(15.50 hodin)
(pokračuje Tůma)
Musel svolat valnou hromadu. A to jsou věci, které chvíli trvají. Čili tam nastal problém v tom, že my jsme museli ukončit řízení, protože máme nějaký termín, do kdy ho musíme ukončit. Valná hromada Invesmartu proběhla o několik dní později a teprve následně, kdy byl prokázán původ peněz, tak bylo možné udělit tento souhlas. Zákon neříká, že investor musí zaplatit, ale musí prokázat - protože ten souhlas ani nemusí být využitý - ale musí prokázat, že prostředky jsou k dispozici, a musí prokázat původ peněz.
Přiznám se, že jsem úplně nerozuměl konstrukci a dotazu pana poslance Tlustého, že Invesmart doložil a že tam byla podmínka. Samozřejmě, já si to pamatuji velmi přesně, jak to bylo, a nevidím v tom problém. Takže pokusím se to říci ještě jednou.
Invesmart dostal souhlas ke vstupu v říjnu minulého roku. Tehdy nebyl na stole žádný restrukturalizační plán, ale bylo řečeno toto: Vstoupíme do banky, podíváme se, co je možné udělat, připravíme restrukturalizační plán, který předložíme k posouzení Ministerstvu financí a následně Úřadu na ochranu hospodářské soutěže. Předpokládáme, že v rámci tohoto projektu a v rámci tohoto plánu bude možné, aby stát participoval na záchraně banky. To, že se nakonec ten plán ukázal nerealistický, je druhá věc. Ale nedomnívám se, že v říjnu bylo zřejmé nebo že se apriorně dalo usoudit, že je to nerealizovatelná varianta. A to, že vstup byl podmíněn a že my jsme se měli nějak zasadit o to, aby byl tedy zpracován realistický plán - my skutečně nemůžeme za management banky nebo za akcionáře zpracovat nějaké plány, které by byly průchodné u Ministerstva financí nebo u Úřadu na ochranu hospodářské soutěže.
Stojím si za tím, že to byl pokus, byla to smysluplná varianta, která měla jistou šanci na úspěch, a nepodařilo se ji realizovat - tečka. Ale v tom, že vstup investora byl podmíněn tím či oním a že bude vyřešen vztah s Českou finanční, to jsou všechno věci, které mohly být součástí restrukturalizačního plánu. A já jsem si uměl představit určité řešení, ale rozhodně by to nebylo řešení, které by vedlo k pomoci v řádu 1,7 miliardy korun. Myslím si, a předpokládám, že ministr financí to může potvrdit, že pomoc v řádu stovek milionů korun, pokud by byla rozumně strukturována, bylo něco, o čem se mohlo uvažovat.
A už vůbec potom nechápu ten závěr, že odpovědnost tedy musí mít nutně centrální banka nebo popřípadě "a" Ministerstvo financí a někdo třetí. Naopak já tvrdím, že primární odpovědnost je na managementu a na akcionářích.
Připomínat, že situaci pro mnoho vkladatelů není jednoduchá, je celkem zbytečné. My to víme velmi dobře. Jedná se sice o 1 % vkladů, ale to ještě neznamená, že řada fyzických osob, firem, obcí tím nebude velmi nepříjemně zasažena. Mohu říci, že z naší strany, a pokud vím, i ze strany Fondu pojištění vkladů a i ze strany banky je maximální úsilí, aby se lidé dostali ke svým penězům co nejdříve, nezávisle na tom, jaké bude konečné rozhodnutí o dalším vývoji Union banky.
Doufám, že se mi podařilo alespoň stručně reagovat na většinu otázek, ne-li na všechny, které jste mi položili. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já vám děkuji, pane guvernére.
Ve všeobecné rozpravě jsem nezaregistroval žádný návrh, o kterém by bylo třeba hlasovat, a proto bych nyní otevřel rozpravu podrobnou, do které se přihlásil jako první pan poslanec Recman.
Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedo, já bych přednesl návrh na usnesení, jak jsem avizoval a odůvodnil ho ve svém předchozím vystoupení. Usnesení je navrženo jako tříbodové a z hlediska procedury hlasování bych chtěl požádat, aby bylo hlasováno o jednotlivých bodech samostatně.
Návrh usnesení: "Poslanecká sněmovna bere na vědomí informaci guvernéra České národní banky o situaci v Union bance. Za druhé, Poslanecká sněmovna ukládá stálé komisi pro bankovnictví, aby projednala řešení situace v Union bance a podala zprávu o výsledku jednání Poslanecké sněmovně do 6. července 2003. A za třetí, Poslanecká sněmovna žádá guvernéra České národní banky, aby zvážil možnost danou mu zákonem postupně vrátit banku k normálnímu provozu na základě programu restrukturalizace banky předloženého vedením Union banky, popřípadě s využitím dalších garancí či záruk."
