(9.30 hodin)
(pokračuje C. Svoboda)
My jsme, jak jsem řekl, ten Římský statut podepsali v roce 1999. A podle Vídeňské úmluvy o smluvním právu z roku 1969 se musíme zdržet jednání, které by mařilo předmět a účel smlouvy. Je proto na České republice, aby se rozhodla v procesu ratifikace, zda Poslanecká sněmovna a Senát vysloví souhlas s touto ratifikací, a tím ten problém vyřešíme. Nicméně, opakuji, jde o něco, co považujeme za správné právě proto, že to dává mezinárodněprávní ochranu všech občanů proti těm, kteří by páchali tuto nejzávažnější možnou lidskou trestnou činnosti.
Naše situace je zcela v souladu s drtivou většinou států na celé planetě a mohu říci, že i se všemi státy v Evropě, neboť je sice pravda, že Spojené státy americké, které chtějí výjimku, aby se jurisdikce tohoto soudu nevztahovala na americké občany, tak že podepsala dohodu s Rumunskem, a Rumunsko přistoupilo na to, že by byla v tomto ohledu výjimka. Ale tuto smlouvu sjednala toliko vláda a dosud s ní nevyslovil souhlas rumunský parlament. A dokud se takto nestane, nemůžeme konstatovat, že Rumunsko má tuto smlouvu uzavřenu, a tudíž že přijalo výjimku ve vztahu ke Spojeným státům.
Také správně odpovídám ve své odpovědi, že to je jediná evropská země, protože Izrael není evropskou zemí, a pro informaci poslankyň a poslanců vám sdělím, se kterými státy Spojené státy onu výjimku mají buď vyjednanou nebo v jednání. Je to Rumunsko, Izrael, Východní Timor, Marshallovy ostrovy, Tádžikistán, Paulau, Mauritánie, Dominikánská republika, Uzbekistán, Honduras, Afghánistán, Mikronésie, Gambie, Salvador, Srí Lanka, Indie, Nepál, Džibuti, Bahrajn, Tuvalu, Gruzínsko a Sierra Leone. Ze všech států na této planetě pouze 22 země přistoupily na jednání o této výjimce. Tím chci říci, že to je naopak, že drtivá většina zemí na této planetě, a troufám si říci, že tedy s výjimkou Rumunska, které je v procesu buď sjednání, nebo dokončení procesu ratifikace, tak že všechny evropské země vycházejí z toho, že je třeba vytvořit Mezinárodní trestní soud jako nástroj demokratů, aby bylo možné soudit ty, kteří by spáchali nejzávažnější trestnou činnost proti lidskosti.
Takže je to ochrana našich občanů, a budou-li v jednotlivých zemích, kde by naši lidé pobývali, konat tyto soudy, potom platí samozřejmě i pravidla, která dnes máme, a může být činná i česká justice. Samozřejmě, že to platí, a tento soud, o kterém mluvíme, nastupuje jenom v případě, že nebudou národní soudy činné.
Nakonec máme to v rukou my, až o tom budeme rozhodovat v Poslanecké sněmovně a v Senátu, a potom jistě o tom povedeme hlubokou debatu. Nicméně není možné přistoupit na myšlenku, že můžeme teď něco na mezinárodní smlouvě typu toho Římského statutu cokoli změnit, protože to bychom museli vyvolat opět jednání se všemi a musela by se ta pravidla cela předělávat se všemi členskými státy, protože je to multilaterální smlouva, nezáleží na postoji té které země.
Ve vztahu ke Spojeným státům se Evropská unie zabývala touto otázkou ve snaze i najít řešení ke Spojeným státům tak, aby mohlo dojít k dohodě, a definovala určité principy, na které by bylo možné aplikovat možnou dohodu a výjimku pro Spojené státy, to, že by se to týkalo pouze občanů, kteří jsou ve vojenských misích nebo kteří jsou oficiálními reprezentanty Spojených států, ale k dohodě ještě nedošlo.
