(15.50 hodin)
(pokračuje Filip)
Budeme se zabývat bodem číslo
97.
Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky
k vyslovení souhlasu Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě
zakládající systém kolektivních stížností ze dne 9. listopadu 1995
/sněmovní tisk 198/ - prvé čtení
Předložený návrh uvede pan ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach. Prosím pana ministra, aby se dostavil, a současně žádám zpravodaje pana poslance Viléma Holáně, který je zpravodajem pro prvé čtení, aby zaujal místo u stolku zpravodajů.
Nyní tedy žádám pana ministra práce a sociálních věcí, aby předložil uvedený návrh. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, omlouvám se za malé zpoždění, ale zdržela mě paní redaktorka z Respektu. (Veselost ve sněmovně.)
Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky se předkládá jako sněmovní tisk č. 198 k vyslovení souhlasu Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě zakládající systém kolektivních stížností. Tento protokol, který byl otevřen k podpisu dne 9. listopadu 1995, byl za Českou republiku podepsán dne 26. února 2002. Tvoří součást smluvních instrumentů vztahujících se k Evropské sociální chartě, kterou Česká republika ratifikovala v roce 1999. Jeho cílem je zvýšení ochrany individuálních práv zaručených chartou pomocí zavedení kontrolního mechanismu založeného na podávání stížností kompetentními nevládními organizacemi. Tyto stížnosti jsou přezkoumávány orgány Rady Evropy, nejprve Výborem pro sociální práva po formální stránce, poté Výborem ministrů, který při shledání porušení charty může přijmout doporučení, v opačném případě rezoluci.
Organizacemi oprávněnými k podávání stížností mohou být za podmínek uvedených v protokolu a) mezinárodní organizace zaměstnavatelů nebo odborů, b) jiné mezinárodní nevládní organizace, c) národní organizace zaměstnanců nebo zaměstnavatelů. Každá smluvní strana může také prohlásit, že právo stížnosti přiznává dalším reprezentativním národním nevládním organizacím. Stát, který učiní takovéto prohlášení, přiznává právo k podávání stížností všem národním nevládním organizacím. Stát v tomto případě nemůže určovat, například vytvořením určitého seznamu, které národní nevládní organizace jsou dostatečně reprezentativní, a tedy oprávněné k podávání stížností. Tento výběr činí až Výbor pro sociální práva v rámci zkoumání konkrétní stížnosti, kterou od této organizace obdrží. Toto prohlášení se navrhuje za Českou republikou prozatím nečinit.
Ratifikace protokolu je v souladu s mezinárodněprávními závazky České republiky a nepředpokládá se, že by znamenala zvýšení nároků na státní rozpočet.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru Škromachovi a prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan poslanec Vilém Holáň.
Poslanec Vilém Holáň: Vážené kolegyně a kolegové, tento dodatkový protokol rozšiřuje kontrolní mechanismus Evropské charty sociálních práv a činí tak tím způsobem, že přiznává právo na podávání stížností kolektivním subjektům. Toto právo mohou kompetentní organizace uplatnit bez nutnosti obracet se předem na vnitrostátní soudní orgány. Těmi subjekty, které jsou oprávněny podávat stížnosti, jsou buď mezinárodní organizace zaměstnavatelů nebo odborů, nebo jiné mezinárodní nevládní organizace, které ovšem mají konzultativní status při Radě Evropy, nebo národní organizace zaměstnavatelů nebo odborové organizace. Každý stát při schválení může ještě specifikovat jiné organizace národní, které toto právo budou mít také.
Tento protokol je velmi přehledný, celkem krátký a obsahuje podrobný mechanismus, podrobný algoritmus, jak se s těmito stížnostmi nakládá. Neočekávám přesto příliš snadné projednávání. Při přípravě svého zpravodajského postoje jsem si přečetl stenografický zápis z roku 1999, kdy jsme schvalovali Evropskou chartu lidských práv, resp. přistoupení k ní. Tehdy se rozpředla kolem našeho přistoupení rozsáhlá diskuse. Nedivil bych se tedy, kdybychom i tady diskutovali velmi podrobně tento problém.
Tím více si ale myslím, že je správné, aby tato smlouva postoupila do druhého čtení, aby se ta diskuse odbyla na odborné úrovni. Doporučuji proto, aby tato smlouva byla přisouzena k podrobnému projednání výboru zahraničnímu. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu zpravodaji a otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásila paní kolegyně Alena Páralová. Jinou přihlášku nemám.
Poslankyně Alena Páralová: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, vláda nám předkládá návrh k vyslovení souhlasu s Dodatkovým protokolem k Evropské sociální chartě zakládajícím systém kolektivních stížností. Z 15 členských států Evropské unie tento protokol ratifikovalo sedm zemí a další tři jej s výhradou ratifikace podepsaly. Po osmi letech platnosti tohoto dodatku jej dosud nepodepsaly následující země Evropské unie: Německo, Lucembursko, Španělsko, Nizozemsko, Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Z deseti kandidátských zemí zatím žádná tento dodatek neratifikovala. Ratifikace tohoto dodatku není podmínkou pro náš vstup do Evropské unie, jedná se o dobrovolný závazek.
Po prostudování návrhu jsem dospěla k názoru, že ratifikace dodatkového protokolu o kolektivních stížnostech by mohla zkomplikovat postavení České republiky v mezinárodních vztazích. Jistě se všichni shodneme na tom, že zejména v období vstupu České republiky do Evropské unie musíme prokázat schopnost důsledného plnění závazků vyplývajících z mezinárodních úmluv, zvláště jde-li o závazky, jejichž přijetím není naše postavení v mezinárodním společenství, včetně Evropské unie, podmíněno, a ke kterým přistoupíme tedy jen na základě vlastního uvážení. Domnívám se, že právě náš vztah k povinnostem, které si sami uložíme, bude pro ostatní členy Evropské unie důležitým kritériem při hodnocení naší kredibility a schopnosti dodržet dané slovo.
Obsahem protokolu jsou vlastně jen procedurální pravidla, která upravují podávání kolektivních stížností a rozhodování o nich. Tato pravidla tvoří zvláštní systém mezinárodních procesních vztahů a jsou koncipována jako alternativa procesních mechanismů upravených v chartě. Domnívám se, že postačí, uvedu-li alespoň dvě základní odlišnosti oproti standardnímu procesnímu mechanismu podle charty.
První spočívá v rozšíření okruhu subjektů, které jsou oprávněny podávat na základě protokolu kolektivní stížnosti. Ty zde vyjmenoval pan zpravodaj.
Druhou významnou odlišností je velmi výrazné rozšíření oprávnění orgánů Rady Evropy, které se opírá o proceduru dodatkového protokolu. Na rozdíl od standardního procesu předkládání zpráv procesní režim dodatkového protokolu předpokládá, že nejprve Výbor pro sociální práva rozhodne o formální přijatelnosti stížnosti, aniž by musel uspořádat slyšení smluvních stran.
***