Tento návrh v písemné podobě předám zpravodaji, aby ho měl před sebou a mohli bychom o tom hlasovat. Termín 6. července, to je v podstatě termín, kdy bychom měli zakončit jednání Poslanecké sněmovny v prvním pololetí.
Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Také děkuji, písemnou podobu předáte zpravodaji. Poprosím pana poslance Kocourka, který se také hlásil s návrhem usnesení.
Prosím vás o klid.
Poslanec Martin Kocourek: Vážený pane předsedo, vážený pane guvernére, kolegyně, kolegové, dovolte, abych navrhl dvě usnesení.
To první usnesení by znělo: "Poslanecká sněmovna konstatuje, že Česká národní banka a Ministerstvo financí nesou z pohledu státu plnou odpovědnost za budoucí vývoj situace v Union bance, stejně jako za všechny důsledky jimi přijatých řešení a rozhodnutí v této věci."
Těmito slovy říkám, že Poslanecká sněmovna by se dneska měla seznámit se situací, nicméně by neměla předjímat jakékoliv rozhodnutí, ale zároveň by měla konstatovat, že odpovědnost plně leží na odpovědných institucích státu. A Poslanecká sněmovna touto odpovědnou institucí určitě není.
Druhý návrh usnesení by zněl: "Poslanecká sněmovna doporučuje České národní bance a Ministerstvu financí, aby při řešení situace kolem Union banky postupovaly tak, aby byly prioritně a v maximálně možné míře ochráněny vklady klientů Union banky."
Zase krátké zdůvodnění. Pokud vyslechneme to, co nám zde sdělil zejména pan ministr financí, a vyjdeme z údajů o vkladech klientů, kterých je v Union bance 16,6 miliardy, a z předpokládaného pojištění, což je 12,8 miliardy, pak nám vyjde rozdíl 3,8 miliardy, o který někdo přijde. Já se obávám, že tato Poslanecká sněmovna se dostane pod obrovský tlak, aby tuto situaci opět řešila, a bohužel v kontextu precedentu České národní banky, který nám již u ostatních bank udělala.
A ještě dovolte poznámku ke slovům pana guvernéra, že není možné zavést nucenou správu, protože není ohrožen bankovní systém. S tím lze souhlasit, anebo také ne, protože jestliže ve Fondu pojištění je nyní 9 miliard, 3,8 miliardy si bude muset tento Fond pojištění půjčit. A bude hrozit, že v kontextu řešení u ostatních bank budeme dorovnávat opět někam k hranici 4 milionů korun. To vyvolá další tlak na tento Fond pojištění, což se projeví v celém bankovním systému tím, že se drasticky zvýší odvody pojistných částek z jednotlivých vkladů u všech ostatních bank. To bude mít neblahý důsledek na všechny klienty celé bankovní soustavy. Proto považuji otázku stability bankovního systému v tomto případě za složitější a myslím, že Česká národní banka by tento nástroj měla nadále zvažovat jako možný.
Tolik mé dva návrhy usnesení.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, já vám děkuji, pane poslanče, předejte prosím tento návrh zpravodaji. Poprosím ještě pana poslance Mládka, který má, tuším, také návrh usnesení? (Předsedající se mimo mikrofon domlouvá se zpravodajem.)
Výborně, děkuji. Ale prosím zpravodaje, jestli by se nyní poté, co já ukončím podrobnou rozpravu, protože nevidím žádnou další přihlášku - ještě tedy zazvoním. Poprosím zpravodaje, jestli se mu podařilo shromáždit všechny návrhy, aby je shrnul.
Poslanec Jan Mládek: Vážení členové vlády, dámy a pánové, byly podány dva návrhy usnesení, jeden od kolegy Recmana, druhý od kolegy Kocourka, přičemž já bych chtěl ještě jednou zopakovat, že jsem chtěl sám předložit návrh usnesení, který je identický s bodem č. 2 kolegy Recmana, to je, že "sněmovna ukládá stálé komisi pro bankovnictví, aby projednala řešení situace v Union bance a podala zprávu o výsledku jednání Poslanecké sněmovně do 6. července 2003".
Navrhuji, abychom hlasovali tyto dvě věci bod po bodu.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Takže budeme nejdřív hlasovat o návrhu pana poslance Recmana a budeme hlasovat po bodech. Souhlas je s tím.
Poslanec Jan Mládek: Každý bod přečtu před hlasováním.
Takže budeme hlasovat o návrhu pana poslance Recmana - bod č. 1: Poslanecká sněmovna bere na vědomí informaci guvernéra České národní banky o situaci v Union bance.
***