(17.50 hodin)
(pokračuje Skopal)
A teprve na dalším místě v pořadí je nájemce s limitovaným nárokem na převod.
Úpravy, tak jak jsou navrženy, dávají do souladu dispoziční oprávnění podle zákonů číslo 229/1991 Sb., 569/1991 Sb. a 95/1999 Sb. a odstraňují současný stav, kdy jsou převody stejného okruhu majetku stejným subjektům upraveny ve dvou zákonech. Veškeré úpravy zásadně směřují k tomu, aby zpřesnily ustanovení zákona, která dávají možnost různým výkladům, a tak přinášejí v praxi pouze komplikace.
Navrhovaná změna nepřináší žádné nároky na zvýšení státního rozpočtu a není ani v rozporu s legislativou Evropské unie.
Já doufám a žádám tímto sněmovnu, aby pustila tuto novelizaci do druhého čtení, kde je možno o tom dále diskutovat. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Já vám děkuji, pane poslanče. Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení - pan poslanec Josef Mandík.
Poslanec Josef Mandík: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych se nejprve krátce vyjádřil k dané problematice.
Na podnikání v zemědělství má mimo jiné negativní vliv nedokončená a vlekoucí se restituce dle zákona o půdě. Převod státní zemědělské půdy je v současné době vymezen dvěma zákony - zákonem o půdě a zákonem o prodeji státní půdy, které jsou legislativě provázány. Skupinu oprávněných osob ze zákona o půdě dnes tvoří z 80 % ti, kteří již mají pohledávky postoupeny od původně oprávněných osob. Tuto skupinu tvoří zhruba 70 tisíc osob a jejich nároky jsou přibližně kolem jednoho hektaru v celkové částce asi 4 miliardy korun. Zájem těchto osob je v rozhodující míře orientován na pozemky potenciálně určené k zastavění a v minimální míře na půdu určenou k provozování zemědělské výroby.
Ve správě Pozemkového fondu České republiky je zhruba 750 tisíc hektarů zemědělské půdy, což téměř desetinásobně převyšuje rozsah nevypořádaných nároků na náhradní pozemky. Přes toto všechno se nedaří dokončit restituční proces, a to především proto, že takto atraktivních pozemků je samozřejmě málo. Ve správě Pozemkového fondu České republiky je takových pozemků maximálně do 20 tisíc hektarů a nenacházejí se v takovém množství tam, kde jsou požadovány, jako například v hlavním městě Praha. Z uvedeného je zřejmé, že oprávněné osoby jako celek nikdy nemohou být uspokojeny těmito atraktivními pozemky. Pokud zůstane současný legislativní stav, ukončení vydání náhradních pozemků podle zákona o půdě je v nedohlednu. Tím je ovšem mimo jiné významně brzděn a komplikován prodej zemědělské půdy.
Pokud politici vážně hovoří o tom, že je třeba ukončit restituční proces v zemědělství, musí mít také odvahu udělat vážná rozhodnutí. Například stanovit termín, do kdy si oprávněná osoba uspokojí svůj nárok z nabídky Pozemkového fondu, a po tomto termínu provést jen finanční vypořádání.
Provozovatelé zemědělské výroby mají od Pozemkového fondu České republiky pronajato zhruba 750 tisíc hektarů zemědělské půdy. Celkový počet nájemních smluv se pohybuje kolem 59 tisíc a z toho je asi 10,5 tisíce nájemců, kteří mají pronajato více než deset hektarů, a celková výměra jimi pronajaté půdy činí téměř 700 tisíc hektarů. Malou skupinu uživatelů státní zemědělské půdy tvoří zahrádkáři v zahrádkových osadách s počtem do 70 tisíc osob, kteří mají pronajato kolem tří tisíc hektarů.
Na scéně jsou i takzvaní spekulanti, kteří skupují státní zemědělskou půdu za účelem budoucího prodeje a - samozřejmě - s příslušným efektem.
Předpokládám, že zájem České republiky a její vlády je, aby státní zemědělská půda přešla do vlastnictví českých občanů zemědělců, prostě těch, kdo na ní pracují. V programovém prohlášení vlády České republiky ze srpna roku 2002 je uvedeno mimo dokončení restitučního a transformačního procesu i urychlit proces prodeje státní zemědělské půdy. V souladu s tím Česká republika vyjednala sedmileté přechodné období na nemožnost nabývání zemědělské půdy jinými státními příslušníky než občany České republiky. Proto je pro mě překvapením stanovisko vlády, tisk č. 171/1, které je v rozporu s uvedenými skutečnostmi.
Souběžná realizace restitučního procesu podle zákona 229/1991 Sb. a prodeje státní zemědělské půdy podle zákona 95/1999 Sb. neumožňuje dokončení těchto procesů v potřebných termínech. Z těchto důvodů je třeba provést novelu zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby.
Vážené kolegyně a vážení kolegové, doporučuji návrh novely zákona propustit do druhého čtení a přidělit jeho projednávání zemědělskému výboru.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu zpravodaji Josefu Mandíkovi a otevírám obecnou rozpravu, do které se hlásí pan poslanec Pešán.
Poslanec Jaroslav Pešán: Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, dovolil bych si uvést pár poznámek ke sněmovnímu tisku 171.
Jak již zde řekl navrhovatel a zpravodaj, dosavadní situace přidělování náhradních pozemků restituentům a vůbec problematika prodeje státní půdy je velice složitá a každý návrh, který by mohl prodej státní půdy urychlit, je jedině vítán. Předložená novela je dalším pokusem, jak tento proces urychlit a dokončit.
Novela se tváří jako technická novela a skutečně zhruba ve 23 případech technickou novelou je. A dá se říci, že tyto body částečně řeší problémy, které přináší praxe, a lze s nimi souhlasit. Bohužel, v dalších bodech pokračuje v trendu, který neadekvátně zvýhodňuje při prodeji nájemce. Já oceňuji nezpochybnitelný fakt oprávněného zvýhodnění restituentů, kteří mají nezpochybnitelný nárok na prodej státní půdy, respektive na přidělení náhradního pozemku. A mimo jiné - tyto záležitosti už měly být dávno vyřízeny. Ovšem v novele jsou k této absolutní přednosti přiřazeni, bohužel, i společníci obchodních společností a převážně členové družstev, stručně řečeno nájemci, a tím jsou dle mého názoru diskriminováni ti, kteří půdu pronajatou nemají a hospodaří, poněvadž návrh v § 7 odst. 5 a 6 jim to neumožňuje koupit, pokud ti s předností neřeknou, že tu dotyčnou půdu nechtějí. Jinak se o možnosti koupě dotyční zájemci ani nedozvědí.
***