci, že je samozřejmě možné toto změnit legislativně, ale myslím, že to je právě mnohdy neinformovaností a neinformovaností i těch, kteří by měli možnost požádat o změnu tvrdosti zákona, že o tuto změnu nepožádají a intervenují mnohdy prostřednictvím poslanců. Já sám jako poslanec jsem měl podobné intervence a měl jsem podobná stanoviska a názory.
Je potřeba říci, že rozdělení Československa v roce 1992 v podstatě znamenalo i změnu těchto systémů.
***