Takže znovu opakuji. Smlouva byla podepsána v roce 1999, tedy již před tímto volebním obdobím. Za druhé, myslíme si, že je to správný krok, protože má tu být Mezinárodní trestní soud, který poskytne tuto ochranu. A samozřejmě, že poukazujeme na to, že je to i vůle Evropské unie, ale netvrdím, že to je vůle Evropské unie jakožto mezinárodní organizace, ale že to je vůle evropských států, protože, znovu opakuji, toliko Rumunsko má na vládní úrovni podepsánu smlouvu se Spojenými státy a tato smlouva dosud nebyla ratifikována.
Takže snažili jsme se, a já osobně tedy ve svém dopise, panu poslanci Langerovi věci vysvětlit. Sdělil jsem mu všechny argumenty, které jsou právní, pro to, abychom šli touto cestou, protože spoléhám na to, že poslanec Langer je zároveň absolvent právnické fakulty, takže bude mít porozumění právě pro právní argumenty. Totiž i jemu by mělo jít o to, aby se soudní moc skutečně aplikovala a aby poskytovala ochranu těm, kteří mohou být obětí nejhoršího násilí, jak tomu v minulém století bylo.
To je moje odpověď a já naopak žádám Poslaneckou sněmovnu, aby vyslovila souhlas s mojí odpovědí, protože to, co bylo napsáno písemně, vám bylo rozdáno, a myslím si, že jste měli všichni šanci si tento text přečíst. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já vám děkuji, pane ministře. Otevírám rozpravu, hlásí se znovu pan místopředseda Ivan Langer.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové. Mé nejtemnější obavy, které jsem měl před vystoupením pana ministra zahraničních věcí a poté, co jsem si přečetl jeho odpověď na moji interpelaci, se naplnily. Přiznám se, že v tuto chvíli nevím, jestli zde vystupoval ministr zahraničních věcí České republiky, nebo ministr zahraničních věcí zeměkoule. Protože z vystoupení pana ministra Svobody podle mne nevyplynul sebemenší zájem na tom, jaké je postavení našich občanů v zahraničí v souvislosti s Mezinárodním trestním tribunálem, a nevyplynula sebemenší iniciativa v tom smyslu, tak jak jsem o ní hovořil, ale právě naopak.
Způsob, jakým zde pan ministr zahraničí vystoupil, je způsob, kterých bych chápal v případě, že by to bylo vystoupení opravdu ministra zahraničních věcí Evropské unie nebo nějakého podobného nadnárodního celku, který nemá zájem na tom, aby občané toho či onoho státu v případě, když se zapojí jejich vojáci do mírových misí, byli náležitě chráněni v případě, když je vláda a parlament jejich země do takovéto mise vyslal. Bohužel, pan ministr Svoboda znovu jen potvrzuje mé nejtemnější obavy z toho, že jeho pojetí české diplomacie je pojetí diplomacie, které vůbec nemá za cíl hájit a prosazovat české národní zájmy v zahraničí, ale naopak zájmy zahraničních institucí, korporací, organizací směrem vůči České republice, mnohdy proti zájmu České republiky.
Z vystoupení pana ministra zahraničí jsem porozuměl, že Česká republika nebude iniciovat obdobnou smlouvu se Spojenými státy americkými.
Z jeho vystoupení jsem pochopil, že neprostudoval náležitě celou materii, která souvisí s Mezinárodním trestním soudem, a přiznám se, že jestli argumentuje tím, že bych měl mít porozumění pro právní argumenty, které souvisí s Mezinárodním trestním soudem, proto říkám, že mám to pochopení, právě proto, že chápu tyto právní argumenty, proto zde stojím, protože si možná na rozdíl pana ministra zahraničních věcí uvědomuji, co hrozí českým vojákům při zahraničních mírových misích v souvislosti s Mezinárodním trestním soudem.
Když už mám tu možnost, rád bych sdělil základní výhrady, které já osobně sdílím vůči instituci zvané Mezinárodní trestní soud.
Je to zejména univerzální jurisdikce této instituce, která umožňuje stíhat občany nesignatářských států, tzn. v situaci České republiky našich vojáků v zahraničí. Stíháni mohou být i naši vojáci, přestože Česká republika tuto smlouvu neratifikovala.
Druhá výhrada je neomezená moc žalobce, který v průběhu procesu může libovolně měnit obžalobu.
***